Atentát

Atentát tak trochu doplatil na časovou souslednost s Anthropoidem, jež šel do kin cirka před rokem a kterého jsem tedy relativně nedávno viděl. Zpracování dané historické události je totiž v podstatě analogické, snad až na zde díky bohu vynechanou patetickou romantickou linku, tudíž jsem měl po celou dobu stopáže neodbytný pocit "Tohle už jsem někde viděl"... 80% (06.01.2018)

Atentát na "kata českého národa" v působivém filmu Jiřího Sequense. Dokumentárně působící struktura bez okázalých parádiček, v důležitých pasážích suše působící, Sequens hrál na uvěřitelnost až románově znějícího velkého příběhu našich dějin. V takové chvíli se prokáže Vaše barva a chuť pro sledování historie, protože Atentát je obsahově bezchybně dělaný, pro konzumního diváka příliš striktní. Sequens byl prostě kontroverzní režisér, ale tady se mu musí vzdát hold. (24.03.2006)

Film, který nemá (téměř) chybu po stránce scénáře (a jeho značné věrnosti skutečným událostem), kamery (při závěrečné scéně v kryptě tak nádherně prosvítá světlo skze stropní okno), výpravy a režie (přestřelka v kostele nemá v našem filmu obdoby a ani mnoho současných triky napěchovaných filmů se jí neblíží co do dynamiky a realističnosti). Musím také říct, že Beethovenova pátá symfonie se mi nikdy tak nezarývala pod kůži jako v tomto filmu. Malou muškou je drobná nedotaženost dějové linie s Cannarisem, ale to je jen drobnost. Takových 90%. (29.10.2005)

Dokumentárně strohý záznam zlomové události našich dějin, kterou si nedávno vzali do hledáčku naši milí zrádcové. Tohle je naše a je to lepší. O dost lepší. Ve srovnání s britským spektáklem jsem vůbec neměl pocit rozvleklosti. Ta strohost totiž, společně s černobílým obrazem, vytvořila velmi tísnivou a ponurou atmosféru. Díky zkratkovitému způsobu vyprávění s hojně využívaným střihem Atentát jen získal spád, vše potřebné bylo vždy dostatečně osvětleno a nit jsem rozhodně neztrácel. Grandiozní přestřelka v kostele je pak minimálně svou působivostí rovněž srovnatelná s Anthropoidem, a to je prosím o 50 let starší. Naopak samotný závěr se čtyřmi výstřely mimo záběr s ním srovnání nesnese, stojí proti tomu totiž Geislerka ve sprše, a to musíte uznat, nemá cenu srovnávat. (19.11.2016)

Film s plochými postavami, bez podání souvislostí, mimo jiné také zcela pomíjí, jak se atentátníci dostali do pravoslavného kostela. Chybí mi tu především prokreslení lidských stránek jednotlivců (ve smyslu "odkud a jaký který kluk byl"). Podle mého názoru po roce 1989 přeceňovaný film. Vávrovo "Sokolovo" (odhlédneme-li od nestydaté komoušské propagandy) je umělecky na vyšší úrovni. (18.06.2022)