I Spit on Your Grave
Obsahy(1)
Mladá atraktivní spisovatelka Jennifer Hills (Camille Keaton) přijíždí na venkovskou usedlost u řeky dopsat svůj román. Namísto vytouženého klidu na práci a inspirace tu ale nalezne pouze bolest a ponížení z rukou čtveřice brutálních buranů, kteří ji opakovaně znásilní a zničí její knihu. Zdrcená umělkyně se jim rozhodne krutě pomstít - a vytvoří tak mistrovské dílo!
Nechvalně známá klasika žánru exploitation filmů, který prožíval konjunkturu v 70. letech. Ještě donedávna byl tento film v řadě zemí zakázán, protože měl podle cenzorů glorifikovat násilí páchané na ženách a přední americký filmový kritik Roger Ebert jej označil za nejhorší film, jaký kdy viděl. Camille Keaton za svůj výkon obdržela v témže roce kdy byl film natočen cenu na Katalánském mezinárodním filmovém festivalu ve Španělsku. (choze)
(více)Videa (1)
Recenze (197)
Tohle byl opravdu festovně škodolibý film :D Byla to vlastně taková poněkud brutálnější verze pohádky. Dobro přeci zvítězilo nad zlem a je jedno za jakou cenu, nebo ne? Naše spisovatelka Jennifer je kus a kdo by se tedy divil tomu, co se tahle správná čtyřka venkovanů chystá provést s její důstojností. No každý ale ví, že tím nejhorším protivníkem je zhrzená a ponížená žena a tou se Jenn stane co nevidět. Hehe, skoro se zdá, že film natočila nějaká zapřisáhlá feministka, protože zatímco hrdinku obdařila chladným myšlením, pevnými nervy a tak z ní udělala důmyslný stroj na zabíjení, její mužští protivníci působí jako kohouti na střelnici. Ale tak když už je to ten Day of the woman, tak bych to skousnul. Pomsta bude sladká. Zvláště scéna ve vaně je perfektní - au :) Absence hudby, zajímavá práce s kamerou, herci-neherci ... to vše mi tu sedělo a já se při filmu bavil. ()
"Film", jehož distribuce by měla být zakázána, jeho stoupenci umlčeni a jeho jméno by už nikdy nemělo být vysloveno. A to neříkám kvůli nechvalně proslulé brutalitě, která na dnešní poměry už stejně nikoho nešokuje, ale protože maestro Zarchi tu stvořil jeden z nejlacinějších, scénáristicky nejpitomějších a nejnelogičtějších filmů, jaké si lze vůbec představit. Filmařsky i herecky žalostná, myšlenkově prázdná a neúnosně nudná slátanina, snažící se bez obalu atakovat ty nejodpudivější a nejzvrácenější pohnutky lidské mysli, za které se každý normální jedinec stydí a nejraději by je zcela vymítil z povrchu zemského. Idiocie a ohavnost, při níž mi nebylo dobře a po které přemýšlím nad tím, kam až se dá v mém milovaném filmovém umění klesnout. Povedený remake mám po tomhle ještě milionkrát radši. ()
Nudný Exploitation, který se kdysi minul účinkem.Měl poukázat na hrubé násilí vůči ženám, nakonec to byl pro většinu lidí jen zvrhlý film, který byl skoro všude zakázanej.Banda křáčů přefikne jednu zarostlou měšťandu a ta je pak všelijak vykuchá, je to bohužel neskutečná nuda bez špetky atmosféry, na kterou sem se podíval čistě ze zvědavosti a kvůli novým verzím.Vůbec se nedivím, že film nenabyl nijaký úspěch, čistý, nudný a nechutný trash, který je k tomu ještě příšerně amatérský. 10% ()
“Day of the Woman“, od roku 1980 vďaka znovuvydaniu titul známy pod názvom “I Spit on Your Grave“, svojim novým označením reaguje na kontroverzný román Borisa Viana z roku 1946 - “I Spit on Your Graves“ (“J'irai cracher sur vos tombes“). Okrem inšpirácie titulným názvom nemá Zarchiho exploit nič spoločné s touto francúzskou knižnou klasikou. Zato je však jednoznačne postrehnuteľná inšpirácia Cravenovým THE LAST HOUSE ON THE LEFT a ako sám režisér aj povedal, skutočnými udalosťami z jeho života. Jednej noci v New Yorku sa stal totiž svedkom scénky ako sa z miestneho parku plazí skrvavená a zúbožená žena po nevyberavom znásilnení. Dievčina nemala už v tom momente tú silu, aby sa o seba postarala, preto zasiahol Zarchi. Jadro jej osudu neskôr obalil zmysleným príbehom newyorskej spisovateľky Jennifer, čím jej dal možnosť aspoň takýmto spôsobom sa na filmovom plátne svojim przniteľom kruto pomstiť a vrátiť úder späť. Vznikla tak klasika “Day of the Woman“. Označením klasika, resp. cult, sa film mohol honosiť samozrejme až po čase. Pod pôvodným názvom “Day of the Woman“ skoro vôbec nezabodoval. Nový smer v propagácii, prechod na väčšie trhy s video zábavou a v konečnom dôsledku útok na povedomie divákov, slávil časom svoj úspech. Nezabudnuteľné scénky, reálne pôsobiaca brutalita, psychický a fyzický teror padajúci na hlavu a telo často nahej Jennifer – spočiatku bezbranný objekt túžob skupiny vidieckych hovád, myšlienky, alternatívny uhol pohľadu na situáciu, herecký prejav, dialógy, ...no je toho proste dosť, čo dokáže zaujať a prispieť tak ku zaujímavému filmovému zážitku hodnému pripomenutia. Avšak totálna absencia hudby a v druhej polovici zvraty na úrovni zvratkov – až šialene nelogický priebeh, opierajúci sa iba o snahu čo najviac šokovať či už to dáva zmysel alebo nie, zrážajú v konečnom, doposiaľ výbornom dojme “I Spit on Your Grave“ do iba niečo málo nadpriemernej skupinky filmov. Amaterizmus vysokého stupňa! Len aby bolo jasné, neznevažujem týmto film ako celok ani chovanie Jennifer. Po tom čo si prežila, jej úsudok a racionálne riešenie situácie sa výrazne nabúralo neprekonateľnou vlnou, ktorá zahalila a rozožrala existujúce receptory v mozgu. Stará dobrá Jennifer zomrela. Jej nové ja sa prebúdza – z toho dôvodu veľmi trefne zvolený aj pôvodný názov “Day of the Woman“. K tomu, aby som uviedol konečne to, čo mi najviac vadilo, netreba od Jennifer chodiť ďaleko. Uvažovanie skupinky násilníkov po ohavnom čine opakovaného prznenia a nedostatočného riešenia vzniknutej situácie, stojí teda zato. Ani po opakovaných impulzoch (doslova bleskoch) do ich sedliackych hláv im stále nič nedochádzalo. Bez urážky, ale s nimi by si dokázal poradiť aj malý Kevin zo SÁM DOMA. Taká dôverčivosť sa len tak nevidí. ### Vďaka svojmu obsahu - detailnému zobrazeniu krutosti znásilnenia, vrážd a všeobecne teroru a nahoty, sa “I Spit on Your Grave“ stal terčom nevyberavého odporu zo strany kritikov a cenzorov, vrátane časti diváckej obce. Vo Veľkej Británii sa “I Spit on Your Grave“ po svojom tunajšom vydaní na VHS-ky z roku 1982 zásluhou distribučných štúdii “Wizard“ a “Astra“, dokonca úplne zakázal. Stalo sa tak v júli 1983, kedy film cenzori z BBFC umiestnili na zoznam tzv. Video nasties, čím znemožnili jeho propagáciu a distribúciu. K banu na film sa okrem UK uchýlili napríklad aj cenzori z Austrálie (zákaz 1998-2004, avšak s minimálnou účinnosťou), Írska, Nórska, Nemecka, Kanady, ... K re-releasu vo Veľkej Británii sa po zákaze pristúpilo až v roku 2001, kedy vychádza Cut verzia skrátená o 7 minút a 2 sekundy označená vekovou prístupnosťou Rated:18. O dva roky neskôr sa namiesto zvoľnenia zásahov pristúpilo k opačnej variante – vychádza disk orezaný tentoraz o 7 minút a 43 sekúnd. V roku 2020 vychádza zásluhou distribučného štúdia "Kaleidoscope" verzia skrátená o 1 minútu a 41 sekúnd (Rated 18). V Británii Full uncut verzia doposiaľ nevyšla. PS videný Uncut. () (méně) (více)
Horor přesně pro mě! Nádherná příroda, ostrý obraz, super zvuk DD 5.1, moje HD jenom zářilo... :-D Ale dost bylo srandy, zasvěcení se pousmáli, ostatní šoupou očima. I Spit on your Grave je zatěžkávající zkouškou pro diváky, jejichž přehled začíná a končí u remaků Texaského masakru a Hor, co mají oči. Syrová a drsná jako šmirglpapír, samozřejmě brutální, těžce erotická a proto i nepochopená. Psychické týrání, mučení a opakované znásilňování mladé dívky v dlouhých záběrech, naproti tomu krvavá pomsta, která předčasně vrcholí koupelnovou kastrací. Zarchimu se povedlo svým filmem šokovat, zhnusit a vyvolat horlivé diskuze, čímž si bezpečně zadělal na kultovní status. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (19)
- Jennifer (Camille Keaton) používa vo filme prvorepublikovú československú pištoľ CZ 27. (Jello Biafra)
- Film údajně vznikl jako reakce na Zerchiho osobní zkušenost, kdy zastavil znásilněné a zmlácené dívce u parku, vezl ji na policii, zde byl svědkem naprosto neprofesionálního a nelidského jednání ze strany policie, proti vůli policistů dívku následně odvezl do nemocnice. (Flipnic)
- Chata, kterou si pronajala představitelka Jennifer Hillsové, a exteriéry okolí s řekou a benzínovou pumpou byly natáčeny na lokacích v Kentu v americkém státě Connecticut. Chata, ve které vznikla většina interiérů, byla majetkem režisérova přítele a kameramana Nouriho Haviva. Dále probíhalo natáčení také v New Yorku. (SeanBean)
Reklama