Ladislav Štaidl

Ladislav Štaidl se od dětství zajímal o hudbu, hrál na kytaru a hned po maturitě nastoupil ke kapele Crazy Boys Mikiho Volka (1962), o rok později pak přešel do Semaforu (1963-1965), kde také začaly jeho skladatelské pokusy. Svou úplně první píseň napsal pro Waldemara Matušku, vzápětí ale začal úzce spolupracovat s Karlem Gottem, pro kterého začal skládat programově spolu se starším bratrem, textařem Jiřím Štaidlem (1943-1973). Tito tři pak v roce 1965 založili vlastní divadlo Apollo, v roce 1967 Štaidl absolvoval spolu s Karlem Gottem půlroční vystupování v Las Vegas, v letech 1967-1989 byl pak šéfem Orchestru Ladislava Štaidla. Toto hudební těleso mělo zvláštní postavení; jeho členy byli vysoce profesionální muzikanti, protože bylo logické, že nejlepší zpěvák musel mít nejlepší kapelu a členství ve Štaidlově orchestru bylo pro špičkové hudebníky ctí bez ohledu na to, že jejich vlastní hudební zaměření bylo jiné (což byl v 80. letech například případ Ondřeje Soukupa). Po zřízení kategorie skupin v anketě Zlatý slavík bylo několikeré vítězství Orchestru Ladislava Štaidla jen logickým kopírováním hvězdné popularity Karla Gotta v té době.

Ladislav Štaidl spolu s Karlem Svobodou patřil ke stěžejním dodavatelům domácího repertoáru pro Karla Gotta, pro nějž napsal desítky písní. Štaidlova tvůrčí invence ze 60. let se sice časem vytrácela, nicméně jeho písně patřily nadále k tomu nejlepšímu, co se v naší populární hudbě dělo. Z písní Karla Gotta je nutno připomenout především slavnou Kávu si osladím (1972), Štaidl ale psal také pro Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou nebo Jiřího Korna, překvapením může být komponování i pro umělce starší generace, jako byla Judita Čeřovská nebo Yvetta Simonová. V 80. letech pak skládal také pro Dalibora Jandu, koncem dekády se pak soustředil na tvorbu pro Ivetu Bartošovou, která byla tehdy jeho životní partnerkou. Po pádu socialistického režimu v roce 1989 se Ladislav Štaidl zcela vzdal své hudební kariéry, začal podnikat a v 90. letech napsal již jen několik písní pro Ivetu Bartošovou.

Stejně jako další přední skladatelé své doby tak i Ladislav Štaidl byl vyzván ke komponování pro film a televizi, nutno však dodat, že v této oblasti nedosáhl zdaleka takových úspěchů jako Karel Svoboda nebo Angelo Michajlov. Ve filmu se poprvé objevil jako člen semaforského ansámblu v KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964). Skladatelskou činnost zahájil až v 70. let, kdy z podnětu svého bratra Jiřího napsal hudbu pro muzikál HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974) na motivy Švandova dudáka. Přestože Ladislav Štaidl byl nepochybně úspěšným a dobrým skladatelem, zde se projevila jeho překvapivá neschopnost vybavit hudbou kompletní film a písně z tohoto muzikálu jsou dnes již zapomenuté. Ve stejné době napsal také některé písně pro film ROMANCE ZA KORUNU (1975). Ani jeho další počin, hudba ke komedii PARTA HIC (1976) se příliš nezdařil (ústřední píseň Vůně mléka v podání Karla Gotta byla podprůměrná již tehdy, dnes je téměř k neposlouchání). Dále pak psal Štaidl hudbu k filmům a televizním inscenacím (ve filmu RADOST AŽ DO RÁNA z roku 1978 zpíval Jiří Korn), v roce 1979 přijal další velkou zakázku a složil hudbu k seriálu ZKOUŠKY Z DOSPĚLOSTI (zde také sám nazpíval úvodní a závěrečnou píseň), později pak vybavil hudbou seriály MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA (1986) a CHLAPCI A CHLAPI (1988; zde úvodní a závěrečnou píseň zpívali Michal Penk a Iveta Bartošová). Celkový počet filmů, inscenací a seriálů se Štaidlovou hudbou se pohybuje kolem 60.

Ladislav Štaidl byl ženatý s JUDr. Annou Pleskotovou, s níž měl tři děti, od konce 80. let žil několik se zpěvačkou Ivetou Bartošovou, s níž měl syna Artura. Štaidl žil víceméně v soukromí, pokud se jeho jméno objevilo v médiích, bylo to převážně v souvislosti právě s problematickým vztahem s Bartošovou.

Ladislav Štaidl získal v době socialismu titul zasloužilého umělce, v roce 1992 pak obdržel diamantovou desku za deset miliónů prodaných hudebních nosičů. Úspěch také sklidily některé jeho písně, například v roce 1979 zabodovala Helena Vondráčková na festivalu v Tokiu s písní Když zabloudíš, tak zavolej.

Zemřel ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na komplikace spojené s nemocí covid-19.

Pavel "argenson" Vlach