The Assassination
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Rudolf MiličHrají:
Radoslav Brzobohatý, Rudolf Jelínek, Ladislav Mrkvička, Luděk Munzar, Jiří Kodet, Josef Vinklář, Siegfried Loyda, Harry Studt, Wolf Goette, Gerhard Rachold (více)Obsahy(1)
Film Jiřího Sequense Atentát nás vrací doprostřed jednoho z nejtěžších období českého národa, do doby nacistické okupace. Napínavým způsobem vypráví o činu, který má významné místo v dějinách druhé světové války: o atentátu na nejvyššího představitele nacistické moci v českých zemích, zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Podává široký obraz této události a pokouší se o postižení nejrůznějších souvislostí. Zvlášť sugestivně pak zachycuje závěrečný hrdinský boj parašutistů v kostele v Resslově ulici v Praze. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (392)
"Plníme jenom rozkaz... Naše svědomí je čisté." _____________ Minulý víkend som bol v Prahe, dokonca priamo v osudnej krypte a myslím si, že práve tomu vďačím za to, že na mňa Atentát tak veľmi zapôsobil... Vo filme bolo pre mňa skutočne zaujímavé sledovať dianie pod pravoslávnym chrámom a popritom si zároveň porovnávať priestory, ktoré som nedávno videl na vlastné oči. A človeka z toho naozaj mrazí, keď si uvedomí, čomu všetkému museli títo parašutisti čeliť. Tento film z dnešného uhlu pohľadu už síce nie je nijaký obrovský majstrštyk, ale na to, že vznikol v roku 1964 (!) je to naozaj ohromujúce predstavenie, ktoré diváka aj po tak dlhom čase ešte stále dokáže veľmi pútavo previesť známou históriou, na ktorú by sa nikdy nemalo zabudnúť – atentát na Heydricha je právom označovaný ako ten najhrdinskejší čin druhej svetovej vojny... Aj napriek tomu, že zo začiatku je tempo rozprávania v tomto filme veľmi pomalé a v závere priam bleskurýchle som si zhliadnutie Atentátu naozaj vychutnal a preto mu nemôžem dať menej (ale ani viac) ako 8,5 výstrelov zo samopalu z 10... Pre porovnanie si dnes večer pozriem aj amerického Anthropoida... ()
Natočit v roce 1964, tedy v době, kdy o ,,pražském jaru" ještě nikdo ani neslyšel, film o tom, že na našem území za Protektorátu existoval i jiný než komunistický odboj, ba dokonce že atentát na Heydricha (a tedy největší a nejdůležitější akci českého protifašistického odboje) nařídila exilová (komunistickou propagandou tolik ostouzená) Benešova vláda, je věc téměř nepochopitelná, hraničící se zázrakem. Ano, jistě, v roce 1964 již bylo znát jisté politicko-společenské tání, ale tady doslova praskly arktické ledy a Jiří Sequens proplul úžinou doby jako hotový ledoborec. Atentát je až překvapivě přesnou rekonstrukcí dobových událostí (samozřejmě s jistou uměleckou licencí - změněná jména parašutistů, Gabčíkova pozice při samotném atentátu atd.) a s náhledem na ně můžeme i z dnešního pohledu víceméně souhlasit, o kolika jiných filmech prošlých systémem schvalování, tedy komunistickou cenzurou, to dnes můžeme říci? ()
,,Jenom jsme splnili rozkaz. Naše svědomí je čisté." Vzhledem k svému mladému věku jsem se válečným filmům dlouho vyhýbal, poslední dobou mě začíná fascinovat, kolik vynikajících snímků tohoto žánru v naší bývalé zemi vzniklo. ATENTÁT je (spolu s Nebeskýma jezdcema) zatím to nejlepší, co jsem v tomhle žánru viděl. Navíc má v sobě dokonalou autentickou atmosféru s dokumentarí přesností, sesilněnou natáčením na původních lokalitách i mluvením hned v několika jazycích ve filmu. Jiří Sequens, do té doby režisér více méně průměrných snímků i několik politických agitek, zde předvedl svoje vrcholné umění, na které pak úspěšně navázal v Hříšních lidech a Majoru Zemanovi. Na bonusovém dokumentu na DVD s filmem vypráví Sequens, že chtěl původně tenhle film točit už začátkem 60. let, aby mohl být promítán v době výročí u (1942-1962), ale šly na něj velké tlaky shůry, aby zapojil do obsahu filmu komunistický odboj, což nebyla pravda... Sequens za těchto podmínek film odmítl točit a k námětu se vrátil až o pár let, kdy se v Československu uvolnila politická atmosféra a mohl natočit svůj film bez ideologického zatížení - i za tohle má můj velký obdiv! Pro mě zásadní film 60. let s vynikající herci. Výborný scénář, kamera, scénická hudba (Beethovenova Osudová a Vejvodova Škoda lásky) a nechybí tomu ani zajímavé myšlenky. A že filmy, kde se hodně střílí a méně mluví, němusím, tak tady si tu dlouhou dramatickou přestřelku v závěru vždycky užiju. Z celkového vyznění snímku o hrdinství naprosto mrazí. 100% ()
Na to, do jakých podrobností se Sequens snaží o historickou autenticitu, některé náležitosti a fakta trestuhodně pomíjí, tu s manipulačním efektem, tu s dramatickým ochuzením (na což mě svými komentáři upozorňují Enšpígl a Kulmon). Vysvětlení se nabízí dvojí: jednak omezenost dějových prvků kvůli soustředění na samotnou legendární akci, na její „cíl“, nesmírně tíživou atmosféru a zvláště konec parašutistů – což provedeno skvěle. Za druhé – a to je povážlivější – snaha co nejčernobíleji ukázat český lid jako národ odbojářů, v němž se sem tam vyskytli „zrádci“ (v tomto případě jsou vyjímky z pravidla pro jeho potvrzení zcela nezbytné): Čurda je jasný od první vteřiny jak Jidáš v evangeliu (a deset miliónů je pro Sequense stejně důležitých jako pro svatopisce třicet stříbrných). Heydrich je proveden skoro až přízračně - něco mezi smrtkou, upírem a fantomasem – bez ironie, je to dost výstižné (zajímavá je i postava jeho pobočníka Jakobiho, jakož i smuteční průvod s bonusem v podobě Himmlera). Jinak skvělý dojem trochu kazí, že spíše než jako nejnebezpečnější muž Třetí říše a ideální Hitlerův nástupce je Heydrich představen coby zákulisní intrikán (což nemusí odporovat skutečnosti a může být vhodným doplněním obrazu, ale těžiště této postavy by mělo být jinde; téměř celý prostor „Heydrich při díle“ zde zabírá causa Canaris, která navíc vyznívá dosti jalově a je jen příležitostí pro účelové dialogy); a jestli celá historka s gestapákem Görkem je pravdivá, tak se obávám, že by si se zastupujícím říšským protektorem poradil i Honza Zeman. Účelově efektivní, přepjatě vymazlenou typologičnost ostatních postav (včetně obsazení, zvl. Brzobohatý, Mrkvička, Moučka, ale i nemluvící matka odbojářka) nemohu nechat bez obdivu, jakkoli namnoze nejde ani tak o „psychologický“ či jiný typ, nýbrž o velmi subtilní socrealistický „prototyp“ - srov. zvl. toho Moučku nebo matku (ale na druhé staně si také všimni v úvodu zatčeného německého plukovníka, zvláště jeho mazáckého gesta po spatření Görkeho spolupracovníků – toho bych se nadál spíše v mnohem mladších amerických filmech s třetiříšskou tématikou, stejně jako celého pojetí prvku „Canaris“). Tvůrce Majora Zemana se v tom všem nicméně nezapře, zvláště v kombinaci s dějinně instruktážními dialogy (a obzvláště těmi v němčině, jejichž rádoby rafinovanost je začasté k smíchu). Vcelku na Sequense dost dobrý. Konečně jsem si zřetelně uvědomil, co mají Major a Hříšní lidé společného: Důraz na „atmošku“ je v Atentátu ještě silnější a chytlavě-z-cesty se tu naštěstí neblábolí tak zběsile jako v obou seriálech. Hmatatelné napětí, solidní působivé scény, pěkné záběry. (Už pouhé celkové pohledy na Prahu jsou, ač zdánlivě rutinní a primitivní, náladově velmi působivé.) V nějakých čtrnácti letech na mě film Atentát silně zapůsobil, napodruhé už jsem se do toho jaksi nedostal. Hned ta Osudová v úvodu, která mě tehdy zajisté patřičně naladila, nyní naopak předem obrací mé oči v sloup (aspoň po těch čtyřech výstřelech v samotném závěru si ji mohl tvůrce odpustit). Chyba je ovšem i v mém přijímači: zatímco tehdy jsem čistým zrakem přijímal národní epos, dnes mi překáží kritické oko amatérského čsfd komentátora. Přese všechno lze Atentát považovat za hodnotné, „reprezentativní“ ztvárnění jedné významné, mimořádně dramatické a exponované události našich moderních dějin, neodmyslitelně spojené s osobním hrdinstvím a mučednictvím konkrétních lidí. Nenásilné, avšak důrazné a efektní naznačení pochybnosti celé akce (bez rozsouzení) rozhodně patří k jeho kladům. Nakonec, i kdyby pro někoho bylo na tomto filmu všecnhno špatně, vždy ho může sledovat přinejmenším jako precizní „kolorit“ na pozadí neuvěřitelné, leč autentické, přízračně historické hlášky, která diváka zmrazí jeho vlastním smíchem: „Fsdejte se, nic se fám nestane!“ () (méně) (více)
Spor o to, zda ATENTÁT měl být víc pojat dokumentárně nebo naopak hraně-umělecky, je tak trochu samoúčelný. Uvědomíme-li si, že film byl jako námět i jako scénář pojat a ještě v době natáčení vytvářen v době plné síly komunistické cenzury, vlády myšlenek o údajné reakčnosti, zradě a zbabělosti londýnské exilové vlády i Edvarda Beneše osobně a studujeme-li pozorně údaje o tvůrcích filmu (mj. o proslulé produkční skupině Bohumil Šmída-Ladislav Fikar), výsledný obraz, který takto vzniká, je působivější a značně odlišný od prvoplánových pocitů vzniklých ze zhlédnutí filmu. Nesporné gesto občanské odvahy v měřítcích této doby snad poprvé z blízka přiblížilo skutečnou tvář demokratického druhého odboje a tím spolukorigovalo stále převládající názor o rozhodném rezistentním druhooodbojovém příspěvku z východu a jeho podstatně méně závažném doplňku ze západu. Syrová, jakoby reportážní tvář snímku je pochopitelná i jako snaha nezkreslovat a vůle nepodléhat cenzuře tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu i dnes tehdejší současnost filmu - tu dějovou i tu natáčecí a prvotně diváckou - můžeme plně prožívat a cítit jako také náš dnešek. A víc rozumět době, která je dnes již jen historickým faktem. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (42)
- Nadporučík Opálka (Radoslav Brzobohatý) má v záběru v bytě pana Moravce svetr na zip. Ten se ale v naší zemi používal až po válce. (Mr.Hudson)
- Scéna v kabině kina se odehrává v dnes již zrušeném kině Cíl v Hloubětíně. Promítací stroje jsou Meoptony 3, které se vyráběly až po válce. Lampové skříně jsou maskovány uměle vytvořenou plechovou bednou. (optik)
- Filmaři pochopitelně neměli povoleno střílet ve skutečném kostele a demolovat jeho vnitřní vybavení. V barrandovských ateliérech proto pro tyto účely vznikla přesná replika interiéru kostela sv. Cyrila a Metoděje včetně oltáře. (ryba443)
Související novinky
Zemřel herec Ladislav Mrkvička
Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český herec Ladislav Mrkvička. Známou tvář českého filmu můžete znát například ze snímků Atentát či Dostih, popřípadě pak ze seriálů 30 případů majora Zemana,… (více)
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama