Samuraj

Japonský step v rytmu rock and rollu! Šílené nelogické střihy, prapodivné flashbacky, ojediněle využívané zpomalovačky nebo subjektivní kamera a nad tím vším kraluje slepý mistr s nejasnou minulostí, temnem v srdci a ovládající meč jak impresionistický malíř štětec. Kupodivu to zvláštním způsobem drží dohromady, včetně bonusu, že tohle je první japonská komedie, u které jsem se zasmála. A to i nahlas. Přesto: je to divné, mnohé je nedořečené a nedotažené. Třeba to i patří ke kouzlu jinokulturního filmu, ale mně to jako divačce vadí. /23. 7. 12./ (23.07.2012)

Krištáľovo čisté. Kitano si uctieva Kurosawu, kultúrne zvyklosti, rozmer spravodlivosti, vytvára priesečník prístupov starých s tými novými a pridáva sa tak k autorom, ktorým nezáleží len na spätnom oslavovaní vlastnej minulosti, ale aj na súčasnom zosílení už beztak silného fenoménu. Nemá však za potreby okolo toho robiť zbytočný humbuk, ťaží z rytmizujúcej zvukovej stopy (súvzťažnosť s oraním roľníkov), "vyblednutého" filtrovania (asociuje vtedajšie spol. pomery, tj. chudoba vs. krutovláda), neunáhleného tempa (odpovedá plíživému putovaniu maséra Zatôichiho), westernových stretov (založené na choreografickej i obrazovej šťavnatosti) a hédonistickej formy (dovoľuje nasávať a naplno si užívať vyššie uvedené postupy). Takeshiho umelecká mutácia exploatácie je harmonická, mohla (v prospech veci) vyznieť závažnejšie, no i napriek tomu vzniká výberový výtvor o vyrovnanosti, sústredenosti, pomstichtivosti a preto neostáva nič iné ako sa z tejto nádielky iba úprimne tešiť. (20.02.2011)

Velký Takeshi Kitano dokázal vzkřísit kouzlo starých pecek jako byly například Stíny Nad Soutěskou, ale i poněkud klasičtějších filmů z doby feudálního Japonska, a opět to provedl svým jedinečným způsobem a s humorem sobě vlastním. Jednoznačně film, který byste měli vidět. Kromě jedněch z nejlepších akčních scén jaké kdy byly v samurajských filmech k vidění se dočkáte i nevídaných výstupů v jiných uměleckých odvětvích než je herectví a bojové umění. Navíc, ti z vás kdo neznají Yojimba a spol. konečně uvidí, kdo to sakra byl ten ronin. Plus samozřejmě skvělá hudba made by Hisaishi-san a je z toho 80% jako když mistr meče tasí. (18.06.2005)

Samuraj, stejně jako Kitanovy předchozí filmy, lehce a hladce střídá scény komické i vážné, brutalitu drsnou i vtipnou (=nadnesenou). Stejně jako Kitanův herecký projev, působí film skromně, mírně a vyrovnaně, čas od času je proložen něčím drsnějším, nebo naopak velmi vtipným. Hlavně nezaměňte Samuraje za Posledního samuraje, mohli byste být zaskočeni mnohem menší (ale za to uvěřitelnější a reálnější) výpravou. Na závěr mohu jen říct, že Takeshi Kitano je skvělý masér a jeho masáž se mi moc líbila. (16.04.2004)

Je to drama, je dost krvavé, ale také poetické, dojemné i groteskní a končí velkolepou taneční scénou. Ale Kitanovi se to povedlo všechno ukočírovat, takže rozhodně nejde o žádný pejsko-kočičkovský dort. Právě naopak! Úvod byl sice chvíli poněkud nepřehledný, ale v závěru už nebyly výjimkou ani scény, které byly k pláči i k smíchu zároveň. A stejně hravá jako režie je i hudba. Rozhodně originální film, který stojí za to vidět. (30.03.2011)