Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (75)
Lákavý názov, známy režisér, dobré obdobie pre francúzske a talianske filmy, celkom lákavá ponuka, nie? Výsledkom je však nie príliš originálny príbeh o pomste za smrť synčeka, v ktorom sa viackrát odohrajú veľmi nepravdepodobné náhody, aktéri sú tlačení do krajných polôh a ani dialógy nemožno pokladať za brilantné. Napriek všetkému dej má spád i napätie a divák sa nenudí. Časť nálady mu však zoberie nevydarený dabing a čudesný záver filmu. ()
Pomalé drama o pomstě obyčejného muže za smrt malého syna. Žádná akce ani svižné tempo ale pomalu plynoucí, komorní drama, které táhnou výborné herecké výkony. ()
Mít já v posteli Caroline Cellier, tak by film dopadl jinak. Precizně vystavěný příběh, v němž se mi nejvíc líbila ta část, kdy Charles začne uskutečňovat svůj plán skrze (doslova) známou televizní tvář. Vůbec netušíte, jak se to může dál vyvíjet, a v průběhu děje nelze příliš předvídat. Atmosféra bretaňského venkova, starý rozlehlý dům, blízkost moře, jachtování a hlavně překrásná Caroline (Caroline se víc odhalí tady), jíž hodnotím jako nejsvůdnější filmovou postavu za poslední hodně dlouhou dobu. Chabrola jsem před pár dny pranýřoval, že se nedá, tak tentokrát spěchám s opravou, někde a někde se dal docela krásně. Jasných pět, a humusáckého nového dabingu České televize, která si to pro jistotu nadabovala už podruhé, si nevšímejte, tohle si zaslouží tu nádhernou francouzštinu. ()
Jeden z výborných filmů režiséra, k němuž se česká distribuce chová hodně macešsky a pro nějž se stěžejním námětem stala konfrontace průměrného člověka s násilím a jeho důsledky (např. Landru, Řezník, Une affaire de femmes, Slavnost). Já sice hodnotím o * výše, ale jinak se v celkovém pohledu na tento snímek naprosto shoduji s kolegou gudaulinem, přičemž si navíc dovolím podotknout, že filmu by prospělo i méně toporné herectví představitelů většiny vedlejších postav. ()
Nielen počas úvodných, ale zároveň i počas záverečných záberov, som započul Brahmsovu hudbu s úryvkom Vier ernste Gesänge (Štyri vážne piesne) v podaní anglickej, kontraaltovej speváčky Kathleen Ferrierovej, čo ma hneď, a k tomu i pomerne neuveriteľne dosť rýchlo vtiahlo do hlavného diania, v ktorom čochvíľa dôjde k fatálnej tragédii, zapríčinenej neznámym páchateľom, ktorý vskutku na bretónskom námestí, zrámoval akéhosi chlapca, ktorému nielenže neposkytol žiadnu prvú pomoc, ale ešte dokonca i z miesta tejto nehody vzápätí ušiel, čo by sa nakoniec mohlo stať úplne každému z nás, čo sa skrátka neustále deje i v aktuálnom 21. storočí! • A čo vlastne robiť potom? Čakať na márnu spravodlivosť zo strany OČTK - Orgán činný v trestnom konaní, alebo proste zobrať spravodlivosť do vlastných rúk, ako povedzme zrovna i tento protagonista Charles Thenier, reprezentujúci otca obete? • Tentoraz som milo prekvapený, čo sa z tohto titulu napokon vykľulo, pretože som to vôbec neočakával, že bude až takto mnohovrstvový po dejovej stránke, nakoľko sa vtedy jednalo o adaptáciu románu 'Nicholasa Blakea' The Beast Must Die, kedy scenáristické duo v podaní Paula Gégauffa/Claudea Chabrola, sa snažilo z neho vyťažiť, jednoducho povedané, vypichnúť čo najviac, a veru je popretkávaný množstvom súvislostí, z ktorých je divák mimochodom, miestami trošku „na práškoch”, ale ono to v podstate do seba všetko postupne zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, viď »kontroverzný denník«. • Obsadenie bolo mimoriadne lákavé, zaznamenal som minimálne 3 rovnocenné, herecké prejavy: Michela Duchaussoya, Caroline Cellierovú, a to ani nehovoriac o Jeanovi Yanneovi, ktorého asi kompletne všetci nenávideli, tak bol extrémne presvedčivým, že si na svojom odpornom prejave dal obzvlášť extra záležať. • Pre malú zaujímavosť by som ešte snáď dodal, že na filme tiež spolupracoval i začínajúci Claude Zidi, ale najprv iba ako „operátor kamery”, čiže lepšie si vybrať ani nemohol, ako začínať vedľa vychýreného predstaviteľa: La nouvelle vague, a to je zrejme najlepšia škola pre začínajúceho filmára! • Ako by som na samý záver pár užitočnými slovami definoval tento titul? „Predovšetkým ide o dielo pre náročnejšieho diváka...” ()
Ako tak pozerám hodnotenia, asi som videl iný film... To, že je film pomalý, nedynamický a postupne gradovaný by bolo OK (také mám práve rád). Ale tá naivita scenáristických barličiek, plná náhod a zjednodušení bola pre mňa priveľká. Film s tak silným námetom musí v divákovi vyvolať apoň nejakú emóciu, u mňa to bol úplný chlad. Práve pri takomto námete neexistuje, že by boli postavy tak jednorozmerné, čiernobiele, niekedy priam telenovelistické...Nezáujem, nuda a gýč, sorry Claude:) ()
Navzdory drobným scenáristickým barličkám šlo všetko v poriadku, záver mi však pripadal trochu zvláštny. Hoci bol film bez násilia, neustále sa o ňom hovorilo, čo bolo nesmierne pútavé. Aj vďaka psychologickej drobnokresbe hlavného hrdinu. 3+ ()
Opět jsem, ubohý člověk zapomětlivý, podlehla vábení Artu s úmyslem nechat se poučit a zmoudřet. Nebudu se vracet k době minulé, co do celkové formy je to logicky pasé, ale na druhou stranu mě chytlo civilní až místy dokumentární herectví všech postav, což netuším či byl záměr. Hezky se vstřebávalo to mentorování s odkazem na antiku a morálku. Když se ale dnes, přesněji včera, na Novinkách na všecky krásně směje jeden z nejslavnějších českých turistů, který je na dlouhodobé odpočinkové zasloužené dovolené v JAR, pak slova jako mravní vědomí, jednání, cítění, etika, právo, charakter, svědomí...hořknou na jazyku, rozplývají se, mizí někde v dáli a splývají s nekonečnými vodami bezbřehého nemilosrdného oceánu.☻ ()
Vynikající příběh o spisovateli, kterému bezohledný řidič auta srazí malého syna a z místa nehody ujede. Jediné, co od tohoto okamžiku pro Marca znamená smysl života, je pomsta za jakoukoli cenu. Po mnoha neúspěšných pokusech mu při hledání pomůže náhoda a najde chlápka, ketrý mu zabil syna. Zjišťuje, že jde o bezohledného týpka, který se ke všem ve svém okolí chová více než arogantně a Marc začíná rozvíjet svůj plán pomsty... ()
Smutně krásné pokoukání.. Příběh muže, který ztratil to nejcennější, svého jediného syna, a nyní na vlastní pěst hledá vraha (resp. řidiče auta) mě vtáhnul od prvních minut.. Neumím a vlastně si ani nechci představovat, jak velká a neúnosná bolest to musí být.. Závěr jsem vytušila, nicméně dostala jsem k němu i jedno překvapení.. No a Claude Chabrol se mi právě zapsal do letošní režisérské tour u ambrona.. ()
Eeeeeeeeeexelentní scénář......... eeeeeeeeexelentně zauzlený příběh, celé je to excelentní a to tak, až jsem si z toho všeho excelentně spokojeně chrochtal :) ()
Na to, že Chabrol pracoval s tak silným námětem jako je smrt dítěte a následná pomsta nemohu se zbavit pocitu, že s toho šlo vytřískat více emocí nebo krutějšího děje. Možná to nebylo možné, jelikož film vznikl v roce 1969 a tehdy by to diváci nemuseli rozdýchat. Koukněte se například na film Boksuneun naui geot, který byl natočen víc jak třicet let po tomto a porovnejte. I když to je Korea a tam je trošičku jiná mentalita. Přesto všechno si tento snímek čtyři hvězdičky zaslouží. Jelikož neobsahuje žádná hluchá místa. 75% ()
Spoilery! Jeden z těch případů, kdy nechápu místní vysoké hodnocení. Ono to není špatné, je to prostě průměrné. Člověk nemá velký problém ztotožnit se s vlastním hrdinou a ani velký problém toužit po smrti pachatele. Divák to má vůbec moc jednoduché. Všechno je tak černobílé. Hlavní hrdina si jde za svou pomstou a hlavní záporák je skutečně takovou "karikaturou zlého člověka", že vůbec není důvod nezabíjet ho. Žádné morální dilema nevyvstává ani, když je na konci zavražděn svým synem. Ten závěr se mi sice moc líbil, ale zas když už se snažíme o nějakou tu psychologii, tak příště prosím pořádně. ()
Film o pomstě, který se tváří dramatičtěji, než jaký ve skutečnosti je. Psychologie postav je až moc černobílá, a to i tam, kde se nám Chabrol snaží ukázat jakési váhání nebo náznaky svědomí. A tak tu máme pouze půměrný film se zajímavým námětem. ()
první část filmu není tak výrazná a urputnost hlavního hrdiny v hledání vraha svého syna nebyla pro mě až tak zajímavá. Přesto se to v polovině snímku zlomilo a výslednému lepšímu hodnocení přispělo zakončení snímku. Hodně u mě zapůsobila konfrontace otce i ostatních postav s hlavním zaporňákem, který je opravdu odporný jako jsem už dlouho neviděl a jejich odevzdanost, neschopnost bránit se. Tato část je pro mě největší devizou tohoto staršího francouzského filmu. A 4 hvězdy si určitě zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Namet je sam o sebe silny a zaujimavy, a reziser Claude Chabrol /Demarkacni Cara/ ukazal, ze je talentovany reziser a ze pravom niektore jeho filmy tvoria zlaty fond francuzskej kinematografie. Charles zacne uskutocnovat svoj plan - aky a cez koho, to si uz divak musi zistit pozeranim filmu, rozlahly dom, more, jachty - tak to mam rad : 95 % ()
nakonec musi zemrit zvire i clovek. Bombice ()
Bestie musí zemřít patří k nejslabším z Chabrolových niterných kriminálních thrillerů. Autorem románové předlohy je Cecil Day-Lewis pod pseudonymem Nicholas Blake. Estetika poezie Nové vlny již ustoupila do pozadí, přesto je upřednostněno nitro v bolesti a úzkostech nesnesitelné tíže bytí. Černý humor a útok na střední vyšší společenskou třídu je zde nahrazen jízlivou věcností a víceznačností spáchaného zločinu. Nakonec není podstatné, zda bohatýr skutek spáchal, či pouze vzal zodpovědnost za čin na sebe, neboť pomsta byla jeho jediným pohonem životního pohybu vpřed a po dosažení soukromé satisfakce ho již na pozemském světě nic neudrží. Ani to, čemu se povětšinou říká láska. Bohatýrským hrdinou niterného dramatu je Charles Thénier (velmi zajímavý Michel Duchaussoy), úspěšný spisovatel s kompletně rozbouraným osobním životem. Poslední ztráta se stává hnací životní silou, kde i intimita se stává zbraní a prostředkem k dosažení jediného cíle. Spisovatelova logika přitahuje faktor náhody a přináší nepatrný náskok před zbytkem. Hlavní ženskou postavou je Hélène Lanson (zajímavá Caroline Cellier), filmová herečka s neurovnaným vnitřním světem. Hříchy minulosti jsou více zneužitím nezkušeného mládí a současnost, jak se zdá, nabízí vykoupení a naději, většinou se říká láska. Důležitou postavou filmu je Paul Decourt (pozoruhodný Jean Yanne), majitel autoservisu a Hélènin švagr v neurvale zlostné pozici vůči společnosti i vlastní rodině. Karikatura zla, před kterou se všichni třesou strachem, si užívá svou silovou pozici. Výraznější postavou je také Philippe Decourt (příjemný Marc Di Napoli), Paulův synek v nenávisti ke svému tyranskému otci. Samotný akt pomsty je zároveň i milosrdenstvím pro to celé tyranovo okolí. Z dalších rolí: Paulova ustrašená manželka a Hélènina starší sestra Jeanne Decourt (Anouk Ferjac), Paulova obdobně zapšklá matka (Raymone), Charlesova stará hospodyně, paní Levenes (Louise Chevalier), tragickou automobilovou nehodu řešící policejní inspektor (Dominique Zardi), Paulův nejbližší, pokorný zaměstnanec Jacques Ferrand (Guy Marly), jeho manželka Anna (Lorraine Rainer), to nenadálé úmrtí vyšetřující policejní komisař (Maurice Pialat), či Charlesův malý synáček Michel (Stéphane Di Napoli). Film Bestie musí zemřít ztratil mnoho z Chabrolovy estetiky poezie Nové vlny, černý humor se mu smrskl na prapodivnou hříčku závěrečné pointy, a tak dýchá jen díky jménu svého stvořitele. V porovnání s jinými dramaty ale spíše obstojí. ()
----- "Srdce umírá déle, než si myslíme." ----- Pomalá, ale vytrvalá a neúprosná cesta osobní msty - cesta bez útěchy a bez návratu, vhodná pouze pro ty, kterým nezůstala žádná naděje ...nic, pro co by stálo za to žít. Je vylíčená s odstupem: Neosobně, střídmě, civilně, bez patosu a teatrálních gest, přesto má rozměr antické tragédie. ()
Tak toto sa nevydarilo. Pritom nápad krimi-drámy nie je zlý a aj začiatok sľuboval viac. Potom sa však príbeh prehupne do takých pokojných vôd a vyslovene nudí. Postavy sa síce nechovajú stupídne, ale divne áno. Tiež to, aké divné a nezaujímavé dialógy vedú. Po celý čas som k nim cítil chlad. Klincom je čiernobielo napísaná a zahraná záporná postava, za charakter ktorej by sa nehanbila ani hocaká lacná rozprávka pre deti. Celkovo hrajú zjednodušenia prím. Záver s vyšetrovaním polície iba podčiarkuje slabé spracovanie. Slabé vcelku i v detailoch. ()