Pád domu Usherů

Reparát za Půlnoční klub se povedl. Za mne sice slabší než Hauntingy a asi i než (druhá půlka) Půlnoční mše, ale i tak za tuhle moderní aktualizaci povídek E.A.Poea patří režisérovi a jeho dvorním hercům potlesk. Z Flanagana se stal konceptuální tvůrce, který to má vždy všechno velmi hezky promyšlené, naplánované, vysoustružené do podmanivého smysluplného celku, u nějž se ne vždy lze aktivně bát, ale povětšinou lze o něčem přemýšlet. První epizoda spolehlivě zaháčkovala, šestici prostředních epizod trochu ubrala na zajímavosti totožná kostra (opět platí, že se to dalo zkrátit a zhutnit), poslední epizoda uspokojivě zakončila. Succession v hororovém kabátě a s fenomenálně charismatickou Carlou Gugino. (23.10.2023)

Nejlepší Flanagan není sice na 5 hvězd, ale minimálně u mě si dost vylepšuje reputaci po nezáživném Midnight Club, protože tahle místy až doslovně poetická variace na slavné povídky E. A. Poea v mnoha epizodách fakt funguje. Co je ovšem nešvarem, co už prostě nehodlám odpustit, je jakýsi vystupující trend, kdy je na divákovi domýšlet si celý seriál, co že se to sakra děje a dozvědět se všecko najednou až v úplném závěru. Je to velká škoda pro kvalitu samotných dílů v průběhu, kdy jim pak člověk musí nezaslouženě dávat nižší hodnocení. [viděno na Netflixu] (30.12.2023)

„S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká, ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic, však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití, ptáka že je možno zříti, jenž by nudil ještě víc. A na to havran suše jen: Noumór Flenegen!“ Tenhle Flenegen prostě umí! Umí vymyslet docela solidní konstrukt, zabalit jej do líbivého a kulisně vytříbeného hávu, osadit dobře hrajícími kašpary, a pak … A pak to celé totálně dokurvit tunami místy až nevydržitelně otravné vaty, naprosto bezúčelnými a veskrze nezáživnými dialogy, kindersychologickými moudry a řádnou podprahovou dávkou probuzněné propagandy. Jeho obvyklému ubíjejícímu modu operandi se satanžel nevyhnul ani tento pejskokočičkovský eintopf z análně znásilněného díla Edgara Alana, jehož název bych nepatrně pracovně parafrázoval jako Zánik domu Úserů. De fuckto kýčovitý a povrchní, ovšem děsně rádoby nóbl a chytře se tvářící účelový slepenec a snobský břichobol, mající s Poem společné poeze tupě vybrakované pointy jeho povídek, takové několikahodinové a nesnesitelně natahované bezduché syčivé poprdávání, korunované sice vždy v závěru každé hodiny jedním jediným pořádným katarzním úserem, jenž však celé to poehé konstrukční martýrium příliš neprotrhne. V závěrečném myslomrdním pšouku této mrtvou kočkou promíchané krá krá krávoviny všichni zbylí výteční herci jen hodinu recitovali Krkavce zcela mimo jakoukoliv mísu i kontext, Edgar si dozajista prošoupal vystýlku raqe hysterickým obracením, no a já měl kdovíproč neodolatelnou chuť křupavě sežvýkat nějakého macatého brouka a odpotácet se v příliš drahém převleku za orangutana na šimpanzí soaré. Inu což, navzdory všem otravám dám krásné dvě, neboť se jedná o zatím historicky první Flenegenův seroš, u něhož jsem se po třiceti minutách nudou netoužil vyvrhnout tupým příborovým nožem. Ovšem nevmór! (19.10.2023)

Hill house jsem vnímal jako průměr skrze jeho úmorné ukecané tempo, Mši jsem v půlce musel nudou vypnout a Půlnoční klub jsem raději ani nezapínal. Rozhodl jsem se ale dát Usherům šanci a nakonec jsem neudělal chybu. Flanagan totiž konečně přišel na ideální poměr keců a dění, a tak se novou sérií zavděčí všem táborům - jak mainstream divákům, tak i jeho fanatickým fandům, kteří dokáží ocenit X hodinové mluvení o navoněném hovně. Od začátku je divák navíc šikovně zaháčkovaný díky výbornému nápadu vymírání všech dětí bohatého ředitele farma korporátu a za každou cenu prostě chce vědět, o co tady jde. Je fakt, že hororu se seriál dotýká spíše jen okrajově, přináší spíše jen detailní prvky a více se opírá do roviny poetické (fajn zakomponování E.A.Poea do moderního příběhu), do odkrývání příběhu a mysticko-mysteriozních náznaků, ale jako celek to funguje nechci říct výborně a zbytečně přechvalovat, ale určitě lépe než předchozí díla. Je škoda, že chybí větší drive a spád, ale atmosféru si seriál naštěstí drží krásnou a v posledním díle přichází celkem uspokojivé finální odhalení příčiny všeho zlého a děsivých událostí z minulosti. Nic světoborného nebo co by divák vyloženě musel vidět, ale jako kombinace Poea a symbolické filmařiny s ambiciozním tvůrcem zabalena v hororovém kabátu funguje série slušně. (15.10.2023)

Flanagan si tentokráte pohrál s Poem a upřímně řečeno na usherovský příběh mi přišlo osm hodinových dílů trochu moc. Nicméně ve chvíli, kdy jsem uviděl názvy jednotlivých epizod, mi došlo, že Usherové to celé budou jen zastřešovat. Každopádně nečekejte, že jednotlivé díly budoou věrné povídkovým předlohám. Jde tady spíš o použité motivy, než o tradiční zpracování. Ale i to my sedělo. No a jak už je u Flanagana zvykem, ústředním tématem jsou postavy a jejich vzájemné vztahy. A pokud máte v rodině zvrácené, rozmazlené, nafoukané a bezohledné členy, kteří jsou svým způsobem nešťastnía cítí se nedocenění, je celkem jasné, že to půjde na krev. Já tady vlastně nemám co vytknout, protože z mého pohledu je to dokonalé ve všech ohledech. Flanagan navíc servíruje několik scén, které se zaryjí do mozku. Čvachtání svíjejících se poleptaných těl budu z uší dostávat ještě dlouho. A jak už je u režiséra zkem, vyšlo to i herecky. Vedle flanaganovských obvyklých podezřelých jako jsou Kate Siegel (s platinovým přelivem je nehorázně sexy), Samantha Sloyan a tak trochu i Carla Gugino, zazářili vynikající Bruce Greenwood a skvělý Hamill. Ale výborní jsou i všichni ostatní. Tak a teď rychle tu Temnou věž. 100% (21.10.2023)