Le Journal d'une femme de chambre
Il diario di una cameriera
Denník komornej
Diary of a Chambermaid
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Roger FellousHrají:
Jeanne Moreau, Georges Géret, Michel Piccoli, Jean-Claude Carrière, Françoise Bertin, Jean Ozenne, Dominique Zardi, Pierre Collet, Bernard Musson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Na odlehlé panství rodiny Rabourů-Monteilů přichází do služby půvabná komorná Celestina. Stařičký aristokrat Rabour městskou dívku hned zve do své pracovny a snaží se podivným dvořením oživit vzpomínky na svou mrtvou ženu. Domu tvrdou rukou vládne jeho dcera, zahořklá a přísná paní Monteilová, jejíž manžel Celestině ustavičně nadbíhá. V bizarním prostředí plném přetvářky se Celestina, neustále toužící vrátit se do Paříže, sblíží s jediným člověkem: malou Klárou, chudým a téměř bezprizorným děvčátkem. Když je Klára zneužita a zavražděna, Celestina má jasno v tom, kdo je vrah, a místo kýženého návratu do Paříže se rozhodne dívenčinu smrt pomstít.
Pro film Deník komorné se Luis Buňuel nechal inspirovat románem francouzského spisovatele konce 19. století Octava Mirbeaua a na scénáři se tu poprvé sešel se svým pozdějším dlouholetým spolupracovníkem Jean-Claudem Carrierem. Do hlavní role krásné Pařížanky Celestiny obsadil jednu z největších hvězd tehdejšího francouzského filmu Jeanne Moreauovou.
(Česká televize)
Recenze (58)
Nejen fetišisti a fašisti si zde přídou na své...opět bezútěšný pesimismus okořeněný cynickým černým humorem... zlo opět triumfovalo, dobro bylo zničeno, tak to bohužel ve světě chodí!!! Tento film mě ale u srdce tolik nezahřeje jako Tristana, z poselství tohoto filmu opravdu nefalšovaně mrazí i tak srdnatého pesimistu jako mě, bravo! ()
Jeden z tech normalnejsich filmu z Bunuelovy sbirky, ale o to vic je zde kladen duraz na pribeh, charaktery, atmosferu, ktere jsou super a tradicne se motaji okolo stinnych stranek v lidskem jadru. Uplny zaver byl ale docela solidni wtf, resp. spis takove trosku nastavane wtf z pocitu odseknuteho konce, ale aspon si mate co domyslet. 7/10 ()
Nekompromisně chladný pohled na lokální příspěvek zkaženosti celého světa, s nevypočítatelnou a neuchopitelnou hrdinkou, kterou Buňuel úzkostlivě nenechává prozradit o sobě nic víc než pár strohých informací. Obrazové leporelo bez motivů, jen se zmatečnými důsledky a spíše nenápadnou sociální kritikou je v Buňuelově filmografii jistě zajímavým počinem předznamenávající v mnohém podobnou Tristanu, ale absentující znepokojivá atmosféra a ironie přeci jen film vzdaluje od vrcholných děl jako je Viridiana či Anděl zkázy. ()
Luis Buñuel obsadil do hlavní role snímku "Deník komorné" krásnou Jeanne Moreau, která ukázala, jak je skvělou herečkou a dovedla tenhle celkem silný příběh podat naprosto úchvatně. Není hlavní devizou, tou je i režie a kamera, ale díky ní skutečně poznáte, jak také může vypadat život na aristokratickém venkově. ()
docela jsem byl zvědavý, jak se Buñuel chopil knižní předlohy od Mirbeau Octave, kterou znám a hodně se mi líbila. Z toho, co jsem už od Buñuela viděl, tak jeho filmy hýřily vždy surrealismem a teď u tématu, kde se to přímo nabízi, tak s ním hodně šetřil. Bohužel tentokrát se mu atmosféru knihy nepovedlo přenézt a tak mě to zklamalo. Hodnotím momentálně teda svými slabšími 3 hvězdičkami. Stejně i kdybych neznal předlohu, tak by to na víc než 3 hvězdy nebylo, protože mi svým podáním přišel roztříštěný a jako by zabržděný [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Naprosto vyborny film, aj ked nedam 5 hviezd - ako spomina xxmartinxx Bunuelove filmy su obcas nesustredene a podivinsky vypravane. kazdopadne Bunuel bol pan reziser, maestro sa vyborne zhostil temy - mlada slecna prichadza do Bretagne vo Francii a odhaluje urcite skutocnosti. Kulisy krasne, dialogy su na urovni, to sidlo ma hne uchvatilo, takze som nespustil oci z filmu . Jeanne Moreau bola skvela, usiel aj Michel Piccoli /Salto nel Vuoto, velka Zranice/. Zvysok hercov som uz potom nepoznal, kazdopadne film vrele doporucujem - najma tym, co namiesto vatovo planych kecov z filmovej teorie maju radsje filmovu prax : 86 % ()
Není nad pořádnou skepsi !!! Trochu víc Bunuelovské ironie a odstupu by tentokrát neškodilo, hlavní zápletka je černá a stravitelná jak čtvrnáct dní staré kafe.... ()
??? Každý měl svůj stín. I hlavní hrdinka. Ale proč dopadla, jak dopadla, to jsem teda o ní měla lepší mínění. ()
Vyborny pribeh jedne komorne v predvalecne Francii s tradicnimi prvky Luise Bunuela. Ten v zadnem ze svych filmu nezklame a drzi si svou vysokou uroven, i kdyz Denik komorne nepatri mezi jeho vrcholna dila. Jeanne Moreau byla v roli sluzky kouzelna, ve sve ere jedna z nejkrasnejsich evropskych herecek! ()
Zahořklý vztahový labyrint, který nad člověkem s netajeným povzdechem láme hůl. Vzbuzuje mírné rozpaky svou odtažitostí i nejasným cílem - jakoby jen tak bloumal kolem a čekal, zdali mu sednete na lep ... přitom zapomíná na prapůvodní účel všech labyrintů. Nemůžete tudíž sázet na dějovou linii - ne že by snad dostatečně nebloudila, ale její lopotná cesta unavuje už svou podstatou … obzvláště když se zápletka, na kterou jste spoléhali, ukáže jako podružná. ()
Film je dobře natočen, Bunuel ani Moreau nezklamali, jen románová předloha je bohužel tendenční. Ukazuje budoucí francouzské kolaboranty s nacisty jako duševně vyšinuté brutální typy. Jenže hrůza WWII spočívala v tom, že se těch nejhorších zločinů dopouštěli naprosto obyčejní lidé, žádní úchylové. Hannah Arendt hovoří o banalitě zla, o tom, že holocaust nebyl dílem pár zvrhlých jedinců, ale obyčejného byrokratického systému, skládajícího se z tísíců malých obyčejných nacistů. Legenda o zvrhlosti nácků bohužel žije dodnes - viz bestseller Laskavé bohyně od J. Littela - a zastírá nepříjemnou pravdu o kolaboraci tisíců. A proto je Deník komorné přes všechnu svoji útočnost a cynismus vlastně bezzubý a falešný. ()
Místy syrové a cynické, místy mile bizarní, tu a tam obojí najednou. Hodně trefných nadčasových postřehů o lidské povaze. Hodně nedořečeného, což na mě někde působí jako rafinovanost a někde jako nedotaženost. Totéž se týká některých neučesaných střihů nebo podivně opožděných replik. Zajímavě dráždivý film, přesto méně zneklidňující než jiní Buñuelové. ()
Nápadný "půvab" venkovské buržoazie pranýřovaný jen tak mimoděk přítomným "tichem." Libůstky a slabůstky vesnické honorace honosící se ve svých komůrkách starožitnými malbami polámaných charakterů lakomců morálky, ospalců nahoty prostopášných figurek. Cukrování na úrovni prohnilých pořádků smetánky i služebnictva, neovladatelného chtíče komplexu nehumánních pudů, muzea arogantní zkostnatělé filantropie. Jeanne Moreau bylo vloženo do zástěrky "kapesné" ohniska sexuální touhy, reakcí nesentimentálnosti, neuhýbavosti, oko nezastřenosti. Venkov je tak smutný. Dokáže být odtažitý i zlověstný. ()
J. Moreau je dobrá až skvělá, to ona vždycky. Příběh má být kritický, sarkastický a jiný -cký. Režie mě připadla chvílemi jako když byl Hřebejk ve druháku a ještě to neuměl. Závěr tohoto díla je buď debilní, nebo nedotažený, nebo nejasně vyřčený. Kde je tedy vrah malé Kláry? Proč se tedy z Celestýny stala kurva? Promiňte pane B. ale nepochopil jsem! ()
tak pánové a dámy, kdepak je tady nějaká kladná postava? chladná studie několika postav a postaviček na jednom venkovském sídle a okolí, vyvolávající více otázek než odpovědí... ()
Příchod Celestine postupně rozkládá aristokratickou rodinu. Bohatá rodina není prezentována jako pevná a nezlomná, ale naopak je poukazováno na její slabé základy, které ještě více oslabují pomluvy a nedostatek pospolitosti. --- Celestine, ač služka postavená na okraj dění, se stává téměř okamžitě středobodem veškerého dění a vztahy mezi postavami jsou rozvíjeny skrze ni: pán ji chce svést, paní na ní realizuje své materialistické hodnoty, další člen služebnictva s ní bojuje o vůdčí postavení, sousedé se ji snaží vtáhnout do víru pomluv, otec paní ji nutí nosit vysoké boty. --- Film sleduje rozpad aristokratických hodnot – sexuální frustrace manžela (a fyzická neschopnost jeho ženy uspokojit jeho sexuální touhy), smrt otce (pána domu) a infiltrace sebevědomé služky – symbolika rozpadajícího se království: zemřel král, jehož potomek nemůže na svět přivést královského dědice, a zároveň přichází nová, neovladatelná síla, která si království postupně podmaňuje. Již neexistuje rodinná hierarchie, která by mohla království udržet. --- Celestine si vezme za muže souseda svého pána – staré království nahrazuje nové. Pán přichází na sousedovu svatbu, přestože s ním až doposud vedl různé spory, a dokonce o Celestine sám velmi aktivně usiloval. Připomíná to předání pomyslného žezla. ()
Hodně nudné, bez sebemenší známky gradace. Navíc vidíme jen útržky toho, co se děje, vůbec není patrné, co se komorné honí hlavou, jaké má záměry, co ví a neví... Všechno v náznacích a ve výsledku si divák neodnese nic. Možná až na otevřenou pusu ze závěrečné scény. ()
Byl jsem okouzlen světem do kterého mě Bunuel zatáhl, každá postava je jakási karikatura, se kterou se musí služebná potýkat, to vše je protkáno zajímavou dějovou linkou, podpořeno výborným hereckým výkonem Moreau. ()
Deník komorné má být údajně první Bunuelovou sondou do zkoumání charakteru ženských hrdinek. Zároveň se jedná o snímek, kde poprvé začal spolupracovat se scénaristou Jean-Claude Carriérem. Postava půvabné Celestiny však působí až do závěru filmu velice ploše. Snímek celkově vyznívá chladně a odtažitě. Díky tomu, že jsou všechny postavy vnitřně prázdné, nelze proniknout do hloubky jejich myšlenek a vše působí jako sled fotografických snímků – není kde hledat, není co hledat. Motiv filmu s kriminální zápletkou, která navíc není stěžejním tématem, se jeví jako poněkud nešťastné řešení. Bunuel zde přelévá jedno téma do druhého - jako kdyby nevěděl, co chce přesně divákovi sdělit. Nejprve se jeho film tváří jako kritika určitých lidských hodnot a vlastností. Když film ztrácí na tempu, přichází kriminální zápletka. Z Deníku komorné se zcela vytratily byť malé surrealistické detaily – film se pohybuje na zcela reálné rovině a asi i proto tak nudí. Tu se Bunuel opírá do církve, tu se objevuje jeho vášeň pro jakousi zvrhlost, … Vše se dohromady protřepe a vznikne špatně chutnající koktejl. Oproti perfektnímu Andělu zkázy, který Bunuel vytvořil dříve, je tento film velkým krokem zpět. Musím přiznat, že bych nepoznala, že tento film režíroval Bunuel. ()
Na Buňuela dost nedotažené, i když jeho rukopis je v tomto filmu patrný a Jeanne Moreau odvedla svůj mnohokrát ještě opakovaný standard. Měl jsem však pocit, že některé obrazy byly spíš jen nastíněné a že v nich zůstalo hodně pouze naznačeného. Třeba smrt malého děvčátka v lese, krátce před tím ukázán divočák. Snad to mělo jenom symboliku, ale snad to mohlo naznačovat, že kočí neměl skutečně tolik viny. Nechápal jsem ani postoj komorné Celestine k mužům. Kočího Josepha jsem coby kavárníka nepoznal, nu, nemám paměť na tváře... Celkově mě to dost nudilo. ()