Samuraj

Pokud se těšíte na nějaké ty "pravé samurajské souboje" tak vás tohle asi zklame, protože souboje zabírají tak desetinu filmu a často trvají pár vteřin. I když mrtvých je opravdu dost. Japonská životní filozofie, psychologické drama v jedné vesnici, hudba prokomponovaná s obrazem, obraz lidské zkaženosti, podobenství o cestě pomsty a spravedlnosti.... nebo je to spíš nějaká samurajská groteska? Zkrátka originál "Made in Japan". (03.10.2005)

Myslím, že tragikomická zkazka o slepém masérovi vyšla Kitanovi mnohem lépe než yakuzácká současnost, kterou se tak rád zabývá. Ačkoli jindy mě tato tématika celkem úspěšně odradí, Zatoichi se vymyká - neboť převládá smysluplný příběh, souboje jiskří jak samurajský meč na poledním slunci, laskavý humor provází staccatové rytmy rolnických prací, a ten prima odvaz na konci - ten nemá chybu!!! A nevíte někdo, kde bych sehnala ty světový botky?? :-) (26.03.2010)

Klasické téma osamělého mstitele-poutníka, jehož slepota jeho umění korunuje ad absurdum. Už trochu méně klasické schéma pomsty - minimálně, co se výsledku týče. Z hlediska kitanovských krvavých hodů špička - choreograficky i vizuálně. Z hlediska samurajských příběhů poměrně novátorské. Výborné hudebně, rytmicky. A pak ten komediální obal - s ním jsem měl trochu problémy. Neříkám, že klasické samurajské filmy humor vůbec neobsahují, ale toto bylo na mě moc. Pousmál jsem se - dobře. Místo snad požadovaného odlehčení se mi tím však dostalo přílišného narušení linie příběhu. (28.07.2005)

Krvavý balet, tanec na poli, výuka blbců neohrabaným nešikou a slepý hrdina, který slepý není, vlastně nakonec je. Bojové scény jsou naturalistické, krev stříká proudem, a přesto máte pocit, jako byste sledovali mistrovská plátna velkého malíře. Jednotlivé střípky skládají pestrou mozaiku, kde zubatá s kosou je hojnou návštěvnicí. Stavba domu je minimalistickým videoklipem a za tanec na slavnosti by se nemusel stydět ani M.Jackson. Úderná hudba připomíná ve vypjatých pasážích Creatures (Siouxsie+Severin), jindy volně plyne či sklouzne do folklóru. Výživné, šťavnaté! (13.08.2012)

Umelé oči, vidieť je viac ako neviedieť, svojrázna interpretácia Sokrata (viem, že nič neviem – v Samurajovi – vidím, že nič nevidím), upomienka na špagety westerny – iný dej i prostredie ale prítomnosť humoru, nesmierne krvavé scény, osamelo stojaci hrdina bez minulosti, terorizovaná osada, hrdina má rád peniaze (náchylnosť k hazardným hrám), výrazné postavenie hudby sadnúcej k deju mi približujú tento film dielam Sergia Leoneho. (12.10.2004)