Vrchní, prchni!

Legendární komedie, kterou jsem nikdy asi celou neviděl. Tedy až doteď. Je to nádherná svěrákovina která se pyšní hláškami, jež budete znát, i když jste film neviděli. Těžko se tomu dá něco vytknout, protože i ten konec k tomu sedí. Přece takového člověka nenecháte jen tak uniknout. Hromadná scéna běhu vrchních je výborná. (10.02.2015)

Tak si zas jednou pocvičím ňadra proti proudu. Nááádech - a hop do toho po hlavě! Film jsem viděla jako děcko a od té doby se mu vyhýbala - až do včerejšího večera. Koukla jsem na zdejší super hodnocení, řekla si, že duo Svěrák/Smoljak je přece osvědčené a mnou velmi oblíbené, tak proč to zase nezkusit, třeba už jsem do humoru "Vrchní, prchni!" dospěla. A ne, co mi vadilo jako malému odlitku, to jsem negativně vnímala i jako stará vyzobaná kukuřica. Už samotný Abrhámův charakter vyvolává pramálo sympatií: nenapravitelný děvkař, kterého alimenty drží ve fázi permanentní finanční nouze - a příležitost, konkrétně nenáviděný společenský oblek, z něj udělá zloděje, podvodníka, prostě ksindl, co se mi v reálném životě ekluje. Existují historické výjimky, třeba Robin Hood, tomu palce držet můžu. Daliboru Vránovi (a jemu podobným) ne, tomu můžu maximálně přát, aby si pořádně namlátil držku. Pár fórků mě přimělo k úsměvu, ale celkově je pro mě tenhle film nejslabším kouskem Svěráko-Smoljakovské spolupráce. Za sebe sem hvízdnu lehce znuzený průměr a počkám se třetím sledováním do důchodového věku, zda se mi žebříček hodnot neposune ve prospěch kurevníků a chmatáků. 51% (02.05.2011)

Je vůbec možný vymyslet pro jeden film tolik gagů a nápadů? Jasný důkaz, že Zdeněk Svěrák je titán mezi českými scenáristy. Půvabná, inteligentní a velmi vtipná komedie, jejiž jedinou slabinou je závěr s uhozenou hromadnou honičkou, jak ve stylu starých němých grotesek (nic proti nim, ale tady mi to sedělo jak pěst na oko). Ovšem Abrhám jako falešný číšník, proutník a profesionální houslista :o) nemá chybu. (11.05.2003)

Některé tuzemské filmy jsou moc fajn, jiné naprosto geniální. Asi netřeba vypisovat, kam patří tenhle Smoljakův a Svěrákův konzistentní klenot. Scéna za scénou baví, těší, nostalgicky vrací do let minulých, divák po letech vnímá detaily, které dřív třeba ani nezpozoroval, všímá si drobností, které ho vrací do dětství nebo dospívání. Scénář je vynikající, ač samotná zápletka spíš jednoduchá (a místy úsměvná), ovšem zatraceně účinná. Osudy fantoma českých pohostinství, v něhož se proměnil nenápadný knihkupec a nepoučitelný záletník Dalibor Vrána, vyvrcholí obří karlovarskou honičkou s pravými číšníky, což odkazuje ke známým honičkám hrdiny s policajty z němých grotesek. Do té doby zazní plno nezapomenutelných hlášek a vystřídá se plno skvělých herců. Josef Abrhám výtečný. (25.04.2021)

Cimrmanovský fenomén v československé kinematografii osmdesátých i sedmdesátých let zanechal výraznou stopu. Nenápadná skupinka z nealkoholické vinárny v Malostranské besedě vnesla do normalizační kinematografie nadhled, schopnost sebeironie a novou formu dosud neznámé hravosti. Bezděčná - a výnosná - mystifikace, kterou jinak slušně vychovanému, ale ne dobře placenémuži s rodinou přihrála náhoda, rozpoutává řetězec gagů, slovních obratů a především jednu z nejlepších úloh, ale i výkonů jednoho z nejvýraznějších současných českých herců starší generace. Proslulá honička vrchních obohatila i tak bohatý karlovarský genius loci o nový prvek, bohatý příběh. Moralita, která z takto rozehraného tématu mohla hrozit, se prostě nekonala. To, co se koná, je zážitek i úlevný, i blažený, i hladivý. Vždyť přece Svěrák a Smoljak ... cimrmani jsou. (13.03.2008)