Marťan

Překvapivě celkem zábavná 134-minutová reklama na stříbrnou lepící pásku. Akorát mi trochu vadí, jak úplně všechno, co se v posledních letech natáčí, musí bejt strašně rasově a genderově vyvážený. Postava velitelky, která poslouchá Glorii Gaynor, Donnu Summer a podobný disco vykopávky, je nesympatická na první pohled. Radši bych snad zůstal na tom Marsu, než s ní trávit dalších asi 500 dní při návratu na Zem. A těm negrům, co organizujou záchrannou akci, bych věřil spíš to, že někde v central parku kradou ajfouny, aby měli na crack. Jinak díky tomu ujetýmu disco soundtracku jsem měl pocit, že se film nebere nijak moc vážně, takže jsem překousnul i to mimózní finále. S vypnutym mozkem a několika promilema alkoholu v krvi je to tak za 60%. (09.06.2016)

MARŤAN je asi nejmíň osobytý film Ridleyho Scotta. Vlažná dokumentární příručka "Jak přežít na Marsu", víceméně bez dramatu i emocí. Film sleduje pouze technickou linku příběhu a úplně pouští bokem téměř jakoukoliv psychologii hlavní a víceméně jediné postavy. V tomhle ohledu je rozhodně zajímavější třeba MOON, který se psychologií osamělého člověka ve vesmíru zabývá. Z moderních populárně/vědeckých vesmírných filmů mi INTERSTELLAR rozhodně příjde "chytřejší", GRAVITACE "akčnější" a MOON (anebo třeba Soderberghův SOLARIS) "psychologičtější". MARŤAN jmenované filmy bohužel v ničem nedohání, ale Scottovi ten komerční úspěch přeji. (19.10.2015)

Velice si cením filmů, které pod záštitou popkornové zábavy diváka vzdělávají, aniž by si to uvědomoval "dřív než je pozdě". Marťan sice zdaleka není vědecky přesný, ale je z něj cítit, že jeho ambice na realističnost jsou o level nižší než např. u Gravitace a paradoxně snad i Interstellaru, takže to nijak nebije do očí. Marťan je především zábavný a poutavý film, pracuje s divákem pomocí obvyklých mainstreamových hollywoodských postupů a výsledkem je dobrodružné sci-fi v nejlepší formě, navíc s parádními herci. Pocit z filmu příjemně evokuje klasiky jako Kontakt nebo Apollo 13. 9/10 (22.10.2015)

"Nechci znít nafoukaně, ale jsem ten nejlepší botanik na téhle planetě." Zatím mne ještě nikdo nikdy nezapomněl na cizí opuštěný planetě, ale pokud se tak jednou stane, tak taky budu nejlepším botanikem. Ale nejdřív budu v souladu s úvahami astronauta Watneyho přemýšlet o tom, zda mne zabije dřív dekomprese, nepřítomnost kyslíku, nedostatek jídla, díra v břiše či disco kapitánky Lewisové. Já jsem se při pokusu kolonizátora Marsu o přežití celkem pobavil při sklizni bioorganických marťanských brambor, právní definici vesmírnýho pirátství i při odlehčování modulu. K dobru navíc přičítám i to, že jsem byl ušetřen zbytečnýho dramatizování některých scén a v podstatě mi pobyt na Marsu připadal zábavnej. Jen mi celé to zachraňování, výpočty neznámýho génia, úpravy modulu či využívání gravitačního pole planety připadalo nějak povědomé. (29.04.2016)

Dlouho se mě nestalo, abych film v půlce zapauzoval a přemýšlel nad tím, že nechci, aby Matt Damon někdy přestal s kolonizací Marsu. Já teda chápu, že žít tam nějakej čas bylo na hlavu, ale kromě toho, že se mu ze začátku všechno vysloveně dařilo, tak k tomu ještě měl hodně ironický a až cynický kecy, což filmu jen a jen prospívalo. Teď už se nedivím, že na Globech film vyhrál ocenění za nejlepší komedii. Sice je to stejně cynické ocenění jako Mark Watney samotnej, ale čert to vem. Marťan je naprosto výborný, realistický sci-fi, které ke každému dalšímu příběhovému posunu přichází naprosto logickou cestou. A přitom celý ten příběh napsal člověk, který si ho psal pro radost na svém blogu. Kam až takový nadšenecký projev dokáže dojít, co? (29.02.2016)