Today for the Last Time
Režie:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vladimír Ráž, Jaroslav Mareš, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Antonie Hegerlíková, Irena Kačírková, Běla Jurdová (více)Obsahy(1)
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (176)
Jedna z vrcholných rolí Mistra Štěpánka. ()
Nadarmo se neříká, že alkohol je metla lidstva.. Vynikající herecké výkony slavných československých ikon jen dokreslují už tak kvalitní psychologické drama. Vladimír Ráž, Zdeněk Štěpánek byli skvělí, stejně jako Vladimír Menšík v roli hospodského. ()
Byl jsem až překvapen, kolik tehdejších hereckých es se Fričovi před kamerou sešlo, a jejich charakterní efekt byl skutečně mimořádný. Menšík výjimečně za barem a se stejnými problémy, s jakými se musí páni hospodští potýkat v menších lokálech i dnes (ožírat se na dluh je hold dočasně příjemnější), Jiří Sovák řídící své holičství zásadně z putiky nebo tradičně skvělý František Smolík, jehož halucinační scéna v prázdném bytu takřka překonává ty nejlepší sekvence z Bilderova Ztraceného víkendu. Jedná se sice pouze o takové nevinné nahlédnutí na problematiku alkoholismu v čele s černohumornými poznámkami protagonistů, ale svůj účel film přesto splňuje znamenitě a i po letech nepřestává bavit a být aktuální... 80% ()
Geniální a silně varující záležitost. Výjimečný snímek s geniálně zahranými opilci a Vladimírem Menšíkem, který se v roli hostinského za celou stopáž ani jednou nenapije. ()
Úžasný závěr. Zacpával jsem si uši, odvracel zrak, chodil jsem po místnosti, abych unikl pocitu trapnosti. Před prstem, který varovně kynul "Takhle to dopadá", však nebylo lze utéci. Věřím, že tohle někdy lehce šablonovité, každopádně však působivé, memento může lidem závislým skutečně pomoci, aby si svou závislost přiznali a začali s ní něco dělat. Blaze těm, kdo nejsou žádnou svazováni. (Když pomyslím kolikrát za den kontroluji e-mailovou schránku a kolik sladkého jsem s to spořádat na posezení, nejsem si jist, že mezi ty blažené patřím.) ()
Je opravdu zajímavé pozorovat dokonalou přesvědčivost herců v poloze opilců. Stejně jako u snímku Tam na konečné a bezchybného opilce v podání Martina Růžka, či stejně laděného panákové sprintera z filmu Obchod na Korze, jsem i zde přesvědčen o tom, že herci měli od Maca pár panáků povoleno. Zmíněné filmy dvojice Kadár - Klos mají ovšem, o proti tomuto, velkou výhodu. Dějová linie v klidu a poklidně dojde do cíle. Zde se, žel přírodo, excelentně nahromaděné individuální osudy v posledních minutách jen mihnou před očima - velmi ukvapené závěry. Delší stopáž by v tomto případě určitě nevadila, protože sledovat takovéto luxusní herectví, je nepochybně zážitek. I proto jsem v hodnocení "přísnější" protože mne režisér najednou vytrhl z ponurého světa zapadlé nalévárny a jejich štamgastů, žijící v podstatě dva životy, které ovšem nelze spojit dohromady. Snaží se, slibují, ale hlavně...pijí "ještě jsem se neloučil s Becherovkou...". Film se dá rozložit jako opilecký stav. Nejdřív hromada legrace, potom drámo a nakonec tvrdý pád. I když zde není uveden žánr komedie, u filmu se lze královsky bavit. Sovákův opilec je pro mne bez diskuze nejlepší, a také vlastně ze všech nejsvobodnější, když nebudeme mluvit o závislosti. On z toho báru vyvázl bez jizev. Zárukou skvělého humoru jsou také např. Štěpánkovy proměny či naprosto vynikající americko-francouzský obchodník v podání Jaroslava Mareše. Jeho popis na mol opilého, sotva stojícího Sováka, doprovázený slovy La Alcoholic je naprosto vynikající. Nepochybně jeden z vrcholů své doby a naprosto skvělé herectví. ()
Filmů o alkoholu jsem mnoho neviděl. Tento je však svým způsobem vyjímečný. Tento film je sondou do života několika pravidelných štamgastů s různým vztahem k alkoholu. Jsou zde zachyceny snad všechny fáze alkoholismu - úplný začátečník i člověk, který je se svým osudem smířený. Film zobrazuje alkoholismus v plné kráse. Lidé jsou skutečně v situaci, ze které není úniku. Film nezbývá než vřele doporučit. K dnešnímu dni zde má 797 hodnocení a obecně si myslím, že není příliš známý, což je ale kurevská škoda, neb se jedná o problém maximálně aktuální. A aktuální je bezmála 100 let. 3* ()
Mierne som štyrmi hviezdičkami nadhodnotil tento málo známy český film, ale neľutujem. To panoptikum opilcov bolo síce poskladané umelo, ale inak by bolo ťažké zobraziť všetky podoby a fázy alkoholizmu. Niekde sa to podarilo bravúrnymi hereckými výkonmi, inde podrobným opisom jeho dôsledkov, vrátane márnych pokusov o vymanenie sa z neho vlastnými silami. Cenné bolo, že koncom päťdesiatych rokov sa podarilo nakrútiť taký depresívny film bez iskierky nádeje. Nebudem mať problém so zaradením do mojej Top 100. ()
Ožratý jako prase jsem párkrát samozřejmě byl, ale nikdy jsem nechlastal. Nicméně svůdný hlas sirén závislostí docela znám a tenký hlásek pana Alkohola jsem párkrát taky zaslechl a ve slabých chvílích si člověk říká, jaké by to bylo vše v něm denně utápět a do mozku si nainstalovat klávesu Delete. Ale tak naštěstí nežiju v neštěstí, abych o tom vážně přemýšlel a na těch pár svých chmur mám jiný recepty. Fričova pozvánka do světa alkoholiků je pak výborná, příčiny spíš jen načrtne (proč asi chlastá pan továrník v padesátých letech, že?), ale s důsledky si servítky nebere. Pět alkoholiků a pět osudů: Smrt, šílenství, vězení, rodinná ostuda a byť se to na první pohled nemusí zdát, tak i komický Sovákův pátý alkoholik Zemánek dostal naloženo. Co třeba ztráta sebeúcty, hm? Povedený, tak akorát na čtyři velký panáky, šup, šup, šup, šup a jdu...teda lezu. ()
Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka – a tím to hasne. Jméno Martina Friče bývá nejčastěji spojováno s populární komediální tvorbou prvorepublikové a protektorátní provenience a téměř se zdá, že v pozdějším období toho za pozornost už moc nestojí. Chyba lávky. Frič se po krátkém období osobní i tvůrčí stagnace vzepjal ke svému velkému comebacku tématem, se kterým dlouhá léta sám zápasil. V tom filmu je uložena velká životní zkušenost i svého druhu neobvyklá výzva, jak čelit problémům s alkoholem. Zároveň je zřejmé, že tu nejde o žádné plané moralizování, ale o komorní, v podstatě velmi intimní příběh několika lidí, kteří chtějí utéct před šedivou a ubíjející prózou života do světa fantazie a opojných klamů. Každý z nich má ke své závislosti jiný důvod, každý se u dna skleničky ocitl z různých příčin. Herci hrají civilně a dokáží s maximální přesvědčivostí zpřítomnit vnitřní hnutí svých postav. Zdeněk Štěpánek se úplně oprostil od zavedených jevištních manýrů a vysekl tady hluboký portrét člověka propadajícího se až na samé dno. Jiného druhu je potom Rážův houslista, samolibý frajírek, prahnoucí po exkluzivitě života a hledající dočasný únik v náruči atraktivní ženy. Je tu samozřejmě mistrovská herecká studie Františka Smolíka, který sice předtím odehrál bezpočet opilců a životních ztroskotanců, ale žádný z nich neměl v sobě takovou hlubokou duševní vyprázdněnost jako zkrachovalý továrník Taupe. Okamžik, v němž se pod vlivem rostoucího deliria vrací v představách k minulosti a v náhlém pomatení mysli postupně prochází prázdnými pokoji svého bytu, patří k vrcholným scénám Fričova filmu a v kontextu doby měla nepochybně silný účinek. Přesně zahraná je i Sovákova expresivní figurka profesionálního alkoholika; ve stejné rovině, i když v trochu jiném úhlu, se pohybuje Marešova role. Na rozsahem nevelkém prostoru na sebe výrazně upozorňují i další, především mondénní milenka Ireny Kačírkové nebo jedna z prvních větších příležitostí před kamerou Vladimíra Menšíka. Jak je pro filmy z této dekády typické, pokouší se o co nejrealističtější pohled na věc čili žádný happyend se nekoná. Ani nemůže. Své následovníky ostatně film získal v dalších dílech pozdějších tvůrců, mezi jinými například v Hubačově Ikarovu pádu nebo Pecháčkově sondě Dobří holubi se vracejí. ()
Chlast je často past. ()
,,Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka... a tím to hasne! Fuj, vermut už nechci. Koňak jsem už měl, whisky jsem měl. Mysliveckou, tu jsem také měl... Becherovku - s ní jsem se ještě neloučil..." Film světového formátu. Vnímám jako nadčasové a zásadní dílo domácí kinematografie v žánru dramatu ze současnosti, osobně se mi líbí ještě víc než slavnější americký film Ztracený víkend se stejnou problematikou, mnoha zhodnými kvalitami v zpracování (bohužel s poněkud násilným happyendem). Scénář nabízí detailní psychologickou studii pěti postav, každé odlišného charakteru a z jiné spoločenské vrstvy, jenž ale spájí takřka neustálá přítomnost v jedné hospodě a závislost na alkoholu. Jsou to exhibionistický hospodský frajer a podvodníček žijící jen z kšeftů na volné noze; stárnoucí holič bez rodiny s vlastní pracovnou i bytem uvnitř hospody(!); úspěšný umělec (houslista), který propadá stále více lhostejnosti k práci i vlastní ženě; inženýr s našlápnutou kariérou, který upadá pod vlivem alkoholu pomalu, ale jistě na dno v životě pracovním, rodinném i vnitřním; do pětice pak úplná troska bývalého továrníka, který už téměř nežije a vnímá víc než realitu vlastní halucinace. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, pokaždé si tady užiju zejména Františka Smolíka a Zdeňka Štěpánka, asi i proto, že jejich postav a tragických konců mi je tady docela líto. Líbí se mi zde i Jaroslav Mareš a jeho vtipné "obchodní" výstupy coby lehké odlehčení více méně ponuré atmosféry a taky herečky Běla Jurdová a Irena Kačírková coby sokyně v záujem o jednu z postav. Pochmurnost atmosféry vytvořená automaticky černobílým obrazem i přirozenou tmou v nočních ulicích je zde nenahraditelná... 100% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()
Nevýhodou tohoto cenného díla je jeho silná konkurence (Tažní ptáci, Ikarův pád), se kterou se těžko vyrovnává. I když je lze asi těžko porovnávat, jsem přesto značně ovlivněn těmito pozdějšími klenoty. Hodnocení tomu neodpovídá, ale dle mého názoru se film drží v trochu nezáživné stereotypní koleji, která po půlhodině začne být na obtíž. Lehce to kompenzuje grandiózní herecký ansámbl, ovšem i tak je zážitek průměrný. Snad budu Bohem řádně potrestán. ()
Na české poměry docela dost náročný a psychologicky těžký film s výbornými hereckými výkony. ()
Mistrná studie alkoholismu a alkoholiků všech generací a sociálních vrstev, varování tak naléhavé, až z toho jde strach. Suverénní herecké výkony všech zůčastněných, jeden z nejlepších filmů Martina Friče. ()
Nenápadná, možno až zabudnutá dráma s malými prvkami komédie. Vidieť za jedným výčapným pultom pánov Sováka a Menšíka, to je pohladenie na duši pre každého fanúšika filmových kotúčov, hoci tu nehrali hlavnú rolu. Avšak očakával som viac. Téma alkoholizmu je samozrejme storočia stará a zdá sa, že ťažko riešiteľná. Film mi neposkytol nič hlbšie, ukázal mi len asi tucet alkoholikov (inak alkáčov je v tomto filme skoro viac ako triezvych) ale neukázal mi, prečo chlastajú, aké sú pohnútky, nikto predsa nechlastá v takých objemoch len tak. Film je dobrý len ako memento. ()
Ecxcelentná "pijanská" dráma s prepracovanými charaktermi postáv, nielen tých hlavných. Herecký koncert Štěpánka, Ráža, Smolíka a Sováka je obdivuhodný, téma nadčasová a filmárčina bezchybná. ()
For Me 87% ()
Requiem za sen po česku v režii známého pijana Friče, který věděl, o čem vypráví, až příliš dobře. ()
[vzpomínky na LFŠ] Výstižně ztvárněná spirála starých i mladých alkád, která neustále oddaluje svůj konec tím, jak dává přednost svým postavám dokola selhávat v dalších a dalších pokusech se vymanit z otěže alkoholismu po svém, než je konečně dovede do odmašťovny. Na rok a zemi vzniku netypicky temný zážitek. Dlužno dodat, že k filmu mě dostala tahle veselá písnička. ()