Marvel's Luke Cage

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Začít hodnocení větou, že Luke Cage není až taková pecka jako Daredevil nebo Jessica Jones, není fér, protože se tu pořád bavíme o prvotřídní atmosferické komiksárně. Jessica Jones byla seriálem o ženách, tohle je seriál o černoších a jazzu. Právě tohle ladění dává sérii další rozměr navíc, už se nemůžu dočkat, čemu se bude věnovat Iron Fist. More Defenders, please! (17.11.2016)

Seriál o třetím Defenderovi pokračuje v tradici temných, stylových, nadmíru zábavných marveláckých adaptací, které se nebojí načnout závažnější témata. Proto jdu s hodnocením tak vysoko nehledě na několik zásadních problémů, které s Lukem Cagem mám. Třeba ten, že jsou evidentně všechny postavy v seriálu naprostí idioti, co nedokážou přemýšlet ani v rámci vlastního žánru (natož uvažovat jako lidi). Vždyť co je první věc, kterou udělá každý rozumný antagonista, když mu po čtvrti pobíhá neprůstřelný hromotluk se jménem Luke Cage? Přece se zaměří na jeho nejbližší! Ale ne, to tu místní gangsterskou sebranku ani nenapadne. Stejně tak do propasti zapomnění vyšumí jakoby mimochodem nadhozená idea toho nepřůstřelného mstitele utopit, otrávit, ... a místo toho se všichni ženou za superkulkou, co tu jeho hroší kůži provrtá. Cottonmouth, ač pitomec, je ale aspoň zajímavou postavou, dalším z řady vyvedených netflixáckých záporáků, a jeho sestřenka Maria je docela povedená mrcha. Tradice svělých záporáků tak umírá až s Diamondbackem, retardovaným králem podsvětí, co z něj sice jde docela strach, ale po většinu času je to jen ufňukanej zhrzenej blbeček. Ve skutečnosti bych pro tyhle a další blbečky a blbosti Lukeovi srazil vaz podobně jako nedávno Doctoru Strangeovi, ale tady celý seriál (nehledě na to, jak idiotský celý poslední díl byl) vytahují vedlejší charaktery - nejprve Pop, později a o to víc Shades a Claire, které jsem si možná až příliš oblíbil. (06.11.2016)

Přichází další člen netflixové party Defenders. Rozjezd je trochu pomalejší a tak se to táhne skoro celou dobu. Postavu Lukea známe už z Jessicy Jones. Vylepšený vězeň, který stále váha, jestli své schopnosti využít nebo ne. Ze začátku se drží v ústraní, ale to se později. Záporáky tu má hned dva. První je Cottonmouth, který není nic moc. Po něm přichází Diamondback, který je jiný kalibr. Trochu mi vadí rasová nevyváženost seriálu, protože je tam 90% černých. Asi to tak newyorském Harlemu fakt vypadá. Taky mi vadily časté odkazy na černé celebrity, které bohužel neznám. Objevuje se tu i zdravotní sestra Claire Temple, kterou jsme mohli vidět v Daredevilovi i Jessice. Na oba zmíněné seriály to ale bohužel nemá. Ani ke konci se to moc nerozjede. Finále je docela slabé. Snad ostatní seriály ze stáje Defenders budou lepší... Příští rok bychom se měli dočkat kompletních Defenders. Názvy epizod jsou pojmenované po slavných rapových sonzích. Je tu 2. série a s ní i nový záporák. Dost postav děj opustí a některé nové se do něj přidají. Finále mě docela naštvalo, zvláštní poměna postavy... "Nebaví mě si pořád kupovat nové oblečení." :D (01.10.2016)

Dávám po první sérii tři hvězdy, ale reálně je to někde mezi třemi až čtyřmi. Mám podobné výhrady jako ostatní - Luke Cage (a ještě víc Black Panther) vznikl jako odpověď Marvelu na poptávku po černém superhrdinovi, který bude v týmovkách reprezentovat určitý princip (a rasu). Jeho první komiksy tohle téma dost akcentovaly, což už z dnešního pohledu působí trochu směšné. Tvůrci seriálu se však rozhodli, že rasové téma bude jedním z high-lightů jejich díla a v zásadě je motivicky propojili s prvky blacksplotation, tedy sub-žánru, který je dnes konzumován spíše jako parodie (působící mnohdy kouzlem nechtěného). Místy je to zábavné (třeba, když to dá prostor pro cameo-vystoupení Method Mana), místy křečovitě patetické (jako v Lukově závěrečném proslovu na policejní stanici). Odhlédneme-li ale od toho, je sympatické, že se Luke Cage vydal cestou marflixovské Jessicy Jones, kde také hlavní hrdina není úplný übermensch, který řeší globální problémy lidstva v podobě útoku mimozemšťanů, ale spíš jde o tak nějak obyčejného člověka s vlastními problémy, jehož největším úspěchem je něco mezi zmlácením lupičů v obchodě a mařením obchodu s drogami. Tomu odpovídá i mikrosvět jedné čtvrti, kde se většina příběhu odehrává a povaha záporáků, kteří jsou mimochodem zapamatovatelnější, než kdokoli z marvelovského filmového univerza. (03.11.2016)