Král diskoték (E02)

Filmově naprosto precizní, příběhově mě tam ale něco nesedí. Několikrát je zmíněn Helmut Huger - a vždy je odpověď, že je v Německu a bojí se. Oukej, majitel 40 procent Discolandu se bojí? Tady mi něco smrdí. Vím, že v roce 2009 byl obžalován (společně s dvěma dalšími) za pokus o vraždu Ivana Jonáka. Soudkyně to shodila ze stolu pro nedůvěryhodnost svědků a absenci přímého důkazu, ačkolik Jonák v roce 94 byl obžalován a následně odsouzen na základě výpovědí nedůvěryhodných svědků (cikáni, vyhazovači, taxikář) a jednoho nepřímého důkazu (Dopis Ludviky, který klidně mohla napsat i z donucení). Navíc nikdy nebyly objasněny pokusy o Jonákovu vraždu (výbušnina, střelba) - jasně, vypadá to, jako by si to na sebe nachystal sám, ale co když to tak má vypadat? Navíc střelit člověka puškou odněkud z křoví, tak, aby střelec zasáhl hlavu, ale neusmrtil, to už chce solidního profíka (možná policejního?). Kdyby ty pokusy byly od najatých vrahů z důvodu, že jim Jonák nezaplatil, tak by to snad řekli, když stejně šli sedět. Stále moc nejasností. (18.01.2022)

První díl byl jako nepříliš ukázkový rozjezd trochu zklamáním, ale navnadil. Jenže tam, kde první díl nudně (i když říct nutně) dávkoval expozici, tam ji druhý díl perfektně zužitkovává, od první minuty vhazuje diváka do centra dění, nenechává ho vydechnout a nepustí ho do závěrečných titulků. Případ totiž konečně dostal dynamiku a hlavně řešení, které natolik chybělo případu prvnímu. Lze chápat ukázku chaosu devadesátých let, ale divákům případy nepolíbenými se nevyřešením a nadměrným počtem postav seriál zbytečně vzdaluje. Proto se nelze ubránit srovnání s Případy 1. oddělení, které však přeci jen díky své jednoduchosti a separaci zločinů byly divácky o něco víc přívětivější. Zda to je výtka, či ne, se musí rozhodnout každý sám. (16.01.2022)

„Odměnu? Já bych dal všechno, co mám. 200 tisíc, ano jistě, 200 tisíc korun, to můžete hned dát do zpráv.“ Nejryzejší svoboda se vším dobrým a pochopitelně i tím špatným. Zločinů neubývá, mafiáni mají pocit, že tahají za delší konec provazu. S ohledem na množství neobjasněných vražd nejsou daleko od pravdy. Navíc se nedá říct, že by policie mnohdy postupovala zrovna učebnicově. Právě k některým případům se opakovaně vracíme, kdy trio (bažant Tomáš Kozák a zkušení operativci Václav Plíšek a František Tůma) vždy nějaký ten střípek skládačky přidá. Atmosféra ještě výraznější než minule, navrch je tu víc odulé vizáže Michala Novotného v roli bizarního Jonáka. Chudák ani nevěděl, že jeho milovaná Ludvika prodává v nějakém stánku se zeleninou. Když přijde majitel diskotéky na policejní oddělení, aby byl nápomocen, je skvělý. (06.02.2022)

Vražda manželky Ivana Jonáka byla opět parádní případ, z kterého jsem unešen, jenže když se trochu víc zamyslím, tak jsem unešený ze zobrazení té doby, kterou jako děcko pamatuju a najednou vidím povědomé věci, včetně rekvizit, dějů a hlavně atmosféry, ale čistě filmově to není úplně ono. Pokud to srovnám s Případy 1. oddělení (2014), kde se stal zločin a ten se ve svižném plynulém tempu vyšetřoval a uzavřel, tak tady ta zkratkovitost, narušená plynulost skákáním z jedné věci na druhou z toho dělají drhnoucí se věc. A to mám štěstí, že se orientuju v množství postav, protože k těmto případům mám něco načteno, ale pustit to albánským divákům, tak se chudáci ztratí. (19.01.2022)

Pořád to podle mě drhne. Poučena z prvního dílu jsem se od 60 minuty pekelně soustředila, abych si stihla přečíst osud Jonáka. Ochotnický herecký výkon mladé paní Pagáčové mě opravdu pobavil. Několikrát jsem se nachytala, že se nesoustředím, a že mě to vlastně vůbec nebaví. Hvězda navíc za Lenku a Davida v závěrečné písni. (19.01.2022)