Vrchní, prchni!

Asi nejlepsi film Josefa Abrhama a jeden z nej od Smoljaka a zaroven jedna z nejlepsich ceskejch komedii. Film ma dobrej napad a dokaze porad prichazet s necim originalnim, je tu neskutecny mnozstvi hlasek, pribeh hezky odsejpa a je to fakt skvela zabava. Akorat zaverecnej beh cisniku byl mozna krapet prehnanej, ale jinak je film bezchybnej. (26.01.2007)

"Tak vrchní mají dneska sjezd.", "Vypadá jako Vrána, ale je to Králík.", "Ruce vzhůru, Broučci!" Bezchybná podvodnická skoro crazy komedie s neobyčejně vtipnými dialogy, krásně nostalgickou písní, dojemným Josefem Abrhámem a filosofickou pohádkou o vepříkovi, který jediný mohl říct "Byl jsem v žitě." (15.04.2003)

"Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen. Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát. Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát. Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím. K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž. Už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob, a že stloukám si kříž. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář. Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek a nad hrobem polární zář. Severní vítr je krutý..." iste to všetci dobre poznáte. Asi ani netreba už nič viac písať. Komédia autorskej dvojice Smoljak - Svěrák "Vrchní, prchni!" je kvalitná, česká, filmová klasika, ktorá doslova zľudovela. ***** (18.12.2011)

Další stará klasika, na kterou vždy rád podívám znovu. Pepa Abrhám podal excelentní výkon, který byl navíc podtrhnut skvělým Svěrákovým scénářem a Smoljakovým citem pro režii. Příběh nabitý spoustou nestárnoucích hlášek, humorných situací i emocemi – které z toho vyzařují pořád stejně i po tolika letech. V porovnání s dnešními komediemi je tohle prostě legenda. Jediný důvod proč tomu nedám plný počet je ten, že mám ještě oblíbenější československé klenoty. (03.04.2018)

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)