Smrt krásných srnců

Výborný snímek dle předlohy Oty Pavla. Doba války a přítěže židů to přece jen není lehký život. Ztvárnění a celý příběh je skvělý a zajímavý a pořád se něco děje, takže se divák rozhodně nenudí. Srnci, ryby, ženy, Elektrolux a rodina, to jsou hlavní témata tohoto filmu. Karel Heřmánek zde předvedl opravdu skvělý výkon. (28.04.2012)

Pomaly zisťujem, že kedysi sa točilo veľmi veľa umeleckých, poetických filmov plných inotajov v tejto našej oblasti. Príbeh tohto židovského obchodníka som spočiatku považoval za niečo zo 70. či 80. rokov, veď som ani spočiatku netušil, že je žid alebo Žid, ani to vlastne neviem, každopádne ma to trocha prekvapilo. Bral som to ako príbeh podomového obchodníka a jeho starostí, či hlúpostí, ktoré narobil. Postupne ma to však čoraz viac nudilo a scénky mi prišli zbytočné. Taktiež humoru tu veľa nebolo, myslím, že u Čechov to je preceňované dielo. (15.02.2014)

O tom, jakým způsobem spisovatel Ota ( Popper ) Pavel na mě svým nesmírně „ obyčejným lidským ( autobiografickým ) „ vyprávěním zapůsobil svědčí fakt, že jsem si ho před 13 lety ( je to vůbec možné, jak ten čas letí. Nicméně jsem stále ve formě – to pouze pro pořádek:o) ) vybral při své slohové maturitní práci z českého jazyka. Na první pohled jednoduché vyprávění může svádět k dojmu, jak lehké je jeho povídky zfilmovat, nicméně opak je pravdou. Zachytit to čisté ryzí vyprávění, ten kontrast mezi dětským bezstarostným pohledem očima malého Oty Pavla, kdy trávil spoustu chvil se svým tatínkem, maminkou a bratry u „ strejdy“ Proška na Berounce a následně krutou realitu nástupu fašismu k moci, to je přetěžký úkol. A ikdyž musím jednoznačně konstatovat, že povídky jsou filmu lepší, jedním dechem dodávám, že s výslednou podobou režiséra Karla Kachyni ( troufám si tvrdit ) by byl spokojený i samotný Ota Pavel. Ta samotná atmosféra se podařila převést na filmové plátno vskutku věrohodně a i s pomocí citlivých hereckých výkonů Karla Heřmánka, Rudolfa Hrušínského či Marty Vančurové se jedná o nezapomenutelný zážitek a jeden z NEJ...lepších československých snímků vůbec. Tenhle snímek to je LIDSKOST sama. Vždy se k němu jednou za čas vrátím a ještě nikdy mě doposud nezklamal. p.s. zmínil jsem, více než dobře odvedenou práci kameramana? Že ne, tak to právě napravuji! p.p.s. takovéto snímky se ( bohužel ) již nikdy točit nebudou. Další Kachyňové a Menzelové jednoduše nejsou a hlavně...doba je jiná. (23.12.2010)

S tímhle filmem mám prostě problém. Kdo viděl Zlaté úhoře a zná tu prosluněnou poetiku Pavlových povídek, bude na tom možná podobně. Tenhle film totiž není poetický, ale dryáčnický. Kachyňa jej přisprostil, žel však směrem, který dává poetice na zadek, a asi jako jeden z prvních použil rozkomíhanou kameru, která štve lidi dnes více, než kdy jindy, protože je všude. Vadí mi i podivné skoky charakteru postavy či ve scénáři, nevyužité možnosti momentů zamyšlení (Co je, co vidíš? - Rybník, klidná hladina. - tato scéna je rovněž vychrlená rychlostí formule, bez oné chvilky ke klidu, bez předělu.) Také ty filtry u kamery, co nejvíc ze všeho připomínají objektiv namazaný sádlem, tady moc nesedí. I herecké projevy mi přijdou hysterické, ačkoliv je hezké vidět jednu z Kamélií. (11.03.2013)

Pěkné. Jak málo znám tvorbu Oty Pavla, tak moc tam cítím jeho typický rukopis. Do děje jsem byl silně vtáhnut, film mě rozhodně nenudil, ale že by mě popadla ihned touha ho vidět ještě někdy znovu, to tedy rozhodně ne. Je to bezesporu kvalitní film, a to snad po všech stránkách. Herecky mi tam trošku více neseděl Láďa Potměšil v roli ředitele, ale to je dost možná pouze můj subjektivní pocit. Ostatní postavy byly rozděleny i zahrány solidně. Po stránce emocí to byla rovná nula. Ani ta hudba neměla snahu ty rádoby emotivní situace nějak dokreslit. No, nevadí. Vidím to na takové ty lepší * * *. (16.11.2011)