Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Emil SirotekHudba:
Karel SvobodaHrají:
Erik Pardus, Miroslava Šafránková, Tomáš Stengl, František Hanus, Karel Augusta, Petr Nárožný, Valerie Chmelová, Oscar Gottlieb, Lída Roubíková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Učeň přezdívaný Píďa se ocitne mezi hvězdami populární hudby. Najednou je z něj klikař šťastně se zamiluje, cizí lidé mu neustále nutí stokoruny a kam přijde, tam někdo slavný zpívá... V této optimisticky laděné růžové hudební skládačce z prostředí mládežnických klubů a zákulisí uvidíme tehdejší špičky naší populární hudební scény, hrají tu orchestry Ladislava Štaidla, Františka Ringo Čecha, Country beat Jiřího Brabce a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Už dlouho jsem neviděl takovou debilitu, proti které i Soukupovy filmy vypadají jako vrcholná díla světové kinematografie. Ale fanoušci Helenky a božského Káji budou určitě u vytržení. ()
Limo, ty to bereš pořád z hlediska těch interpretů! ;-))) Nápad je to dobrý, ovšem jenom z toho se nedá vyjít, že...poslední hvězdičku dávám za některé písně a Jirku Schelingera. ()
Nebejt Schelingera z pěveckého hlediska a Nárožného z hereckého hlediska, tak bych z téhle hudební plejády sedmdesátých let asi vyblil duhu. Nejlepší je zvolání načatých fanynek: "Píďo, ty seš teda kádr!" Takže straník...zřejmě. ()
Typický normalizační vymývač hlavy. Bože, jak hluboko klesla tehdy televizní tvorba... ()
Věru zabijácký film. Hlavní hrdina je neschopný patolízalský imbecil, jeho dívka nesympatická afektovaná kráva, pořád tam pobíhá tehdejší smetánka populární hudby (bohužel i dnešní smetánka populární hudby) a snaží se hrát (což ještě jde) nebo zpívat (Boze, zac mne trestas?)... Děj je neuvěřitelný, stupidní a mám pocit, že se vyskytuje, jen aby zamaskoval skutečnost, že jde o 94 minutový primitivní videoklip kombinovaný s reklamou na TESLU. Ani vývar z Eda Wooda, nových filmů Stevena Seagala, Van Damma a Zdeňka Trošky by neměl takovou sílu zabít diváka, jako tahle ... věc. Never more! ()
Romancická :-/ za groš kurňa... Viděno kdysi v dětství, nejspíš někde na dětském představení za korunu. Prostě typická normalizační soc-kultůrní podbízivá zhůvěřilost jako odměna (bolševikovi doprdelelezoucích) >atristů< pracujícímu lidu (a socialistické mládeži obzvláště) za obětavou práci. Populární hvězdy za ta léta poněkud pohasly (krom >božského Kodla< - p o c h o p i t e l n ě ! - neboť ony pracující té doby ještě nestihly všechny vymřít ;-) a za víc jak jednu kačku - vlastně hvězdu - tahle pitomost už ani tehdy nestála. Vlastně to byl takový soudružsky laciný nepovedený music(an)al... ()
Jejda to jsem se zase jednou zasmál… příběh postavený na tom, že mladý dementní a naprosto nesympatický chlapec se seznamuje se známými hudebními osobnostmi (film funguje zároveň i jako jakási dobová sonda) a po celou dobu se snaží vytrvale sbalit, soudě dle smíchu, také mírně…ehm, hodně zaostalou (či permanentně sjetou) dívku , diváka přestane bavit velmi brzo, pak se už jen chytá za hlavu a obrací oči v sloup, jak mu je trapně za všechny herce, resp. hvězdy tehdejší pop music (které si tu dělají reklamu jak z praku), a ptá se, kdy už tahle „legrace“ konečně dojede do cíle. Ve výsledku je tu vlastně armáda amatérů, kteří se k roli v tomto díle dostali jakoby omylem, třeba takový pán z občerstvení neustále se dívající do kamery, zatímco před ním zpívá Kája, u mě vyhrál cenu pro nejhoršího neherce. No na druhou stranu je moc fajn, že všechny hvězdy byly tehdy volně přístupné mladým harantům, ostatně to umění dělaly pro ně, že… Jinak jako tehdejšímu členovi Strany by se mi v tomto filmu rozhodně nelíbil morální apel, přece jenom tak mladý člověk jako byl hlavní hrdina jel ve velkých penězích, pohyboval se mezi slavnými, a to přece muselo zkazit charakter budoucího pracujícího na celý život, nemluvě o dávání si tohoto floutka za vzor, myslím tím samozřejmě ze strany jeho vrstevníků...Na druhou stranu, „no co vám budu povídat, Píďa je prostě báječnej kluk“, takže to s ním v životě muselo dopadnout dobře (zvlášť když místo taxíku využíval cestovatelských služeb VB). Tahle v mnoha směrech kardinální blbost si v mých očích zaslouží přesně 1*, a to za hudbu, Svoboda se prostě nezapře (i když ten magický zvuk mince podobný otevírání oříšku z nejmenované pohádky si mohli tvůrci odpustit). P.S. Jo a už jsem ve filmu dlouho neviděl většího slizouna než byl pan Štajdl. ()
Hodně blbé, ale normalizaci náležící. A když na to přijde, herectví Mirky mám mnohem radši, než-li její sestry. ()
Je to sice blbost na entou, ale nic hrozného to taky není. Děj zde není, ale nejspíš ani neměl být. Já sám beru "Romanci za korunu" jako takový přehled zpěváků tehdejší doby. Je to de facto estráda zabalená do filmového hávu. A pokud na to přistoupíte, určitě se žádná tragédie konat nebude. Ale zároveň hodně záleží na tom, jak máte rádi hvězdy tehdejší pop music. 40%. ()
Metasvet vytvorený filmom dôsledne aplikuje poetiku nikdy nezrealizovaného ideálu sveta guľášového socializmu. Učni vzorne plnia plán výroby magnetofónov TESLA - nevyhnutných pre spopularizovanie hviezd socialistického hudobného neba. Pop idoly na oplátku nemajú žiadny problém s učňami priateľsky zalaškovať, či už pri živom vystúpení v klube Socialistického zväzu mládeže alebo len tak v šatni. Porozhadzovať pri tom zopár bankoviek tiež nerobí ťažkosti. Kľúčom slaboduchej zápletky je, popri predvedení aktuálnych hitov o láske a šťastnom živote, práve zreťazenie stokorún v prstoch učňa na prvom rande, rinúcich sa z rúk usmievavých spevákov a speváčok alebo z výherného automatu, či automatu na lístky. Peniaze obiehajú a mince striekajú do vzduchu ako blahodárne semeno šťastného socialistického života. Hviezdy Gott a Štaidl po polnočnom koncerte v Priore (!) chrúpu klobásu (!!) v pouličnom stánku, úplne ako bežní občania. Dôsledne je zachovaná jednota pravouhlej architektúry s dominanciou betónu a skla a interiérov ladených v bakelitovo hranatom soc dizajne. Pozadie pódia v klube zdobia fotky napr. Gándhího, Che Guevaru, Castra, Lenina a Gottwalda (!), pri bare klokotá žltá malinovka v prípravníku, vrchný čašník je žoviálne zhovorčivý. Napriek snahe zachytiť virvar moderného veľkomesta, potemnelý Václavák pripomenie normalizačnú šeď. Zamýšľaný ideál vyznel neskutočne a primerane tomu nudne. Toto, že má byť tá skvelá učňovská odviazaná pražská párty ?!? Ale realita oficiálne organizovaných večierkov bola ešte horšia. "Nedělejte mi tady z toho romantiku!", upozornil fabrický majster v úvode hlavného hrdinu a zároveň akoby tým prorocky varoval tvorcov filmu, že z hovna sa veru bič dobrej zábavy upliesť nedá. ()
Kandidát na titul - nejhorší český film všech dob. Je pravda, že ty opravdu nejhorší filmy vám z paměti většinou vyklouznou, protože prostě nestojí za zapamatování. Tenhle je ovšem špatný tak nějak aktivně zábavnou formou. Uvidíte "obyčejný" život českých hvězd v zákulisí mladežnických klubů a učně, který si "prostě a obyčejně" přeje sloužit české pop-musik. Když vám dojde, že tohle představuje vrchol kultury éry vrcholné normalizace, pochopíte jaká nuda a šeď byl život v téhle době. Vše ve filmu je samozřejmě zcela nereálné a absorudní - samotná zapleka "s tou korunou" ze všecho nejméně. Nevkus, nevkus, nevkus... Promiňte, ale mám trochu předsudečný odpor k 70. letům. Každopádně dnes z odstupu se lze u tohohle filmu opravdu gottovsky (= božsky) pobavit. Přeji, dobrou chuť... ()
Milá Mirka Šafránková, škoda jen, že musela pryč z naší kotliny české, neboť talentu měla a jistě stále má.! ()
Svého času nezbytný film pro všechny uvzdychané fanynky pop music. Mě Božský Kája ani Věčná Helen nikdy nic neříkali, takže mě to celkem nepoznamenalo, ale pamatuju si rvačku před pokladnou v kině o poslední lístek:-)) Hrůza ()
Je důležité splnit normalizační plán na 120 decibelů. A mládeži dejme hrdinu z lidu. Dejme jim učně Píďu. Usnesli se toho roku rudí ďáblové a odklepli hudební film, který plnil kritéria své doby. Z dnešního pohledu je hudebně vykloktaný, tehdy se v něm ale sešly hudební veličiny, které prostě v té době byly populární. A nabídly celkem zoufalý hudební kokeškoktejl, prostě patrně to nejhorší, co vyplodily. Hudebně je tedy film na zacpání uší. O něco víc mě film bavil svým obsazením. Ještě než zesnulý Erik Pardus zakotvil v Četnických humoreskách, překypoval zde mladistvou vizáží i hustým provokativním "bítlsáckým" vlasem. Mirka Šafránková, to byl v podstatě erotický symbol jinochů, kteří do dědotrenek posílali kapky z pinďourů, když uzřeli její kukadla. Obrazovou fazonu podržel skvělý kameraman Emil Sirotek. Dál se nemá smysl bavit o kvalitě. Vladimír Kalina, jinak poměrně zdatný scenárista, vyplodil jeden ze svých nejslabších scénářů. Vtip v křeči, vše idealisticky nalajnované, každý se přátelí s každým, zápletka liknavá. Zdeněk Brynych měl bohatou filmografii. Jeho filmy se určitě nikdy nevyrovnaly tehdejším režijním špičkám. Tenhle film má určitě netradiční herecké obsazení, neokoukaného hrdinu. Hudební složka je strašná. Dneska to působí celé naivně, nekomplikovaně, prostě hotový socialistický (hudební) ráj. A on ten film je docela peklo.4/10 ()
"Tak co, Fingone, jak se ti líbíl film?" No otřes. Dokoukal jsem to snad jen kvůli Šafránkové, ta byla k světu. Vondráčkovou jsem jakž takž přežil, Urbánková byla v pohodě, Schelinger fajn, Ringo ze sebe dělal vola, Štaidl působil tupě a o Gottovi se raději zmiňovat nebudu. Jo a doktor říkal, že se z těch sraček budu vzpamatovávat ještě dlouho, protože v sedmdesátých letech bylo vymývání mozku na docela jiný úrovni:) Rada: podívejte se na výběr zúčastněných zpěváků. Za každého, kterého nemáte rádi, si odečtětě jednu hvězdu. ()
Blbina o tom, kterak obyčejný učen mezi hvězdy pop music přišel... ale Mirku Šafránkovou jsem tehdy miloval... :-) ()
igi B. má naprostou pravdu, hodně velká trapárna i na obecně trapnou normalizační kinematografii. Brynych hluboko pod vlastním průměrem. ()
Existuje snad něco horšího, než komunistická teen romance za doprovodu Gotta a Vondráčkové v jejich "vrcholné" formě? Pokud ano, dejte mi vědět a prosím pošlete mi zároveň s doporučením alespoň tucet pytlíků na zvracení... ()
Dobré připomenutí pro lidi, kteří snad mají pocit, že za socíku bylo kulturně líp, kdežto dneska hrajou rádia odpad. ()
Filmy Zbyňka Brynycha mám nesmírně rád zvláště pro jejich citlivé vystižení dějišť: ať již jde o koncentrační tábor, pražskou periferii nebo protektorátní mikrokosmos, vždy se vyprávěný příběh poutá k neodmyslitelnému prostředí, které vzrůstá více z gest, dialogů, střetů a setkání než z vlastního vyobrazení. Přesvědčil mě o tom i svým předposledním filmem Poločas štěstí, který by býval byl tím nejvhodnějším epilogem jeho uměleckého díla, zásadně poznamenaného normalizací – a normalizací také naneštěstí dosloveného (chabými Mravenci nesoucími smrt). Také v Romanci za korunu přispěl Zbyněk Brynych k normalizaci českého filmu především nenápadně surovým vylíčením posrpnové Prahy. Režisérův pohled není ani v sebemenším kritický; naopak uvádí do velkoměstského světa jako do jedné socialistické idyly, v níž se i učeň může spříznit s hvězdami soudobé popkultury a srdnatě prorazit třídní bariéry. Nejprve jsem se obával, že se neutěšeně vleklá lyrickoepická expozice postupně rozroste do celovečerní plochy, k čemuž sváděl i důraz na písničky, ale nakonec došlo i na – samozřejmě idylické – drama. Píďa, jenž se uvedl svým eucharistickým exposé, prvorepublikově kořeněným, jako spasitel dívčího intru, dokáže svou srdnatostí, proplout jakýmkoliv soumrakem a vše kolem něj září – zřejmě těmi dei ex machina, kteří tomuto socialistickému rude boyi (kolikrát jen jsem si při tom vrcholném koncertním dění vzpomněl na své milované The Clash) snáší stále nové a nové hmotné prostředky k jeho vlastní normalizaci, přizpůsobení se flitrové kultuře, která nemohla vzrůst v nic jiného než ve znehodnocení všech hodnot a úplné znemravnění všech konvencí, jak je důvtipně – a s ohyzdnou teatralitou „lesklého náčiní“ (řečeno s Richardem Weinerem) – v nastoupivším třetím tisíciletí, ztělesnili právě někteří z účinkujících v tom patřičně zvrhlém Junior SS (sm?) klubu. Náš hrdina z Matky Tesly bouří, kouří, potí se a mokne, machruje i měkne, a spasil-li s přehledem mrazivě probuzenou romantiku holčičích snů, zvládne zachránit i nositele reinkarnované kultury, z nichž mě – vedle lidské, ach příliš lidské Heleny Vondráčkové – dojal zvláště chápavě se prohlubující Ladislav Štaidl naslouchající klaunskému vyznání – nikoliv zmrtvýchvstalého, ale mezi nemrtvé přizvaného Rudolfa Cortése – tučnící Štaidl, z něhož mi bylo fyzicky zle již jako dítěti. Snad jen nadsázka, jíž ani herecky nebyl schopen Pardus dostát a proti níž plála jasná krása Miroslavy Šafránkové, rozněcující na oslněném nebi nad Prahou L. P. 1975 jediné smysluplné světlo, vedoucí přímo pryč z toho pekla, by mohla toto neunavující ponocování změnit v tu požehnanou „horečku“, anebo alespoň v cosi „crazy“, ale nedošlo na to - a chyběl zde již jen soudruh Štrougal, který by nadaného učně inicioval, aby o čtrnáct let později začal privatizovat přikurtovanou vlast, nadopovanou tišícími prostředky – a třeba se stal i premiérem či prezidentem. Ve středověku se prý lidé domnívali, že se myši rodí ze starých hadrů; když vyslovuje výše vzpomenutá – téměř, až Bohu díky jen téměř – nestárnoucí diva českých stadionů, koncertních hal a dancingů – slovo „láska“, cítím až tělesně, že veškeré zlo se rodí ze lži, z přetvářky, z milostného nachýlení, které místo odevzdání přináší uštknutí. A proto i v tomto filmu vše začíná a končí penězi. Škoda, že nedošlo na pečené holuby! () (méně) (více)