Městečko Twin Peaks

Isn´t it too dreamy? Kdo ve "skutečnosti" byla zavražděná Laura Palmerová? Je vůbec někdo v městečku Twin Peaks nevinný? A co na to Islanďané, Douglasovy jedle, polena či sovy? Městečko Twin Peaks můžu sebevíce milovat za to jak mě dokáže neustále překvapovat, jak mnou cloumá od jedné emoce ke druhé, následně rozesmívá až k slzám a jak mě z něj pravidelně mrazí až do morku kostí. Můžu ho zbožňovat za geniální tvůrčí propojení tria ve složení David Lynch, Mark Frost a Angelo Badalamenti. Můžu mu denně děkovat za jedny z nejatmosferičtějších (nejen) televizních pohyblivých obrázků, co mám tu čest znát. Ovšem jedno stejně vím naprosto jistě. Za nic na světě bych se v tomhle městečku nechtěl ocitnout ve skutečnosti. A to ani v doprovodu nejstylovějších zvláštních (doslova) agentů FBI, kteří kdy z Quantica vyšli, božského Dale Coopera a Alberta, který povyšuje neasertivní chování na zcela novou úroveň. A i když ve druhé polovině seriálu dochází k úbytku kvality (s čestnou výjimkou posledních epizod), tak je to stejně takřka neznatelné. Úbytek je to totiž asi takový, že nepřekonatelně geniální seriál se velmi nenápadně přesune do škatulky "pouze" zatraceně dobrého, kterému se i tak vyrovná málo co. Pokud vůbec něco. (15.09.2008)

Máte-li tu čest znát americký sestřih pilotního dílu, tak jste viděli tu nejlepší možnou filmařinu a emocionálně podmanivé seznámení s městečkem, kde nic není takové jaké se to zdá. A samozřejmě naprosto dokonalý úvod do první série seriálového kultu všech kultů, který je ještě lahodnější než třešňový koláč spořádaný agentem Dalem Cooperem. Pokud uvidíte evropský sestřih pilotu, kde je na konci dvacet minut navíc a dochází ke zdárnému vyřešení případu vraždy Laury Palmerové, tak vás rovněž čeká XXL porce téže kvality. Mno, ovšem teď si vemte, že netušíte, že existuje i jiná verze než tato, a pustíte si s mnoha otázkami automaticky následující díl a... a nestačíte se divit. Cože, proč, jak, kudy, to je snad debil, grr - zabít Lynche, si snad ze mě dělá šoufky, ne? U snového finále třetí epizody (kde se částečně recykluje několik fragmentů z dějově uzavřené verze) vám ovšem dojde, že tady něco nehraje, kouknete na net a jste doma. Následuje uklidnění a bezvýhradné nadšení. Obě verze jsou za plný počet, ale raději mám tu klasickou devadesátiminutovou, jelikož ta delší je přeci jen vyřešená značně uspěchaně a zbytečně zabíjí veškeré linky naznačené v předchozí stopáži. Je to jako mít k dispozici šachovnici, ale hrát na ní pouze dámu. Zatímco ta klasická verze rozjíždí mistrovskou šachovou partii, které dodnes není v rámci televizní tvorby rovno (aspoň tedy minimálně do poloviny druhé série). (15.09.2008)