Vredens dag
Day of Wrath
Režie:
Carl Theodor DreyerKamera:
Karl AnderssonHudba:
Poul SchierbeckHrají:
Lisbeth Movin, Thorkild Roose, Sigrid Neiiendam, Preben Lerdorff Rye, Olaf Ussing, Preben Neergaard, Emilie Nielsen, Harald Holst, Sophie Knudsen (více)Obsahy(1)
"Postavte ji na hranici a zapalte oheň", křičely davy venku, když inkvizitor bušil na dveře Marte. Do rodiny místního pastora, starého Absolona se ze studií vrací syn Martin. Krásná Anne, jeho nová matka ho často vídá ve snách. Její tchýně, vládkyně domu, ji nemá ráda, proto se Anne těší, že v něm nalezne zpřízněnou duši. Píše se rok 1623 a na dánské vsi vrcholí éra čarodějnických procesů. Marte, obviněná ze spolčení s ďáblem, na chvíli nalezne v pastorově domě úkryt, od ní se také Anne dozví, za jakých okolností byla svou matkou starému muži přislíbena. Absolon, který neuchrání Marte od procesu, ač je jí zavázán, si od ní vyslechne kletbu, že stejný plamen jako ji spálí i Anne. Hořící hranice spojí Anne a Martina do vroucného objetí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Velmi působivý film o vině, lásce, nevěře a posedlosti ďáblem, sebou samým a svými choutkami. S Kladivem na čarodějnice se tento snímek skutečně srovnávat nedá, protože jeho témat je mnohem víc a jsou podána nejednoznačněji, težko říci, co si z filmu odnesete. Něco to bude určitě. ()
Vynikající snímek slavného dánského režiséra, který uchvacuje jak bohatostí svého vyprávění, tak vizuálním zpracováním i skvělým herectvím hlavních postav. Zpočátku by se mohlo zdát, že film je především o čarodějnických procesech 17. století, které jako černá nemoc brázdily Evropou a vůbec světem té doby, nicméně hon na čarodějnice zde funguje spíše jako rámec pro tématicky mnohem širší příběh. Dreyer nám v bergmanovsky laděném dramatu vypráví o pastorovi Absolonu Pederssonovi a jeho mladičké ženě, o Absolonově matce i jeho synovi, který se po dlouhé době vrátí domů, vypráví nám o vzájemných vztazích, o lásce a nenávisti... Důležitou složkou komplikovaného příběhu je též víra, pochybnosti...pokrytectví i fanatismus. Den hněvu je zkrátka dějově skvělým způsobem vystavěný snímek, který se pak v trýznivém závěru opět vrací k čarodějnictví a završuje tak tragédii ohromujících rozměrů. Doporučuju zhlédnout v pokročilé noci, kdy dreyerovsky tísnivá atmosféra v kombinaci s všeobjímající neprostupnou tmou a tichem umocňují již tak dokonalý zážitek. ()
Komorně laděný film, který je přesto plný křiku a podrobuje všechny zúčastněné životní zkoušce. Je také plný skrývané pravdy, deroucí se napovrch ve chvíli, kdy hledíme do tváře smrti. Přichází den, kdy už nelze mlčet či cokoli zatajovat. Před Bohem i Ďáblem je nutné otevřít svou duši. V temné a syrové atmosféře dokonale podchycené doby mi k plnému počtu scházela snad jen silnější hudba. [Kino NFA Ponrepo - Praha] ()
Fenomenálny dánsky režisér Dreyer nenatočil mnoho filmov, ale vždy dokázal silno zapôsobiť. Jeho Vredens Dag sa odohráva v roku 1623 kedy vrcholila éra čarodejníckych procesov. Na základe jedného procesu sledujeme komorný príbeh rodiny miestneho pastora, ktorý žije s matkou, svojou mladou manželkou a navrátivšim sa synom. V príbehu sa miešajú čisté city lásky s nenávisťou prameniacou z náboženského fanatizmu a zbabelosti. Dreyer úspešne pracuje so silnými emóciami, využíva pomalé tempo, ako býva jeho zvykom, odťažité interiéry, ktoré dokonalejšie vystihujú prázdnotu postáv. ()
Zakiaľ Kladivo na čarodejnice podľa mňa lepšie poeticky vystihlo nezmyselné udalosti okolo upaľovania, toto bolo asi viac realistické, no zároveň ma tiež nejak extra nebavilo. Svojim spôsobom to v niektorých spomalených momentoch bola hrozná nuda. Plus vtedajšie správanie, prostredie, to mi z toho robilo neznesiteľný zážitok až horor až si z minulosti začínam vážiť slovenských pastierov oviec s ich tradíciami. Na svoju dobu sú tu podľa mňa prekvapivé zábery starej a nahej ženy a tiež akési ozajstné koketovanie s mágiou, až som miestami nevedel, či chcú odsúdiť udalosti z minulosti alebo ich čiastočne ospravedlniť. Pozoruhodné dielo tak či tak. ()
Na zmínku o tomto filmu jsem narazil v knížce Benandanti od italského historika Ginzburga, a tak jsem se na to taky ze zvědavosti kouknul. Sice mě tenhle typ konverzačních, pomalých filmů bez výrazných momentů a bez nějakých větších emocí moc neoslovuje, ale zase tak špatný to nebylo. Hlavně se mi líbila ta atmosféra a hodně dobrý začátek. Jinak ale jak už jsem psal nenalezneme tady žádný výraznější moment. Hlavně jsem se těšil na hon na čarodějnice a atmosféru strachu a ono vůbec nic. 3,5 ()
Nádherný příběh o cti, zbabělosti, pokrytectví i strachu. Vše pod rouškou spolčení s ďáblem a náboženského fanatismu. ()
Pomôžem si trošku Nietzscheho citátom : "Ľudia nechcú počuť pravdu. Boja sa, že ich sny budú zničené", utekajú od nej a boja sa následkov spojených s ňou. Doplním, že (ľudia) čím majú kompetentnejšie postavenie, tým viac ju (pravdu) zneužívajú, kto vyháňa v druhom diabla, je sám démonom, kto káže vodu, sám pije víno a niektoré jazvy vyplávajú na povrch až časom resp. vôbec. Theodora Dreyera pravdepodobne náboženské otázky veľmi zaujímali - teda skôr zástupcovia božej spravodlivosti na Zemi, natočil o nich množstvo filmového materiálu. Ale venoval sa predovšetkým trpiacim. Snímal v portrétoch, expresívne, v časoch a na miestach, kedy a kde postava prejavovala najsilnejšiu reč mimiky, najúprimnejšie emócie. Perfektne štylizoval exteriéry optikou a kamerou podobnou Williama Wylera. A obmieňal rytmické vyznenie deja nasledujúcimi šotmi, presne takými, aké zliepali myšlienkovú disharmóniu, neistotu videného, počutého, cítiaceho. ()
"Dies iræ, dies illa, v tom je teda, hrozná síla", zpívají způsobně dětičky u hořící hranice (my si to můžeme zazpívat třeba a la Tony Dvořák,) a neuvědomují si, že už hoří jim samým. Pokud bych nepřešaltroval do češtiny, pak dalším veršem je "dies tribulationis et angustiæ - den soužení a úzkosti" A už jsme doma (zatím ovšem jen ten, kdo si to uvědomuje - kdo si to neuvědomuje, je na to teď líp, ale brzy na tom bude hůř)... Má "Šalamounova píseň" nějakou naději proti „Dnu hněvu“? Sotva - ani jiná krásná písnička (Captain Beefheart) "Her eyes are a blue million miles" s ním sotva co svede... Dokonalé spojení scénáře (včetně skvělých dialogů) s režií v jedné ruce. ()
Den hněvu je sílící touhou po dosažení soukromého pozemského štěstí, navzdory osobní situaci a nehledíc na společenskou atmosféru doby. Paralela s pronásledováním Židů se zde sice nabízí, avšak víceméně jde o neustálý a opakující se koloběh lidské existence, kde paralely jsou vlastně opakováním minulosti, následky činů člověka. Dreyer do filmové podoby převedl divadelní hru z roku 1909 Anne Pedersdotter od norského dramatika Hanse Wierse-Jenssena, jenž vyšel z proslulého norského čarodějnického případu. Když budeme sledovat známé procesy s benandanty, zjistíme, že první obvinění z čarodějnictví vyvázli pouze s mírnými tresty uvěznění, neboť zcela dobrovolně se přiznávali pouze k "léčitelství", a až teprve postupem času, se "zlepšením" inkvizičních praktik, se benandanti začali přiznávat k obcování s ďáblem. Tím vlastně došlo ke ztotožnění předkřesťanských myticko-rituálních přežitků se satanistickými praktikami, a toto spojení pak již přetrvalo až do dnešních dob. Navíc, protestantské církve vždy zdůrazňovaly přirozenou hříšnost člověka. A kritické myšlení není vhodné snad v žádné době, neboť příliš odhaluje rozporuplnou podstatu lidí. Člověk cítí potřebu vlastního naplnění, zároveň je však limitován společenstvím, "tradicemi", předsudky, sebou samým. Odlišnost vyvolává obavy, nespokojené mládí zase zlobu, zvyšující se neochota k podrobení zášť a pomstychtivost. A k tomu pudy sebezachování, slepě přejímaná ideologie, strach, niterný neklid, dogmata, vzpoura. Smutnou hrdinkou příběhu je Anne Pedersdotter (Lisbeth Movin), mladá žena, u níž pod vlivem okolností dochází k sebeuvědomění, k sílící touze po naplnění, k prosazení své vlastní identity. Láska přece dokáže být opojná a uspokojující, navzdory hrozícímu nebezpečí a stále přítomnému nepřátelství. Láska je nadějí i cílem, při její ztrátě přestává mít vlastní život smysl. Z dalších rolí: Annin o mnoho starší muž, ctěný reverend a nábožensko-společenská autorita Absalon Pederssøn (Thorkild Roose), Absalonův syn z prvního manželství a Annina naděje s prohlubujícími se výčitkami svědomí Martin (Preben Lerdorff Rye), ke snaše vždy nepřátelská Absalonova matka Merete (Sigrid Neiiendam), stará a z tolik nenávistné smrti vystrašená Herlofs Marte (Anna Svierkier), či zanícený inkvizitor Laurentius (Olaf Ussing). Den hněvu je touha se sílícím sebevědomím po intimním dosažení štěstí, navzdory nepřátelským dogmatům nebo nevraživé zášti. Aneb touha po životě a po osvobození může být kdykoli ztrestána pro svou nestoudnost. Čarodějnické procesy jsou příběhu rámcem, okolností, doprovodem a způsobem. Obrazově emoční filmový prožitek. ()
Film o (novovekých) čarodejniciach z iného súdku. Nie z pohľadu ich konca, ale naopak, ich začiatku. Mysteriózny prvok je v tejto historickej dráme naznačený a je na divákovi, čo si z neho vezme. Škoda, že záporom filmu je jeho pomalé tempo, množstvo hluchých miest a malá vieryhodnosť postáv, ktoré nedokážu klamať a keď už klamú, nie je to podané vieryhodne. ()
7,5/10 Obviňovanie z čarodejníckych praktík je v Dni hnevu len spúšťačom a vyústením mechanizmu hriechu a (nevyhnutného) trestu, a ako také nie je v tomto prípade problematizované. Z teologického hľadiska je však zaujímavé, že diabol/Satan nehrá iba rolu iniciátora, pokušiteľa k porušovaniu (božích?) zákonov, ale má aj prsty v samotnom potrestaní (všimnite si kozla v jednej z kľúčových scén). ()
Den hněvu je velmi působivým dramatem proslulého dánského režiséra Carla Theodora Dreyera. Tento příběh ze 17.století se odehrává v atmosféře strachu, jehož příčinou je hon na čarodějnice. Ačkoliv to tak zpočátku nevypadá, nedovolil bych si tento film přirovnávat k našemu Kladivu na čarodějnice. Příběh je daleko komornější a obviňování z čarodějinctví je zde spíše okrajovým (i když důležitým) tématem. V centru dění je především rodinné drama, kde se navrátivší syn zamiluje do manželky svého otce. Netřeba zdůrazňovat, co takový vztah v přísně protestantské rodině znamená. Za zmínku stojí tradiční Dreyerovy přednosti, tedy dokonalé zobrazení emocí a vynikající herecké výkony. Když to celé shrnu, vychází mi jasných 5 *. ()
Nemůžu tvrdit, že by film nebyl působivě natočený. Jenže mi postavy ani příběh nepřišly tak nosné, aby si udržely mou pozornost. Po excelentním začátku (proces s čarodějnicí a její upálení), přichází nejen zpomalení, ale také předpověditelný děj. Tomu příliš nepomáhají ani představitelé dvou hlavních mužských rolí. Připadali mi vedeni, než že by hráli. Co je nepopiratelně vynikající částí filmu, to je kamera a kompozice záběrů. ()
Film o inkvizícii, ktorý má silnejšiu prvú polovicu ako tú druhú. V prvej sledujeme obvinenie a proces s nevinnou obeťou na jednej strane, na strane druhej diktátorske výlevy matky k synovi a k mladej neveste. V druhej polovici ani tak nejde o proces s čarodejnicou, mladou nevestou, ako o vzťahy vnútri rodiny, v ktorej čarodejnica prebýva. Dielo v druhej polovici je priamo letiaci šíp, ktorý nemá čím ohúriť a musím povedať, že záver som až tak jednoznačne nežral. Nič nenasvedčovalo tomu, že sa Anne tak zachová. Režijne, umelecky je film na úrovni, podobne je to s kamerou a riešením kompozície záberov, kde sa Dreyer hlavne zameriava na tváre hercov a zachytenie emócie, tak známe z jeho najslávnejšieho nemého diela. ()
Velmi působivé a velmi potřebné vidět i v dnešní době. Kdo si zahrává se zlem, těžko se vyhne jeho plodům... ()
Vynikající. Komorní rodinné drama šmrncnuté honem na čarodějnice funguje báječně, mám slabost pro černobílé filmy a Dreyer je špička evropské kinematografie. Musím si ještě sehnat těch pár filmů, co jsem od něho neviděl. ()
Historické drama zasazené do poloviny 17. století upoutává již na svém začátku atmosférou strachu spojeném s postavou Merte, jíž po zajetí mučí a nakonec upálí. Tehdy získává postava Anny nejvyšší divákovy sympatie, aby se postupně změnila ve svůdnou, až ďábelskou ženu, která přeje smrt svému manželovi a dočká se. Některé postavy a dialogy jsou tak kruté, že člověk cítí až nenávist a bezmoc. A i to je zajímavý filmový zážitek. ()
Presvedčivé stvárnenie lásky, pokrytectva a zrodu predsudku o čarodejnici.↵ Pozoruhodné, ako presvedčivé sú jednotlivé emócie (strach o život, hnev, láska) a pritom nikto neprehráva, a máte pocit, že herci by mohli byť ľudia z vedľajšej dediny. Špeciálne vyniká herecký výkon Anny Svierkier ako čarodejnice Marte strachujúcej sa o život.↵ Obdivujem aj veľmi uveriteľné zrodenie čarodejnice, na základe zhody pár reálnych okolností. Ak by sa také niečo prihodilo mne, i ja by som možno začal pochybovať, či predsa len nie som čarodej.↵ Napriek tomu ma prekvapil trošku nekonzistentný koniec - nedáva moc zmysel, že Anne sa tak náhle zlomí. ()
Velice dobře zpracované téma "inkvizice". Na rozdíl od našeho bolševického "kladiva" je zde inkvizice, čarodějnictví bráno v širším kontexktu víry v Boha (o níž v "kladivu" není ani slovo). Na Dreyer nicméně co se týká výrazových prostředků dost subtilní film. ()