Vrchní, prchni!

Duo Svěrák-Smoljak ve vrcholné formě a další z mých nejoblíbenějších českých filmů. Už u Kulového blesku mě napadlo, jak je jejich humor na míle vzdálený tehdy tak oblíbené komunální satiře (Zítra to roztočíme, drahoušku... a další), byť se pohybují vlastně na stejné půdě. Zdeňkem Svěrákem preferovaného Petra Nárožného si jako falešného vrchního opravdu představit nedokážu. Nestárnoucí klasika. (30.08.2007)

Josef Abrhám je pán herec nie preto, že by bol sympatický a na verejnosti vystupoval ako cool chlapík typu Georga Clooneyho, ale preto, že dokáže byť vo svojich úlohách rovnako sympatický, ako odpudivý. Vo Vrchní, prchni! je obojím. Jeden z vrcholov československej komédie s "presahom". A dosť výrazným, aktuálnym v každej dobe. Najvtipnejšia scéna nie je tá so stieračmi, ale pred dverami Šafránkovej....veď viete...:) (14.08.2012)

A opět dvojice Smoljak/Svěrák a opět nadšení.Naprosto mě odrovnal už sraz spolužáků,zoufalá snaha o předjetí autobusu a pak už to sviští ráz na ráz.Nejvíc mě ovšem baví,jak si pánové dokáží pohrát s českým jazykem,to je čirá radost.Jako všechny filmy této tvůrčí dvojice i tento je možno sledovat opakovaně bez duševních následků a jako ostatní i tento film nás zásobuje obrovským množstvím hlášek,které opravdu zlidověly.Skvělé! (26.06.2016)

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)

Tak si zas jednou pocvičím ňadra proti proudu. Nááádech - a hop do toho po hlavě! Film jsem viděla jako děcko a od té doby se mu vyhýbala - až do včerejšího večera. Koukla jsem na zdejší super hodnocení, řekla si, že duo Svěrák/Smoljak je přece osvědčené a mnou velmi oblíbené, tak proč to zase nezkusit, třeba už jsem do humoru "Vrchní, prchni!" dospěla. A ne, co mi vadilo jako malému odlitku, to jsem negativně vnímala i jako stará vyzobaná kukuřica. Už samotný Abrhámův charakter vyvolává pramálo sympatií: nenapravitelný děvkař, kterého alimenty drží ve fázi permanentní finanční nouze - a příležitost, konkrétně nenáviděný společenský oblek, z něj udělá zloděje, podvodníka, prostě ksindl, co se mi v reálném životě ekluje. Existují historické výjimky, třeba Robin Hood, tomu palce držet můžu. Daliboru Vránovi (a jemu podobným) ne, tomu můžu maximálně přát, aby si pořádně namlátil držku. Pár fórků mě přimělo k úsměvu, ale celkově je pro mě tenhle film nejslabším kouskem Svěráko-Smoljakovské spolupráce. Za sebe sem hvízdnu lehce znuzený průměr a počkám se třetím sledováním do důchodového věku, zda se mi žebříček hodnot neposune ve prospěch kurevníků a chmatáků. 51% (02.05.2011)