Jára Cimrman ležící, spící

Podobné pocity, ako napríklad po And now for something completely different. Miestami geniálne, inokedy celkom mdlé. Čiže podľa mňa dosť nevyvážené. Prvé časti pomerne svižné, pretože Cimrmanov život zhrňovali veľkými elipsami, potom nastúpila otázka monarchie a dej sa zrazu spomalil a to až do konca. Možno to bude tým, že som očakával niečo odlišné, vlastne som očakával niečo, čo si budem raz za rok s veľkou radosťou opakovať. Humor tohoto filmu je veľmi suchý, ale miestami až príliš. Niektoré iné celovečerné filmy tohto legendárneho dua sa mi páčili viac, takže vyššie hodnotiť navzdory potenciálnej nenávisti užívateľov csfd od našich českých bratov nebudem. (06.07.2015)

Stydím se! Opravdu se stydím, že jsem tento filmový klenot plný skvělého humoru a inteligence viděl až ve svých 20 letech. Ale na druhou stranu si říkám, že je možná dobře, že jsem to viděl až po střední škole, protože jsem si mohl všechna moudra a narážky užít o to víc a zároveň se lépe bavit. :-) 10/10 (15.03.2010)

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)

Možná nebudu první s tímto názorem, ale prostě jde jen o divadlo na filmovém plátně a z té filmové autenticity to jakžtakž funguje. A vzhledem k tomu, že hry nabízely kanonádu inteligentního humoru, tady je toho střelného prachu asi polovina či méně. Ale ta všudypřítomná ironie našeho slavného tvůrčího dua z toho pořád dělá velmi nadprůměrnou komedii, která do průměru nepatří a ani se nepřibližuje. (14.10.2019)

"Holube, pojedete letos zase do Afriky?" "Nikam nepojede, doma bude, už se narajzoval dost!" Bylo jen otázkou času v letech největší slávy Cimrmana, kdy se náš největší Čech a génius dočká zfilmování. Jelikož jsem však odkojen hlavně divadelními hrami a primárně audio nahrávkami her (všech) mám s filmovým zpracováním stejný problém jako u sledování záznamů divadelních her v TV. Člověk spoléhá na fantazii a více si to užívá. Když pak vidí vše polopaticky, cítí se trochu zrazen. Je to o level níž. Ale i tak jsem se velmi bavil. Některé scénky ve své jednotlivosti byly geniální. Smoljak a Svěrák byli prostě chytrý chlapi a maximálně jim to ve výsledku šlapalo (i přes občasné a logické neshody). U mne je to za čtyři nohy Eiffelovky. * * * * (20.02.2013)