poster

Panna zázračnica

  • anglický

    The Miraculous Virgin

Poetický / Komedie / Drama / Mysteriózní

Československo, 1966, 93 min

Komentáře uživatelů k filmu (31)

  • curunir
    **

    Film podľa Dominika Tatarku zachytávajúci skupinu umelcov, ktorí sa zoznámia s dievčaťom Anabellou a tá sa stáva ich múzov. To jediné čo sa dá s tohoto nudného, uťahaného a pre mnohých nezrozumiteľného Uhrovho filmu oceneniť je jedine tak zaujímavá kamera Stanislava Szomolányiho. Uher chcel nafilmovať fantáziu - a tú v skutočnosti nie je nijako vidieť. (1.komentár k filmu)(22.9.2007)

  • troufalka
    *****

    Rozlehlá nádražní hala (ve skutečnosti pavilon A brněnského výstaviště), tajemná a žádnoucí Anabella (Jolanta Umecka), telefonní budka v poli, vítr a vrány, lev pojídající staré obrazy, svíčka zapálená o vodní hladinu. Podmanivá hudba, mírně ponurá atmosféra, spoustu surrealistických obrazů umocněných hereckými výkony a dobře volenými interiéry. Ojediněné dílo v československé kinamatografii.(14.3.2014)

  • mchnk
    ****

    Každý má svou Anabellu. Má jí v sobě, chce jí jen pro sebe, pro své představy, které jsou to jediné, co vlastně mají. Jsou to ti blázni, kteří žijí osamoceni ve svých příbytcích, kam si Anabellu zvou a nechávají jí si pohrávat se svými city. Je to ono chtěné, ovšem nedosažitelné. Je to na dosah ruky a přitom tak daleko. Vlastní bytí, je někdy ta největší překážka. Po revolučním SLNKU a těžkotonážním ORGANU, se Š.Uher pouští do nevídané surrealistické hříčky, která v podstatě devastuje veškerou jistotu tehdejších filmových dějů. Zde jistota není, toto vidět v šedesátých letech, muselo být něco jako zjevení a myslím si, že to muselo inspirovat nejednoho umělce. Pro mně bylo toho surrealismu až příliš a jindy skutečně geniální Ilja Zeljenka, zde také neměl moc prostoru. Jinak jde pochopitelně o revoluční pohled na možnosti filmu ve své době, prokládaný těžkými, leč výbornými monology.(27.10.2013)

  • nascendi
    ***

    Dominik Tatarka je vo verejnosti známejší svojimi vyhranenými názormi a postojmi, než svojím literárnym dielom. To istým spôsobom vysvetľuje, prečo som Tatarkovu predlohu nečítal a jej filmovému stvárneniu Štefanom Uhrom príliš nerozumel. Film ma však nenudil, pretože ponúkol množstvo nádherných obrazov zo zákutí, ktoré sa už dnes pravdepodobne nedajú nájsť. Takže z môjho hľadiska viac Szomolányi, než Uher a Tatarka.(5.8.2010)

  • klerik

    Mýtologický a metaforický horor s interkulturálnym presahom... Ktorý je rovnako nejednoznačný a intelektuálny ako prvá veta mojho komentára. Výnimočná záležitosť, ktorú som nedokázal dopozerať... Rozhodne zaujímavá artovka, na slovenské a snáď aj európske pomery neskutočne výnimočná...(21.12.2008)

  • Flego
    **

    Surrealizmus v nezrozumiteľných obrazoch so skvelou kamerou. Film plný extrémov rozpráva o tajomnom dievčati, ktorou sa inšpirujú mladí umelci a zabúdajú na jej smútok, síce dokáže zaťať do živého a určite sa to vtedajšiemu režimu príliš nepáčilo, lenže robí to príliš zdĺhavým spôsobom. Mnoho hercov nahovorili iní herci, tak spomeniem aspoň tých hlavných: Jolanta Umecká - Eva Rysová, Otakar Janda - Ivan Rajniak, Karol Béla - Leopold Haverl, Štefan Bobota - Slávo Záhradník, Marián Polonský - Ivan Letko.(11.7.2018)

  • jhrasko
    ****

    Kongeniálne spojenie režisér-kameraman, ktoré dalo vzniknúť /subjektívne/ NAJvizuálnejšiemu počinu slovenskej kinematografie. ON: To si musíte vedieť predstaviť. FANTÁZIA je svetlo sveta. ONA: Vy si stále vymýšľate. ON: To je vlastne všetko čo môžeme, nie ?!(23.2.2011)

  • Anderton
    ***

    Keď Tatarka ponúkol svoj scenár Uherovi, ten sa musel poriadne preľaknúť, čože to má vlastne natočiť. Našťastie si zobral na pomoc najlepšieho kameramana široko ďaleko, ktorý s ním dokázal vytvoriť skutočný hard core surrealizmus. A to je pre mňa na Zázračnici to najhodnotnejšie. Je totiž naša a tak aj na jej chyby sa budeme dívať ináč. Niektoré zábery sú úchvatné, vidíme v nich množstvo predmetov či už symbolických, alebo na efekt. Spájajú ich však iba postavy a pocit, dej nie je pre tvorcov podstatný. To bude kameňom úrazu pre mnohých, rovnako ako aj fakt, že bez neho nie je jednoduché dodať filmu spád a tak si získať diváka. Aj toho náročného. Umelci majú tvorivú krízu, bojujú medzi umením a zákazkovým remeslom, majú sny, sú osamelí a chcú Anabelu. Riešia sa otázky domova, smrti a svoju úlohu zohráva aj vojna. Ja si myslím, že keď je daný taký apel na rozprávanie obrazom, tak by mal byť film menej urozprávaný. Na prvý krát je potom menej uchopiteľný a percentuálne nehodnotiteľný.(28.9.2013)

  • Iggy
    *****

    Tatarkova novela mě nudila a dočetl jsem ji jen se sebezapřením, ale Uhrova filmvoá adaptace je vynikající. Stylizované podobenství o krásné Anabelle, ženě-vidině. Sugestivní. Snové a surrealistické. Válečně ponuré. Zachycující deformující síly doby. Něco mezi Loni v Marienbadu, Cocteauem a Holanovou Toskánou.(11.3.2008)

  • ScarPoul
    *****

    Je zvláštne ako sa pôvodná Tatarkova panna zázračnica odlišuje od Uherovej zázrečnice, aj keď Tatarka napísal pre filmovú verziu scenár. Kniha je plná myšlienkových obratov, otočení, pocitov a emócií, slovných hračiek v ktorých bol skrytý príbeh rozprávajúci o túžbe a láske. Uherov film, je neskonale surrealistický čo sa týka predobrazov, dokonalý v komponovaní videného a skrytého. Tvorivý tým sa stretol a natočil na slovenské pomery naozaj netradičný a nezvyčajný film, ktorý je rovnako ako literárna predloha ľahko čitateľný vo svojej komplikovanosti. Jediný rozdiel je v pocite, ktorý som mal na konci. Film ma pohladil, ukázal mi dosiaľ nevídané, ale nezanechal vo mne toľko emócií a myšlienok ako kniha. Ale vyslovene povedať, že kniha je lepšia si netrúfam, lebo čitateľnosť podobných diel, sa mení z každým jedným divákom. Uher ako obvykle nesklamal a po príbehovo ťažkopádnom Orgáne sa trocha pojašil a predviedol skutočnú fantazíu túžby aká sa v slovenskom filme po tomto skvoste a vlastne ani predtým neukázala. Veľmi zaujímavý film, rozhodne odporúčam, nech si na neho každý spraví vlastný, originálny názor.(9.11.2009)

  • K.I.N.G.
    ****

    Protože pravých surrealistických a výborných slovenských filmů je jako šafránu, musí toto spojení nutně nabýt unikátního dojmu a to se tu taky odehrálo. Panna zázračnica je snem zastřený příběh nebo určitý druh vize o smutku z vlastních nezdarů a těžkostí života, o snaze někam patřit a být tam št'astný, ale také o reálné nemožnosti stát se něčím víc, než jen průměrným člověkem a neschopnosti dotknout se nedotknutelného. Společným pojítkem je tu nenaplněná láska a touha po dosažení dokonalého ideálu (v podobě dívky Anabelly), která je ale už předem odsouzena k nezdaru. Silně umělecká a atmosferická vidina pánů Dominika Tatarky (předloha a scénář) a Štefana Uhra (režie). Výjimečný film, který však vyžaduje určitou dávku uvolněnosti, trpělivosti a připravenosti na něj. Neuvěřitelně příjemný zážitek na hodně dlouhou dobu.(21.2.2013)

  • Volodimir2
    ***

    Silným momentom filmu je vojna prebiehajúca na pozadí a život mladej generácie umelcov, formujúcej sa uprostred vojny. Anabella, mladé krásne dievča, sa zoznámi s celou skupinou priateľov, ide o éterickú bytosť ktorá sa zjavuje a opäť stráca. Jej existencia má aj logické vysvetlenie, jej rodičov zabili, ona sa chce vrátiť na Slovensko, kde sa narodila. Pre tento štát je ale formálne cudzinkou a potrebné doklady môže získať len vydajom. Príbeh filmu sa neustále mení v rámci toho, ktorú postavu momentálne sledujeme. Scenár podľa vlastnej novely napísal Dominik Tatarka, pokiaľ novelu napísal v roku 1944 scenár až v polovici 60. rokov. A tak ho napísal po 20 rokoch celkom iný autor, iný v zmysle vytriezvenia z vlastných omylov. Režisér Uher si do filmových postáv vybral nehercov, inak povedané prirodzený prejav. Profesiou Poľky pani Umeckej bola hra na klavír.(6.10.2015)

  • garmon
    ****

    ...Vtáčkovia, siroty a blázni generace 1.(24.12.2010)

  • Willy Kufalt
    *****

    (2x) Ako nás susedia z Čiech fascinovali filmami ako Hotel pro cizince či Případ pro začínajícího kata, tak s prekvapením zisťujem, že ani slovenskí tvorcovia rozhodne neboli pozadu a vyskytlo sa tu niekoľko veľmi zaujímavých filmových kúskov pod značkou "novej vlny". Panna zázračnica ponúka v abstraktných surrealistických záberoch pohľad do zákulisia rebélie mladých výtvarníkov, do sveta tajomných obrazov a sochárského umenia, ale i ľahostajnosti a depresívnych sklonov umelcov na pozadí vojny. Vynikajúca kamera, výtvarná stránka filmu, triková hra s obrazmi a emóciami, kombinácia dlhých ponurých scén s grotesknou absurditou, zaujímavé obsadenie (až na výnimky) neokukaných tvárí. Po roli Josefa Gabčíka vo filme Atentát (1964) ďalší veľmi zaujímavý počin herca Ladislava Mrkvičky, u ktorého ma tu naviac prekvapila i dobrá slovenčina.(6.5.2017)

  • SeanLSD
    ****

    Po výbornom ORGANE sa umenie a vojna opäť stretávajú vo filme Štefana Uhra na motívy jednej z mála kultových kníh modernej slovenskej literatúry a scenára samotného majstra Tatarku o skutočne prežívanej fantázií v hrozných časoch, kedy aj umenie musí byť iné, okamžité, plnšie a nezachytiteľnejšie, Vyzeralo to na dokonalé spojenie, ale ako to už býva, práve vtedy to tak úplne nevyjde. Filmové spracovanie výnimočnej prózy bolo síce artistné dosť, ale nemohol som sa ubrániť pocitu, že konkrétna podoba výrazne ubrala PANNE ZÁZRAČNICI na zázračnosti... Akoby sa v prepise románu do scenára stratilo ono ťažko postihnuteľné čaro a plné umelecké prežívanie okamihu. Akoby Uher so Szomolányim boli v následnej realizácií zviazaní slovami a nedokázali uväzniť tú prchavú fantáziu do svetlom písaných obrazov. Pritom práve ich prvý spoločný film, SLNKO V SIETI, bol bravúrnou kompozíciou práve takých symbolických i surreálnych detailov, ktoré sa mi zdajú dokonale vystihovať aj charakter Panny zázračnice...(31.7.2013)

  • Martin741
    ***

    Tak pre mna najlepsi Uherov film je Slnko v sieti a jo, jo - zase sa nestotoznim s miestnymi mentalmi ohladom tohto "kultu". Hovno sa tam dohromady dialo, tuzby chlapov ohladom dievcata su fajn, ale potom nastupi nuda jaxvina. 50 %(4.7.2015)

  • black.mao
    ***

    Zajímavý film utápějící se však v sebestředné artovosti, surrealistické nesrozumitelnosti. Navíc se těžko zbavuji pocitu, že celý příběh Anabelly zázračné panny poběhlice je jen přepjatou banalitou.(14.4.2012)

  • elanius
    ***

    (85/2016) / Momentálne pre mňa ťažko hodnotiteľný filmový materiál. Príliš abstraktný, poetický. Už len ponuka motívov filmu dá zabrať. Vojna, umelci, imaginárne/reálne postavy, ich zážitky, príbehy. Obrazovo a výberom scén, interiérov a exteriérov Panna zázračnica ale rozhodne zaujme každého kto chce dať tejto minoritnej vlne slovenského filmu minimálne študijný priestor. (5/10)(9.9.2016)

  • tomtomtoma
    *****

    Na tento film by se neměl dívat nikdo, kdo od filmu očekává konzervativně vyprávěný příběh. Zde není příběh žádnou důležitou složkou, ale pouze okrajovou záležitostí, která ve výsledku podtrhuje surrealistickou snahu o osvobození mysli a nejednoduchého zachycení představ. V souvislosti s tímto netradičním dílem se musí zmínit zejména čtyři jména. Dominik Tatarka jako autor knižní předlohy i scénáře, který se pohybuje oproti knize v jiné rovině. Štefan Uher jako osobitý režisér filmového díla. Kameraman Stanislav Szomolányi, jehož obrazy lehkým způsobem přeměňují představy ve skutečnost a skutečnost ve fantazii. A scénograf Anton Krajčovič, který dokázal do prvků zabudovat strohost, bezútěšnost, naději i zoufalství. I přínos autora hudby Ilji Zeljenky je nezanedbatelný. Ti všichni a další se nepřehlédnutelně podepsali pod výtvor, kde se vytrácí ta křehká hranice mezi skutečností a představou. Tyto dva paralelní světy se vzájemně proplétají, povzbuzují i vymezují. Nenásilně a zcela přirozeně vstupuje jeden svět do druhého, aby jím otřásl a změnil ho. Doba děje je pouze naznačovaná a o to intenzivnější je její působnost. Velikost umění jedinečně parafrázuje samu sebe. V symbolech i ve skutcích. Ústřední postavou je mladá žena Anabella Čitovská (zajímavá Jolanta Umecka s hlasem Evy Rysové). Anabella je postavou i nejvýraznějším symbolem. Její pohnutky jsou ze všech pohnutek nejpraktičtější. Její význam přesahuje mnoho rozdílných podob. Anabella je smyslné toužení i zhmotnění vznešených představ. Anabella je inspirativní múzou i bájným cílem, jehož chce každý dojít. Anabella je vytouženým vrcholem i koketou. Anabella je bolestivou skutečností. Anebella je neuchopitelná sladkost. Anabella se snaží přežít a vzývá náruč smrti. Anabella je to, čeho chce dosáhnout umění. Umění se k Anabelle přibližuje, snaží se jí pojmout jako celek i po částech, přesto jí nikdy neprostoupí celou. Vše je hnáno freudovskými antipóly Érosem a Thanatem. Jednu polohu umění představuje nejtalentovanější z malířů a ostatních umělců Tristan (dobrý Ladislav Mrkvička), nejumělečtější, nejsvobodnější i nejprozíravější ze všech. Slovo umění dostává svůj pravý surrealistický výraz. U něj se realita propadá do představ, které ožívají v celé své kráse a umožňují vše. Být kdekoliv, čímkoliv a s kýmkoliv. Za každým vrcholem se skrývá další a ještě vyšší. Ale žádný nemůže mít stejnou velkolepost jako Anabella. Anabella se stává posedlostí, jejíž obraz žene vpřed a dál i utápí žal ve vodních hlubinách. Anabella se stává touhou po významném činu. Druhou polohou umění je sochař a funebrák Havran (zajímavý Otakar Janda s hlasem Ivana Rajniaka). Tato poloha je motivovaná společenskou účastí a veřejným prosazením. Havranovo umění je pomníkem pomíjivosti slávy a všeobecné důležitosti. Je to umění, které je svázáno oficiálností a bezduchostí. V kontextu k Anabelle se upíná k přírodě, která představuje vrchol umění i vrchol kýče zároveň. Jeho nejsladší pomstou kruté realitě jsou posmrtné masky. Výraznou postavou je básník Vnuk (sympatický Marián Polonský s hlasem Ivana Letka) se schizofrenním pokusem o zdolání vytouženého ztělesněného snu jménem Anabella. Z dalších rolí: asistent na univerzitě a člen nekonformní umělecké skupiny s představou Anabelly jako svého chybějícího libida Gallo (Karol Béla s hlasem Leopolda Haverta), průbojný malíř stejné skupiny s tělesnou touhou Vilo (Štefan Bobota s hlasem Slavomíra Zahradníka), ctihodný i vysmívaný profesor malířství Mrož (František Kudláč), chtivý a nedočkavý prokurista Máčik (Eduard Bindas), škodolibá pohřební kosmetička (Marta Kmuníčková), či prospěchářský Rafaj (Rudolf Thrún). Všichni se pokoušejí nalézt své ideály a vytoužené mety dokonalosti. Nejvýraznější výpovědní hodnotu obsahuje umění, které vzniká za krutých až destruktivních časů. Skutečnost se stává pouhou představou, sen se mění v realitu, ze slov se stávají obrazy, obrazy ožívají a vládnou světu, kde se hledají nové cesty k dosažení vlastních tužeb i se přeslěpuje na místě v bezradnosti a marnosti hledání způsobu uchopení a uchvácení. Aby po nás zůstalo něco velkého!(25.8.2016)

  • Autogram
    odpad!

    Keď predloha bola takáto, tak to ani ináč dopadnúť nemohlo. Mimo môjho chápania. Alebo ako pochopiť okolo mladej ženy neznámeho pôvodu partiu mladých buzíkov-umelcov, ktorých najnormálnejším členom-nečlenom je kríženec funebráka-posmrtného sochára? Chvíľami to vyzeralo ako horor s mŕtvolami všade okolo, chvíľami ako paródia s telefónnou búdkou uprostred lúky medzi stromami a miestami dokonca záblesky erotiky. Chcel som pridať aspoň jednu hviezdu za skutočného leva pravdepodobne bez trikových efektov, ale nedalo sa kvôli absencii akéhokoľvek deja. (21.2.2013) Druhý pokus tiež nevyšiel, to snáď ani nie je film, ako to slovo chápem ja. (24.10.2015)(21.2.2013)

  • wejaxinka
    *****

    Pozerať tento film, je ako čítať báseň psychického automatizmu s dejovou líniou Tatarku. Dokonalý chaos, v skupinke umelcov ktorých zaujala Anabela. Vo filme cítiť vplyv Marenčinovo surrealizmu z Francúzska, Uhrovu odvahu pustiť sa do tohto poetického obrazu, a snahu zobraziť fantáziu, ktorá umelecké duše drží pri živote. Film by ale bez kamery Stanislava Szomolányiho akoby nebol.(1.2.2013)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace