Dívka na koštěti

DÍVKA NA KOŠTĚTI znamená v české škole pohádkové tvorby oproti TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU cosi jako náznak civilizačního posunu, rysu, který bude tento směr žánru charakterizovat i po celá osmdesátá léta. Prolnutí pohádkového a skutečného světa - vůbec poprvé - v této souvislosti rozšířilo tvůrcům nebývalým způsobem možnosti a poskytlo příležitost k nevídaným replikám a postřehům, z nichž mnohé zlidověly. Pohádka zcivilněla a zesoučasněla. Přiblížila se a stala se jakoby hmatatelnější. Propracovaný scénář (doslova hvězdné trio Miloš Macourek, Hermína Franková, Václav Vorlíček) obohatil základní pohádkový tvar syžetu i scénáře o současné humorné prvky typického národního rázu a propůjčil tak dílu další rozměr. Oproti pohádkové tvorbě padesátých let se tak vykrystalizovala vývojově nová forma, z níž se naše kinematografie postupně vzpínala k dalším a dalším vrcholům. DÍVKA objevila nové tváře (Jan Hrušínský, Jan Kraus), jiným poskytla zcela nové příležitosti (Menšík, Bláha, Jedlička). Překvapivě dobře svou úlohu zvládla i Petra Černocká. Pokud se dříve za nejpopulárnější pohádky považovala díla vzniklá v padesátých letech, prosazením nové, civilní pohádkové tvorby přestala být tato orientace jednoznačnou. Nejen českému divákovi to určitě neublížilo. (12.09.2007)

"Ať přijde tatínek do školy." "To prosím nemůže. On je netopýr." Velmi zdařilá rodinná crazy komedie pánů Macourka a Vorlíčka s tolika (!) fantaskními nápady, že člověk až nestíhá současně se smát a civět na to v němém úžasu. P. S.: Taky jste si všimli, jak významnou součástí Vorlíčkových komedií je hudba, zběsile gradující děj s pomocí vaší hekticky pulzující krve? (11.04.2003)

Takhle má vypadat správně ulítlá pohádková komedie (a ne nějaké Kdyby byly ryby, fuj). Vše zde má svůj smysl, místo, jedna situace účelně vede ke druhé, jednu komplikaci ještě více zamotá druhá komplikace, a přitom vše se vším souvisí a neztrácí se ze zřetele celkový tah na branku a celkové směřování postav. A navíc je to normální legrace, chytrá, inteligentní, žádné politické nebo aktuálně společenské pseudosatiry. (28.12.2014)

Nechce sa mi písať znova to, čo pri väčšine ďalších klasických Vorlíčkových bláznivých komédiách zo sedemdesiatych rokov, iba by som opakoval tie isté frázy alebo písal ich variácie. Legendárna scéna strieda legendárnu scénu, legendárna hláška strieda legendárnu hlášku a nesmie chýbať Vorlíčkov maskot, geniálny Vladimír Menšík. Takže iba zostáva otázka, či sa niekedy môže ešte zopakovať takáto zlatá éra našich komédií. (13.08.2012)

Kraus Rousek, to je kousek! Na svou dobu určitě nápaditá fantasy, ale nemohu říct, že bych z ní byl osobně nějak dvakrát odvázaný. Nicméně, zjevná inspirace pro paní Rowlingovou, která sice v době vzniku Vorlíčkova filmu ještě ani neuměla držet tužku, či šekovou knížku, ale třeba jí ten nápad s čarodějnickou školou už tehdy utkvěl v hlavě a i kdyby ne, tak po scéně z psychiatrie určitě začala osnovat svůj budoucí protest proti stavu českých léčeben (klecová lůžka). Ve srovnání se Saxanou je však nepopíratelným faktem, že Hrnčířovic Harry nemá tak hezké nohy a dlouhé… předloktí. (03.01.2011)