Revolver

"Naším největším nepřítelem je naše představa. Naše EGO!" A troufám si říct, že ego Guye Ritchieho je hlavním problémem tohoto filmu. Forma filmu tvářící se cool (a cool teda je) zakrývá už i tak dost děravý scénář, kterému ještě podkopávají nohy neustálé monology hlavního hrdiny, ztvárněného Jasonem Stathamem. A tak nějak začne být jedno, kdo s kým o čem, proč a pro koho! Z totálního průšvihu film zachraňují herecké výkony, výtvarná stránka filmu a sakra dobrý střih. Zaděláno bylo navíc. Škoda. Takhle jenom režisérův talent onanuje nad vlastním egem! (28.04.2009)

Do poloviny téměř klasický Ritchie, i když s nebývale vážnou tváří, přesto zábavný a formálně "kovově" cool. Druhá polovina je něco, co nedokážu slovy popsat a hlava mi z toho zmatkem třeští. Sofistikované geniální dílo s tisíci různými výklady či prachsprostá onanie a - proč to neříct - prostě shit? Každopádně si Ritchie ukousl větší sousto než by kdokoliv čekal a bojím se, že jeho fanoušci to pravděpodobně nedocení. Jestli se tím soustem skutečně fatálně zalknul, budu však moci lépe posoudit až po druhém zhlédnutí. Momentálně je pro mě Revolver schíza roku. (29.10.2005)

Ritchie natočil další mafiánku, jenže v jiném stylu než byly natočeny dřívější úspěšné a to se celkově ukázalo na hodnocení. Osobně jsem ocenil psychologickou linku příběhu, ale bohužel vyprávění ke konci slábne a chybí správný tah na branku. Klady: hudba, prostříhané scény, šachy, střelec Strong, tichý Statham, nas**ný Liotta. Ještě za slabé 4 hvězdy, šach mat! (18.02.2009)

Ritchie + Tarantino = Snatch. Ritchie + Godard = Revolver. ____ Jedním z ústředních faktů intelektuálního života dvacátého století byla zásadní divergence či rozpolcení mezi analytickou filmařskou tradicí, která ovládala anglicky mluvící svět, a kontinentální filmařskou tradicí, která vládla na evropské scéně. Film hollywoodský (komerční, populární, žánrový) versus film evropský (nekomerční, umělecký, autorský). Takto je tradičně chápán vztah kinematografie Hollywoodu a Evropy, jejichž esenciální charakteristiky jsou stavěny do přímého protikladu - nikoliv náhodou spadá konjunkce obojího v jedno s Velkou Británií, domovinou Ritchieho. První tradice, kam přísluší Snatch, koprodukovaný USA, se mnohým jeví jako ústup od velkých duchovních problémů, které se týkají každé myslící bytosti – smysl života, podstata lidství, povaha dobré společnosti –, a jejich nahrazení posedlostí specificky žánrovými problémy. Tady se kinematografie začala chovat jako vědecký obor, charakterizovaný jasností metody a kooperativním, kumulativním pokrokem ve formulování a asimilování výsledků, avšak za cenu ztráty veškerých kontaktů s ústředními problémy, které jsou zajímavé skutečně obecně, ne jenom pro věrný okruh hollywoodských specialistů. Zabývání se tradičně ústředními problémy tak zbylo na kontinentální kinematografii, reprezentované tentokrát ve Francii koprodukovaným Revolverem, avšak práce těchto filmařů se v očích analytičtěji orientovaných diváků jeví jako rezignující na jakýkoli zájem o jasnost a metodu ve prospěch svévolné a téměř záměrné nesrozumitelnosti, charakterističtější pro poetické užití jazyka než pro povýtce logický argumentativní diskurz. (08.08.2010)

Tak tady jsem se fakt rozpůlil na dvě půlky. Ta jedna půlka řiká, že to je obyčejná plečka s odporným obrazem a Stathamem s hučkou, která k němu nesedí a ta druhá mi řiká že kameraman dělá dobrý záběry a aspon něco se tam děje a není to uplná nuda. Nechám to na dvou hvězdách. Nemám čas se tu rozepisovat u filmu, na kterej zapomenu za tři dva jedna.. co? (29.06.2022)