Pád domu Usherů

Šmankote, to byla zase jednou přehajpovaná bublina... Ze startu to vypadalo parádně. Zdálo se, že by to mohla být fajn mysteriózní kriminálka o tajemství pádu jednoho mocného rodu.. Tento závan potenciálu se ukázal ještě na samém konci druhého a na několika místech ve třetím díle. Pak už bylo ale zřejmé, že tvůrci nic víc v rukávu nemají a celé to začalo klouzat do kopru až to doklouzlo do plytké a pokrytecké moralitky (že zrovna Netflix káže o nenažranosti milionářských korporátů, to je vyloženě k smíchu). Jednotlivé díly jsou repetetivně schématické. Jeden jako druhý (jakože fakt jak přes šablonu: Na začátku se seznamujeme s aktuální situací Ushera XYZ, pak je tam střih k doznání Rodericka při kterém má spoileroidní vidinu o konci onoho XYZ, aby jsme se přesunuli do Roderickovy minulosti, odtud zpět ke zpovědi a hurá k mordování XYZ). Bez nápadu. V křečovité snaze povinně na osud toho či onoho Ushera naroubovat Poeovský motiv ( jakože, třeba s kyvadlem už ten seriál nechtěně parodoval sám sebe). Všeho všudy to má dvě zajímavé postavy (A.Pym a Juno), které ale seriál ve výsledku nedokáže nějak vytěžit. Sem tam se přihodí nějaký zajímavý monolog/dialog. Místy tam probleskne obraz který by mohl zavibrovat, kdyby nebyl součástí tak bezzubého celku.. Prostě další Midnight Mass se nekoná, ani The Haunting.. Tři s hodně odřenýma ušima a už mě s tím prosímpěkně neotravujte. (24.10.2023)

Věříte-li na Satana, používejte antikoncepci. Navzdory tomu, o čem by vás chtěla přesvědčit katolická církev. Edgar Allan Poe je jeden ze zakladatelů hororové literatury a zároveň je jedním z nejstarších, stále čtených, autorů tohoto žánru, pochopitelně vedle Mary Shelley, autorky Frankensteina. Za zakladatele gotického románu, k němuž se Pád domu Usherů řadí,  je však pokládán Horace Walpole s románem Otrantský zámek. Zmiňuji jej též proto, že jak Otrantský zámek, tak Ushery adaptoval velmi svébytným způsobem Jan Švankmajer. Poeův Pád domu Usherů přirozeně nepojednává o farmaceutickém magnátovi, ale skon rodiny, devastace jeho domu jak ve smyslu obydlí, tak rodu, oba příběhy sdílejí. Adaptace je to skutečně velmi volná, Flanagan si z povídky vypůjčuje zejména ladění gotického románu, který se vyznačuje lezavým děsem spíše než lekačkami. Tajemná nemoc, dědičné šílenství, rozvrat rodiny, vše prostupující temné síly... Zlá předtucha a temná minulost jsou páteří gotického hororu. Flanaganovi se povedlo tuto atmosféru přenést i do světa vysokých prosklených bytů a prostorných osvětlených loftů. Jak tematické, uvědomuje si totiž, že hororová zchátralost se musí odehrávat v nitru a že horor vždy nesl společenskokritické aspekty, obvykle poukazuje na nějakou společenskou hnilobu. V některých momentech připomínají Usheři rodinu Royů v Succession. Minisérie se neštítí ani literárního jazyka, často se dokonce objevuje recitace, honosí se i bravurními monology (citronový byznysový plán!). Jistá schematičnost prostředních částí a fakt, že Flanagan své seriály vždy obsazuje stejnými tvářemi, může některé diváky nudit, ale toto je prvotřídní hororové dílo. Komplexní, budící hrůzu, která jde v prví řadě z duše, znepokojující, s politickým poselstvím. Tento dům je na rozdíl od toho v povídce postaven na pevných základech a jen tak se nerozpoltí. Celá recenze na TVZone. (31.05.2024)

Solidní pohrávání si s Poeovými povídkami, včetně hald krvavých a znetvořených těl, což jde akceptovat, protože Poe byl naturalistický. Ale taky uměl budovat atmosféru, a to se seriálu zoufale nedaří. Je natahovaný a velmi moralizující, v poslední epizodě až ve směšné míře. Přemíra vysvětlujících komentářů tomu pro mě ubrala jednu hvězdu. SHRNUTÍ: Jak se za pomoci starosvětských hororů vypořádat se zločiny současného farmaceutického průmyslu. (25.02.2024)

Kupodivu zajímavě pojatá adaptace děl E. A. Poea. Co epizoda, to originální smrt. A co epizoda, to jeden člen rodiny Usherů. Přímočaré, jednoduché, ale na druhou stranu příliš a příliš natahované. Mike Flanagan je můj oblíbenec. A vše, co na něm mám rád tu naleznu. Ale je to tu dramaturgicky příliš rozvláčné, občas až nezáživné. Řada postav, které vám nepřirostou k srdci a nechcete s nimi trávit čas u TV. To se na mém hodnocení nejvíce podepsalo. Přesto ale nezastírám kvality, které některé díly mají. Za zhlédnutí pro fandy hororu to jednoznačně stojí. Ale můj režisérský oblíbenec si tu vybral slabší chvilku. 75% (04.11.2023)

Seriál Pád domu Usherů mi znovu dokazuje to, co vím už pár let. A to že Mike je Flanagan neskutečně talentovaný. Režisér a scénárista Mike Flanagan patří mezi nejlepší hororové tvůrce současnosti a mě jako diváka baví všechny jeho projekty. Flanagan jako tvůrce hodně moc přemýšlí a snaží se vytvářet něco více, než jen "další obyčejný strašidelný příběh". Žádné obyčejné lekačky, zbytečná a šokující brutalita, prostě nic, co funguje jen na první dobrou. Flanagan má nakoukáno a taky načteno, zná pravidla žánru a taky s nimi umí pracovat ve svůj prospěch. Chápe, že nemusí spěchat, pokud divákovi předloží zajímavý a napínavý příběh, jenž udrží jeho pozornost. A to se mu v tomhle seriálu povedlo velmi dobře. Osobně jsem si užil tu hru, kterou s námi Flanagan hraje. To jakým způsobem jsou dávkované informace, jak se mění tempo a stylizace epizod, případně jak vše podstatné vychází z Poea a skládá se mu tím obrovská pocta. Je to krásná hra s divákem. Jen na ní divák musí přistoupit, protože když to neudělá, tak by mohl dost narazit a nudit se. Flanagan rád do hry zapojuje černý humor, absurditu a text samotného Poea. Některé dialogy jsou díky tomu úžasné a já si dané scény vracel zpět, abych se na ně mohl znovu podívat. Flanagam je prostě výborný vypravěč a umí své seriály prodat. Hodně moc se mi líbí, že Flanagan se ve svých projektech obklopuje lidmi, se kterými už točil a je s nimi na stejné vlně. Díky tomu herci podávají skvělé výkony a parádně funguje chemie mezi nimi. Bruce Greenwood je zde parádní a podává skvělý výkon a některé jeho scény jsou perfektní. Carla Gugino je neskutečná femme fatale a krade si každou scénu pro sebe. Gugino výborně mění herecké polohy a podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Mark Hamill dostal velmi vděčnou roli a jeho herecký projev mi sedl. Willa Fitzgerald a Zach Gilford jsou velmi dobře sehraný a jejich scény jsou dost silné. Trochu jsem měl problém, že některé postavy nedostaly moc prostoru a občas působily jako karikatury. Problém je, že i "děti" z rodu Usherů neměly moc prostoru a proto mě emocionálně moc nemrzelo, co se jim děje. Vím, že to byl účel, ale kdyby se každému věnovalo o trochu více prostoru, tak by to fungovalo lépe. Pád domu Usherů je povedený seriál, který mi sedl a já si ho užil. (20.10.2023)