Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Emil SirotekHudba:
Karel SvobodaHrají:
Erik Pardus, Miroslava Šafránková, Tomáš Stengl, František Hanus, Karel Augusta, Petr Nárožný, Valerie Chmelová, Oscar Gottlieb, Lída Roubíková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Učeň přezdívaný Píďa se ocitne mezi hvězdami populární hudby. Najednou je z něj klikař šťastně se zamiluje, cizí lidé mu neustále nutí stokoruny a kam přijde, tam někdo slavný zpívá... V této optimisticky laděné růžové hudební skládačce z prostředí mládežnických klubů a zákulisí uvidíme tehdejší špičky naší populární hudební scény, hrají tu orchestry Ladislava Štaidla, Františka Ringo Čecha, Country beat Jiřího Brabce a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
I když se o tom tenkrát asi nemluvilo, je obecně známo, že Karel Gott byl prvním poválečným milionářem mezi českými umělci. Potom nechápu, jak někdo mohl zcela vážně natočit scénu, kdy se Mistr láduje buřtama u stánku na Václaváku. Pokud to měla být komedie, na to je tu málo vtipu a příběh motající se okolo stokoruny nijak nosný není. Pokud to měla být sonda do "reálného" života špičky české pop-music, pak je to úlet na maximum. A jestli to snad měl být muzikál... Karel Svoboda jako by se vyčerpal Nocí na Karlštejně, Ladislav Štaidl jako by zoufale sbíral to nejméně špatné, co pak použil ve Švandovi. Celá hudební složka nepříliš lichotivě naznačuje, že tehdejší popularitu našich zpěváků zajišťovaly především zahraniční písně, které se ovšem nedaly použít do českého filmu. Někdo tu napsal, že fanoušci Helenky a Karla budou nadšeni. Jsem fanoušek obou, ale z tohohle jsem zhnusen. A neobstojí ani argument, že v polovině 70. let se nic moc točit nedalo a toto je zástupce únikového žánru. Není. I unikat se dalo s grácií. ()
Dalsi bolsevicka selanka, u ktere jsem se nad tou tuposti zajikal smichy, cili nemohu jinak:-) ()
No je to vlastně Romance drahá za korunu ,ale jako malá holka jsem v ní objevila a zamilovala se do Jirky Schelingera ,který tam hrál sám sebe.Měl na sobě takový bílý pončo:-).Tak za něj ta jedna *. ()
Tak tohle, soudruzi, skutečně ne. ()
Odpočinková podívaná, i když hodně naivní a nereálná, ale takové už pohádkové příběhy přece jsou. Obyčejný učeň se skamarádí s populárními hvězdami, přijmou ho mezi sebe jako starého dobrého známého. ()
2/10 Erik a Mirka jsou jedine plusy tohoto hudebniho spektaklu, kde v jine forme TKM (televizni klub mladych) diskoteky prezentuji snad vsichni, kteri kazili hudebni vkus generaci deti kvetinovych deti v Ceskoslovensku. Vymyvacka jak swina, ale spousta pametniku jiste zamackne nostalgicou slzu - ne kazdy mohl v te dobe poslouchat Black Sabbath nebo Yes... ()
Normalizacna blbost, ktora chcela donutit ludi, aby nerozmyslali nad plazivou normalizaciou, ktora zasiahla vsetky oblasti zivota spolocnosti /Rozhlas, TV, noviny, tlac, vysoku i komunalnu politiku ..../ . 30 % ()
Píďa štístko :-) Musim uznat, že jsem se příjemně pobavil. Hlavně plejáda hudebních hvězd co se zde objevila, viz. Helena Vondráčková, Karel Gott, Naďa Urbánková a fenomén Jiří Šelinger. 90% ()
3piška pop music pohromadě... ()
Díval jsem se na to chvíli a měl sto chutí to vypnout, ale pak jsem si uvědomil, že bych zbytečně a nenávratně ztratil deset minut života...a tak jsem to dokoukal až do konce. Ách jo. Vím, jsem hříšný člověk, ale přeci jenom, takovýhle trest jsem si nezasloužil. Ještě že jsem se ráno pořádně nafutroval, do zítra to bez jídla v pohodě vydržím. Musela to být děsná doba, ten prostředek sedmdesátých let. Pravda, v Africe jsme podle hlavního hrdiny nějaký ten zvuk měli. Stačilo říct Čeko a černoši prý zavýskli radostí, zatančili tance a vycídili hrnce. Ale v civilizovanější Evropě to bylo jiné. Zatímco na západ od nás se pomalu chystala panková vlna, u nás se šestnáctiletí rozplývali u nahrávek Gotta a Vondráčkové a vyžívali se v klubech pro mladé, kde stěny zdobil Gotwald rebelsky zachycený v černobílé barvě. A kdyby jenom to, podle vlasů a permanentně zkouřeného pohledu mladý hlavní hrdina evidentně obdivoval i Kájovu image. Ale pravda, abych je jen nehanil, mládež si sem tam kapku zarebelila, jinak by si neobjednávala kokakolu a občas nehodila nějaký ten peníz do hracích automatů. Což mě překvapilo, že už v socialismu něco takového existovalo, to jsem o tomhle zřízení měl lepší mínění. Jinak se nedá jednoznačně říct, že by hlavní hrdina Píďa byl zápornou postavou, to určitě ne. Donesl Helence její zapomenuté šaty, takže nemusela vystupovat nahá (a tím zachránil život její garderobiérce, kterou původně náš národní poklad v prvotním záchvatu zkopal do kuličky, kterážto scéna ale byla později vystříhnuta a nahrazena jinou, kde Helenka zcela psychologicky nepřesvědčivě svou služebnou naopak smířlivě hladí a utěšuje "Vždyť se nic nestalo"). Taky byl slušně vychovaný, třeba jak Helenku uprostřed živého rozhovoru, kdy ona mu něco zaníceně vykládala, požádal "prosím vás, můžu už jít, já bych si chtěl poslechnout Karla Gotta!". Ještě štěstí, že se Helča umí tak ovládat. A taky byl statečný a pevného žaludku, minimálně já bych klíďo Píďo jako on Štaidlovu klobásu do pusy nevzal. A taky byl štědrý, za lístek žádal Marunu jen o korunu. No a ten závěr... Brynych musel být neskutečný sadista. Nejenže zopakoval všechny Gottovy a Vondráččiny písně, co se ve filmu mihly, ale pěkně rozpálenou železnou korunu tomu nasadil dialogem mezi ústřední mileneckou dvojicí nezapomenutelných názvů Píďa a Maruna, kdy ona brečí a on ji utěšuje: Ale já vážně s Vondráčkovou ani s Urbánkovou nechodím! ()
Přijde mi že Píďa je jakýsi schizofrenní. Jeho Jeckyll a Hyde je naprosto neuchopitelný a tak strašně, strašně, strašně protivný... Jednu hvězdičku za Borůvku, které to tu sluší víc než v "básnících" a za jednu ringovu hlášku: "Tak přesně takhle bych to zazpíval, kdybych to uměl." ()
Shodou okolností to byl film na který mne zatáhla holka se kterou jsem měl první rande. Takže si u něj rád zavzpomínám. Hudební filmy byly často málo duchaplné (např. ještě Hvězda padá vzhůru), ale svúj účel oddechovky plní ještě po letech. I když asi jen pro pamětníky. ()
Gott, Vondrackova, Urbankova, Cech...koncert v Prioru a do toho jakysi podpribeh s mladeznikama. Hlavnim hrdinou je jakysi me neznamy a neprilis sympaticky mladik, ktery se (zrejme) snazi dobyt srdce Mirky Safrankove. Cili strucne receno, je to spis soubor pisni a mezitim par scenek ze zivota mladeze. Spis srandovni vec. ()
to je tak hrozný až je to vtipný, doporučuji:D ()
Film je dokumentom o vtedajších hudobných hviezdach. Všetci sú tak dobrí, vždy pomôžu úplne cudziemu chalanovi , je to naivné... 10%. ()
Dost upocený pokus o muzikál. Píďa a Maruna nás provedou normalizačním nebem hudebních hvězd, pamětníci si možná pěkně zaspomínají a to je tak asi vše. Z dnešního pohledu mrtvý film. ()
Přemýšlel jsem, že dám filmu Romance za korunu jen jednu hvězdu, ale nakonec roztomilost Miroslavy Šafránkové převážil misku vah. Takže alespoň dvě. ()
Staré české filmy mám rad. Ale toto veru nemusím!! I dnešné "pubertálne" filmu sú odpad!, nieto ešte tie zo 70 rokov. ()
Je to běžný hudební film. Nic normalizačního jsem tam neviděl. ()
Filmy Zbyňka Brynycha mám nesmírně rád zvláště pro jejich citlivé vystižení dějišť: ať již jde o koncentrační tábor, pražskou periferii nebo protektorátní mikrokosmos, vždy se vyprávěný příběh poutá k neodmyslitelnému prostředí, které vzrůstá více z gest, dialogů, střetů a setkání než z vlastního vyobrazení. Přesvědčil mě o tom i svým předposledním filmem Poločas štěstí, který by býval byl tím nejvhodnějším epilogem jeho uměleckého díla, zásadně poznamenaného normalizací – a normalizací také naneštěstí dosloveného (chabými Mravenci nesoucími smrt). Také v Romanci za korunu přispěl Zbyněk Brynych k normalizaci českého filmu především nenápadně surovým vylíčením posrpnové Prahy. Režisérův pohled není ani v sebemenším kritický; naopak uvádí do velkoměstského světa jako do jedné socialistické idyly, v níž se i učeň může spříznit s hvězdami soudobé popkultury a srdnatě prorazit třídní bariéry. Nejprve jsem se obával, že se neutěšeně vleklá lyrickoepická expozice postupně rozroste do celovečerní plochy, k čemuž sváděl i důraz na písničky, ale nakonec došlo i na – samozřejmě idylické – drama. Píďa, jenž se uvedl svým eucharistickým exposé, prvorepublikově kořeněným, jako spasitel dívčího intru, dokáže svou srdnatostí, proplout jakýmkoliv soumrakem a vše kolem něj září – zřejmě těmi dei ex machina, kteří tomuto socialistickému rude boyi (kolikrát jen jsem si při tom vrcholném koncertním dění vzpomněl na své milované The Clash) snáší stále nové a nové hmotné prostředky k jeho vlastní normalizaci, přizpůsobení se flitrové kultuře, která nemohla vzrůst v nic jiného než ve znehodnocení všech hodnot a úplné znemravnění všech konvencí, jak je důvtipně – a s ohyzdnou teatralitou „lesklého náčiní“ (řečeno s Richardem Weinerem) – v nastoupivším třetím tisíciletí, ztělesnili právě někteří z účinkujících v tom patřičně zvrhlém Junior SS (sm?) klubu. Náš hrdina z Matky Tesly bouří, kouří, potí se a mokne, machruje i měkne, a spasil-li s přehledem mrazivě probuzenou romantiku holčičích snů, zvládne zachránit i nositele reinkarnované kultury, z nichž mě – vedle lidské, ach příliš lidské Heleny Vondráčkové – dojal zvláště chápavě se prohlubující Ladislav Štaidl naslouchající klaunskému vyznání – nikoliv zmrtvýchvstalého, ale mezi nemrtvé přizvaného Rudolfa Cortése – tučnící Štaidl, z něhož mi bylo fyzicky zle již jako dítěti. Snad jen nadsázka, jíž ani herecky nebyl schopen Pardus dostát a proti níž plála jasná krása Miroslavy Šafránkové, rozněcující na oslněném nebi nad Prahou L. P. 1975 jediné smysluplné světlo, vedoucí přímo pryč z toho pekla, by mohla toto neunavující ponocování změnit v tu požehnanou „horečku“, anebo alespoň v cosi „crazy“, ale nedošlo na to - a chyběl zde již jen soudruh Štrougal, který by nadaného učně inicioval, aby o čtrnáct let později začal privatizovat přikurtovanou vlast, nadopovanou tišícími prostředky – a třeba se stal i premiérem či prezidentem. Ve středověku se prý lidé domnívali, že se myši rodí ze starých hadrů; když vyslovuje výše vzpomenutá – téměř, až Bohu díky jen téměř – nestárnoucí diva českých stadionů, koncertních hal a dancingů – slovo „láska“, cítím až tělesně, že veškeré zlo se rodí ze lži, z přetvářky, z milostného nachýlení, které místo odevzdání přináší uštknutí. A proto i v tomto filmu vše začíná a končí penězi. Škoda, že nedošlo na pečené holuby! () (méně) (více)