Král Artuš

Velkem vydařený historický film s Clivem Owenem v hlavní roli. Působilo to na mě sice jako trošku béčkový film, ale ocenil jsem vhodné lokace a především povedené obsazení. Ze všeho nejlepší byl asi Stellan Skarsgård, kterej si to dával neskutečným způsobem. Jo a taky se mi hodně líbil soundtrack (no shit :D)...70% (11.11.2013)

Ani doktorát z Uměleckých věd by případnému režisérovi nepomohl od toho, aby pod produkčním bičem Jerryho Bruckheimera nenatočil film, který by se na historii díval z „řádné“ a všeobecně uznávané stránky. Pravda, navrtat dolarový vrt v klasické anglické mytologii je čin odvážný, ale proč ne? Antoine Fuqua je na jednu stranu zručný řemeslník, ale s danou látkou si bohužel neví rady. Dějově dosti rozpolcená freska, jenž zbavuje klasiku nánosu mytologie, je sice opřena o parádní výpravu (130 milionový rozpočet je znát), ale v dialozích a vůbec celkové dramatické stavbě příběhu režisér selhává na plné čáře. Berličkami jsou zde slušní herci (duo Skarsgard – Schweiger je jeden z nejlepších castingových kroků l.p. 2004). V technických disciplínách je však Král Artuš nadstandardní podívanou (potažmo i poslechovou). Mistrovsky vedená kamera Slawomira Idziaka (oscarová nominace za nasnímání filmu Černý jestřáb sestřelen), kterou Idziak podpořil zajímavým tónováním, jenž odpovídá pochmurným klimatickým podmínkám severoanglických vysočin, filmu jasně dominuje. Zimmerova hudba je koncentrátem těch nejheroičtějších motivů, které v syntenzátorových nástrojích přechovává. A opomenout brilantní práci zvukařů, kteří se vyřádili (společně s kameramanem) při bitvě na jezeře s pukajícím ledy, by bylo neodpustitelné. Ano, je to ptákovina, je to plně klišé, ale ty dvě hodiny jsem se nenudil ani minutu, což zase až tak ve větší míře vídaný jev není. (16.02.2006)

Nejslabší snímek, který Fuqua natočil. Celý film postrádá výraznější moment, vysoký rozpočet rozhodně znát není a krásné exteriéry jsou většinu času zahaleny mlhou (asi ta byla digitální, jinak vážně nevím, kam ty prachy šly). Ač je ve filmu hned několik charismatických herců, ani jeden z nich nestojí za zapamatování, je to neskutečná přehlídka zapomenutelných figur. Prostě film bez výraznější scény a postavy, jehož slabiny korunuje Merlin jako křovák... (14.07.2005)

Vzorový případ toho, že když se moderní Hollywoodští filmaři pouští do historických velkofilmů, vznikne z toho nebetyčná sračka. Ale jak je možné, že v padesátých a šedesátých letech vznikaly výtečné historické velkofilmy právě v Hollywoodu? Odpověď je jasná. Tenkrát bylo dostatek kvalitních herců, kteří své role hráli s maximálním nasazením a láskou a s citem pro filmování. Byly dělané srdcem a ne penězma. A vzorovým nepodařeným historickým filmem posledních let (tím bych mohl nazvat skoro všechny kromě "Gladiátora", "Posledního samuraje", "Království nebezkého" a ještě některého na jaký jsem si momentálně nevpoměl) je "Král Artuš". Že tvůrci naprosto ignorují legendu, s tím jsem počítal (už úplně pomíjím to, že Artuš nebyl napůl Brit a napůl Říman, ale byl Kelt). Že se pokusili vymanit ze světa kouzel a tajemna, proč ne. Ovšem podařilo se jim natočit neskutečnou slátaninu plnou špatných bojových scén, neskutečného množství střihů a špatných herců. Clive Owen je naprosto tragický, Kieru Knightley mám docela rád, ale zde ji nedokážu vystát. Udělat z křehké královny Ginevere princeznu bojovnice, to je na pěst. Jediní dva herci byli dobří, a to Ioan Gruffudd a Stellan Skarsgard. Tak kvůli nim tomuto paskvilu nedám odpad. Vivat di "Excalibur" a vlastně i "První rytíř". (12.05.2007)

Kopírování záběrů z Pána prstenů na začátku filmu bylo úsměvné, televizní výprava docela šokovala, hudba Hanse Zimmera potěšila, pojetí příběhu o Artušovi příjemně překvapilo, triky neurazily, scénář nenaštval, patos se líbil, očekávání byla překonána, takže mi nezbývá nic jiného, než hodnotit výbornými průměrnými třemi hvězdičkami. (05.09.2004)