Smrt krásných srnců

Takřka smrt (krásných srnců rukou) obchodního cestujícího.. Kachyňa bez zbytečného patosu dovedně naservíroval humor i drama v přesně odměřeném množství a k tomu vynikající Heřmánek, jakožto dobrá střední, co se snaží skolit těžkou váhu v podobě plíživého nacismu. Pro Nicolase Cage zůstává tristní zjištění, že německý ovčák Holan umí hrát očima líp než on.. (08.02.2010)

nieze by som sa nebavil prave naopak, cesta vlakom mi aj vdaka kvalitam tohto filmu usla rychlejsie. ono tema vojny a zakulisie prezivania v casoch vojny tu uz bolo mockrat a mne sa zda, ze pri inych filmoch som sa bavil viac ako pri tomto kachynovom... asi som este moc mlady na dostatocne uznanie kvalit tohto pocinu :). (29.11.2007)

Geniální převedení knižní předlohy Oty Pavla na filmová plátna. První polovina se nese spíše v komediálním duchu, kdežto druhá je hodně silné drama. Atmosféra, která se nese celým snímkem je neuvěřitelně kouzelná a milá, ale i drsná a smutná. Výkon Karla Heřmánka je ohromující, až do teď jsem považoval fešáka Huberta za jeho životní roli, ale po dnešku vím, že je to role Lea Poppera. I ostatní herci zahráli na výbornou, hlavně R. Hrušínský. Určitě jeden z nejlepších filmů Karla Kachyni, kterému nezbývá než poděkovat, že zfilmoval tyhle povídky...... (11.05.2008)

Dost smutný film. Ale tak už to u válečných filmů bývá. Heřmánek tu hraje prodavače vysavačů. A celkem mu to i vynáší. Než přijdou Němci a zabaví mu rybník. Ale mu to nevadí, protože si všechny kapry vyloví. Pak je rozdá po vesnici. A protože je žid, tak to nemá jednoduché. Jeho synové mají nastoupit do koncentračního tábora. Tak jim aspoň uloví srnce, ať mají maso a nějak to tam přežijí. "Elektro. elektro, elektro, elektrolux." (31.01.2013)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)