Vymítač ďábla

Když s někým tříská puberta… Pokud má nějaký film moc přimět vás konvertovat ke křesťanství, pak paradoxně Vymítač ďábla. Tím jediným, co zde dokáže porazit zlo, byť za dost vysokou cenu, je pevná víra. Friedkin natočil jeden z nejlepších hororů historie zejména díky trpělivosti, s jakou vypráví (a jakou očekává také od diváka). Více než čtyřicet minut trvá, alespoň v režisérském sestřihu, než vidíme první nezpochybnitelné projevy čehosi nadpřirozeného (poskakující postel). Do té doby sledujeme realistické, převážně v reálech natočené drama vyčerpaného kněze ztrácejícího matku a víru a herečky snažící se vychovávat svou pubertální dceru. Ani zbytek filmu není zběsilou přehlídkou laciných lekaček a triků (z nichž mnohé jsou stále velice působivé), ale poměrně komorním psychoterorem založeným na pomalém prohlubování pocitu totální beznaděje a snaze co nejvěrněji napodobit, jak posedlost ďáblem a jeho vymítání ve skutečnosti vypadá (hodně pomáhá skvělá kamera Owena Roizmana s atmosférickým svícením a zlověstně pomalými nájezdy na herce). V závěru se pak namísto silné katarze dostavuje únava a tíseň. Díky nenápadným pekelným znamením jako je kratičké probliknutí lebky ve scéně, kdy vypadne proud (musel jsem zastavit film a kousek jej vrátit, abych se přesvědčil, že „to“ tam opravdu bylo), budete mít z filmu špatný pocit a špatné spaní ještě dlouho po zhlédnutí. Vymítač ďábla se tak navenek zbytečně táhne, ale právě díky tomu si v sobě zážitek z něj ponesete mnohem déle než po nějakém šokantním hororu založeném na bezprostřední „viscerální“ reakci. 85% Zajímavé komentáře: zputnik, Melies, DaViD´82, ScreamJay, milicjant, lupuscanis, ScarPoul, doGof..., Jack.Pott, J.Rose, Ajantis, LeoH, fNdEsIECLE, Freemantle (21.06.2006)

Vymýtač ďábla natočil zjevně tvůrce, který rozuměl filmovému řemeslu, divákům i trhu. V době natáčení vrcholila vlna zájmu o módní satanistickou tématiku a publikum už bylo na ledascos zvyklé. K jedněm z mála tabu, které zbývaly, patřilo spojení satanismu s dítětem coby symbolem nevinnosti. Během krátké doby vznikly hned tři žánrové kousky, které se o to se zdarem pokusily a získaly status kultovních filmů. Vedle Omen a Rosemary má děťátko to byl právě Vymýtač ďábla. Šokovaní diváci se zatajeným dechem sledovali, jak se z křehké dívky stává vulgární monstrum plné zloby. Pro mě bohužel byl Exorcista vždycky film, kde funguje prolog a závěrečná scéna. To, co je mezi tím, a je toho logicky drtivá většina, jde pro svou přílišnou doslovnost mimo mě. Prolog, který vlastně ani dějově nesouvisí se zbytkem příběhu, je naplněný zlověstným očekáváním, napětím a hrozivou předtuchou. Něco není v pořádku, ale ještě netušíte, odkud přijde úder. V poslední scéně snímku kamera míří na schodiště před domem, kde krátce předtím zahynul člověk. V tom pohledu cítíte nevyřčenou otázku - bude ten děs pokračovat? Zbytek filmu hraje s natolik otevřenými kartami, je tak popisný, že je pro mě zkrátka nezajímavý. Režisér se mnou chce citově manipulovat, jenže nepíšeme počátek 70. let a už to nefunguje. Pro mě stále platí, že strach a napětí vyvolává nejlépe to, co nevidíš a neznáš. Tam, kde tě nechají tápat v nejistotě, bývá film nejsilnější. Takový snímek V moci ďábla je pro mě mnohem atraktivnější a působivější. Celkový dojem: 40 %. (08.11.2013)

Tak váhám, váhám. Bohužel ale ne mezi čtyřmi a pěti, jak jsem před filmem čekal a doufal, ale o celé dvě kategorie níž. Všichni říkali, jak je to zasáhlo, že to sice není lepší než Omen, ale že je to skvělý horor. A já se těšil. Začátek byl slušný, pomalý a byl zaplněn především čekáním, kdy se to teda rozjede. Dokázal jsem ocenit některé přirozené, ze skutečného světa známé, reálné pohledy postav, někdy naopak byly zcela mimo a já raději zavíral oči. Pravý problém nastal na začátku "démonizace". Ne, skutečně, to jsem tedy nevzal. V tento okamžik se naopak před chvílí pochválené reakce zvrtly v naprostou šaškárnu. Když bych já uviděl takto se kymácející postel, takto mluvící malou holku s takovým obličejem a s takovými schopnostmi, naskytlo by se mnoho alternativ, jak bych se asi zachoval. Buď bych co nejrychleji utekl, nebo bych začal nepříčetně řvát, případně bych si sedl na kolena a ve vteřině uctíval Ježíše Krista i Satana dohromady. To, co bych ale určitě nedělal, by bylo klidné konstatování, že se v podstatě nemusí jednat o nic vážného a že by bylo dobré zajít za cvokařem. Tento fakt mi degradoval prakticky celý film i díky tomu, že se takovýto rozhovor opakoval několikrát. Samotné vymítání bylo místy působivé, někdy ale značně trapné a často doslova iritující. I když se má jednat o horor, o strach bohužel nešlo. Také jsem se těšil na hudbu, jelikož ve snímku tohoto typu se případný skladatel může vyřádit (slyš Jerry Goldsmith). Škoda ale, že kromě známé nepůvodní melodie, která se ale vyskytovala snad jen v klidných pasážích, jsem toho nezaslechl moc...Kladem tak je pro mě alespoň Max von Sydow a místy roztomilá Linda Blair, ale to je trochu málo... (14.06.2006)

Strašidelné, temné, napětím prosáklé. Na svoji dobu revoluční horor naturalisticky zobrazující mladou Regan postiženou Ďáblem. Pozvolné gradování napětí, charakteristika jednotlivých postav, jakož i interiérové scény činí z hororu klenot strachu. Pro mě osobně je to horor číslo jedna - nepřekonatelný dějovou strukturou, vizualitou záchvatových scén a aktem samotného vymítání. (11.06.2003)

Bohužel opět musím napsat mou hodně neoblíbenou větu "Velká očekávání plodí velká zklamání." I když v tomto případě to zas tak strašné není, to bych tomuto filmu křivdil. The Exorcist je mnohými označován jako jeden z nestrašidelnějších či vůbec nejstrašidelnější film všech dob. Ne. Přelomovým ve své době, ano a právě v té době byl 100% i nejstrašidelnějším filmem, ano. Umím si taky představit, jaký rozruch ten film způsobil v konzervativních Státech (a nejen tam, viz zajímavosti). Takže po tom všem, co jsem o tomto filmu slyšel a viděl, jsem si sehnal režisérskou edici (132 minut) v HD. Musím říct, že film umí budovat napětí a má opravdu geniální soundtrack, jehož ústřední melodii zná prakticky každý, jen o tom neví. Nicméně mnohdy to budování napětí zanikne do prázdna a snímek mě nedokázal nijak vylekat či opravdu vyděsit. Jak říkám, chápu, že kdybych to viděl v té době, nebo dejme tomu před deseti lety, kdy mi bylo… no o deset let méně, :-) asi bych měl jiný názor. Dnes se (pro mě) jedná o lehce nadprůměrný horor, který si momentální status IMHO nezaslouží. Za těch pár scének, které i dneska dokážou jakžtakž zapůsobit (pavoučí chůze či otáčení hlavy) dávám 70 %. (18.04.2013)