Létající Čestmír

Seriál nesoucí se v duchu: pojďme si udělat prdel z vážné sci-fi a udělejme to pro děti. Tam sci-fi a fantasy patří! Nakonec ale přeci jen vzniklo komediální dílko, které se o svou nesmrtelnost postaralo a to právě díky, komunisty zatracovanému, sci-fi prvku. Bylo to takové světlo na konci tunelu komunistické éry v Československu. Bohužel to ale ještě stihli sprznit pesničkou od Michala Davida. Nárožný a jeho idiotská seriálová famílije byli opravdu skvělí a uličnický Čestmír vlastně také. (20.07.2011)

Vracet se k seriálům ze socialistického období je vždycky zajímavé, protože se do každého jednoho z nich, ať už vědomě, nebo nevědomě, ideologie autorů a vliv režimu promítá. A je těžké říct, jak to vlastně bylo. Ano, je tu propaganda vidiny nádherného kolektivizačního světa, kde jsou na sebe všichni hodní, všichni jsou chytří, všichni jsou zdraví. Ale zároveň je tu vždycky minimálně jeden vůl, který ten svět chce rozkrást a nechat si ho pro sebe, kvůli čemuž podobný svět nikdy zákonitě nevznikne a vždycky selže. Je to tedy skutečná propaganda, nebo jen konstatování všeobecné pravdy, která je dnes již generacemi potvrzená? Chtěli se autoři nenápadně režimu vysmát, nebo režim naopak chtěl, aby jejich diváci právě toho vola proklínali, a o to ochotněji budovali? Záleží vlastně už jen na tom, co my jako diváci vidět chceme. Hlavně je to hodně zábavný seriál se skvělými postavami, nádherně koncipovaným světem, hořkosladkým koncem a báječně zahrnutými sci-fantasy prvky. Tak, jak to Vorlíček s Macourkem uměli. (04.11.2022)

Na svoji dobu a televizní produkci to má skvělou výpravu a speciální efekty, ale prostě se nedokážu přenést přes to, jak moc je Čestmír otravný a to, že se všechny postavy chovají absolutně nelogicky. Pořád intrikují, neřeknou nic na rovinu, vzájemně se nesnáší, chovají se k sobě hnusně a obyvatelé celého městečka se dokáží nechat ovlivnit a změnit z hodiny na hodinu názor na některého ze svých sousedů asi podobně, jako průměrný volič SPD. A rodina Blechova je banda asi nejodpornějších záporáků, které jsme kdy v naší kinematografii a televizní tvorbě měli. Což by se ovšem dalo brát jako kompliment Nárožnému, Janžurové a Kalovi. Celou dobu sledování seriálu jsem měl chuť si čuchnout k té kytce síly a tuto famílii vyházet z toho okna, ze kterého jejich synátor vyhodil Čestmíra vydávajícího se za chudáka svého otce. (20.01.2024)

"Večeře! Večeře! Kde máš to jídlo?! A kde je to jídlo?! Už je to tady, večeře! Dyť je to prázdný, tys nám to sněd! Já mám hlad, dejte mi něco k jídlu! Já chci večeřet, dejte mi něco k jídlu, honem! Já mám hlad, já chci večeři!" Jó, Oskárek, ten už "jako školák neinklinoval k ničemu. Byl to široko daleko největší ignorant a lempl." (28.10.2006)

... a vtom bác, přede mě spadnul modrý kámen, zvětšil se a vcucnul mě, no a najednou jsem byl na planetě květin... já jsem Ti jednou provždycky řekl, abys nechal takovýchto žvástů... Stará dobrá parta nenahraditelných umělců v čele s panem Menšíkem, Sovákem, Nárožným, Augustou, Filipovským , Kopřivou, Sobotou herečky jako např. paní Hadrbolcová , Bohdalová, Zázvorková, Janžurová, Rosůlková a další a další v seriálu plném hlášek a vtipných situací. Tento přístroj činí z lidského nosu orgán, který předčí čichový orgán cvičeného vlčáka... Jenomže vlčák takovouhle pitomost na čumáku nepotřebuje :-DD (28.05.2014)