Tasogare Seibei
Súmrak
Režie:
Jódži JamadaScénář:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Hirojuki Sanada, Rie Mijazawa, Nendži Kobajaši, Ren Ósugi, Micuru Fukikoši, Tošinori Omi, Min Tanaka, Keiko Kiši, Baidžaku Nakamura, Tecuró Tanba (více)Obsahy(1)
Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šuheje Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film. Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé. V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.
Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k režisérovým největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny.
(oficiální text distributora)
Recenze (111)
Dosud jsem žil v domění, že jsem samurajských filmů viděl dostatečné množství - Zatoichi, Poslední samuraj, nějaký ten Kurosawa, Samurai Fiction, Lady Snowblood a naposledy Harakiri. Tak dostatečné množství, jo? A vše to spolehlivě převálcoval Kill Bill. Soumrak (trochu zmatek v českých názvech - Twilight samuraj jako Soumrak, Soumrak samurajů ale jako When the last sword is drawn... no nic).. tedy Soumrak mi připadal jako... Soumrak dne, jen místo distingovaného butlera distingovaný samuraj. Soubojů a vůbec akčních scén (které mám se samurajskými filmy bůhvíproč zafixované) je tu poskrovnu (dva) a popravdě mi ani nechyběly... Solidní drama, málem nenaplněná láska, scény v pološeru a dialogy postav v nezvyklých pozicích vůči sobě (místo naproti sobě - sedí po diagonále). ()
Mal som šťastie, že som pred zapnutím rekordéra nič o tomto filme nevedel. Nemohol som teda byť sklamaný tým, že nevidím samurajský príbeh plný súbojov a akcie. V jednoduchosti je krása. Tento chudobný úradnícky samuraj sa musí poriadne oháňať, aby sa postaral o dcéry a chorú matku. To ale neznamená, že by sa nevedel oháňať aj mečom. Lenže už nemá ani ten, pretože ním vyplatil pohreb manželky. Tak bojuje a rozdáva údery aspoň bambusovou tyčou. Netypický samurajský príbeh plynie pozvoľna, čo nie je chyba filmu, ale odlišnosti ázijského a európskeho vnímania tempa. ()
Příběh samuraje, který netoužil stoupat vzhůru po společenském žebříčku, který nechtěl zabíjet, který miloval své dvě děti o které se po smrti manželky stará sám. Dojemný příběh postavený na pocitech a dialozích. Velká nádhera, silný zážitek. ()
16. 3. 2010 - 90% ()
Pokud chcete vidět strhující samurajské souboje, tak si Soumrak vůbec nepouštějte. Pokud chcete líp pochopit Japonce, zjistit, že samuraj nemusí být vždycky jenom nelítostný bojovník a že i samurajské dívky se můžou vzepřít pravidlům, pak se na film podívejte. Bude vám před očima plynout příběh otcovské lásky, smyslu pro povinnost i nalezeného štěstí. Ale nebojte se, opravdu to není žádný přeslazený doják. K tomu si přidejte soundtrack, který vás vtáhne hned od prvních tónů a zjistíte, že tohle dílo si mezinárodní ocenění opravdu zasloužilo. ()
V prípade Súmračného Seibeia ide predovšetkým zrovna aj o to, že sa ním ústredný predstaviteľ v podaní tokijského rodáka Hirojukiho Sanadu, nielenže mimoriadne zviditeľnil, ale zároveň snáď obdržal i jednosmernú letenku - smer - Hollywood, ležiaci vo veľkomeste Los Angeles, a patriaci pod slnečný štát Kaliforniu, kde prakticky pôsobí až doteraz, čím sa v podstate zrejme (stále) jedná o najzaujímavejšieho, japonského herca, účinkujúceho v「Mekke filmu」, asi toľkoto zaujímavých informácii hneď na samý úvod... • Samozrejme, že „nikto učený z neba nespadol”, a ani on nebol toho žiadnou väčšou výnimkou, a tak musel na sebe tým pádom i poriadne popracovať, aby mohol napokon zakotviť a udomácniť sa v súčasnosti rýchlokvasiacom, filmovom priemysle, produkujúcom nespočetné množstvo najrôznejších brakov, v ktorých sa bohužiaľ už miestami objavuje i spomínaný herec, ale najskôr sa vráťme najprv na začiatok, keď tomu ešte tak našťastie vôbec nebolo, nakoľko v prvej dekáde 21. storočia, po poľutovaniahodných počinov, nie je chýru, a ani slychu, čo je vskutku veľmi dobre znamenie. • Dalo by sa povedať, že vďaka režisérovi Jódžimu Jamadovi bude už o rovný rok neskôr účinkovať i v Poslednom samurajovi, čím si ešte viac upevnil svoju pozíciu celosvetového, charakterného herca, ktorým sa stal už vo svojom naprosto prelomovom filme, ktorému sa momentálne teraz trochu intenzívnejšie venujem. • V prvom rade som túto snímku vnímal, ako One man show, ktorý ale príliš netlačil na pílu, i keď by vlastne kľudne mohol. Jedná sa o naozaj pomalejšie tempo, a to v priamej kombinácii ohľadom psychologického nastavenia hlavnej postavy, v nadväznosti na historický kontext s potenciálnymi, romantickými prvkami, ktoré sa priveľmi netlačili do popredia, čím by sa zbytočne vytvárala akási melodramatickejšia línia, aj keď podtrhujem, že nebyť obsadenia pôvabnej ženskej postavy Tomoei linumiovej v podaní Rii Mijazawovej, tak pevne verím tomu, že by konečný výsledok neobsahoval až toľko špecifických a k tomu i pozitívnych vlastností, koľko nateraz má. Skrátka, tomuto protagonistovi zväčša zručne sekundovala, a to i napriek tomu, že nemala zatoľko hereckého priestoru, koľkože by si možno jej postava nakoniec zaslúžila, pričom v obsadení figurovalo viacero hercov, ktorí boli na tom takmer podobne. • Jednoznačne ma tiež zaujala i postava akéhosi antagonistu Zenemona Jogoa v podaní Mina Tanaku, s ktorým mimochodom viedol Seibei "Súmračný" Iguči, dlhší a kľúčový dialóg, asi vôbec najzaujímavejšia pasáž, čo sa teda konkrétne týka celej tejto snímky so samotnou pochvalou pre hudbu Isaoa Tomitu. • Nenechajte sa odradiť anglickým prekladom tohto titulu, ako The Twilight Samurai, čo môže evokovať budúcu Twilight ságu, kedy v prvej možnosti sa jedná o celkom pozoruhodné, filmové dielo, zatiaľ čo v druhých eventualitách išlo najmä o to, ako čo najviac nasrať diváka! ()
Krystalicky čistý příběh o samuraji z poloviny devatenáctého století, který je mnohem víc než samurajských filmem příběhem o rodině a o štěstí, které přináší obyčejný život. Dokonalý film, ve kterém se mi líbil snad každý obraz. Oceňuji poselství, že přestože můžete být považován za nešťastného podivína, může být váš život naplněn. Do konce jsem netušil, jaký bude závěr. ■ Po druhém vidění se utvrzuji v nejvyšším hodnocení. A pokud je možné hodnotit režiséra na základě jednoho viděného filmu, tvrdím, že je Yôji Yamada geniální režisér, točící stejně kvalitně jako Akiro Kurosawa, jenže jinak, než Akiro Kurosawa. Určitě je plus, že tento film režíroval ve svých sedmdesáti letech. Životní skušenosti a fakt, že evidentně ví, co chce na plátno dostat, jsou velmi důležité. ■ "Umění číst pravděpodobně nikdy nebude tak užitečné jako šití. Vědomosti z knih však umožňují člověku myslet. Ať se svět kolem tebe jakkoli změní, pokud je člověk schopen myslet, přizpůsobí se. A to platí jak pro chlapce, tak pro děvčata." Asi nejlepší definice, jakou jsem kdy na toto téma ve filmu slyšel. ()
Ona je to vlastně taková pohádka s červenou knihovnou - Popelka naruby. Pokud se do toho člověk položí tímto způsobem, může ho film vzít jistě za srdce. Mne spíše zaujalo pár historických reálií, jako vždy jsem se podivil nad pitomostí japonského národa, který nařizuje seppuku i za špinavé oblečení v práci, a naštvalo mne, jak tvůrci naložili s koncem filmu, který opustí určitou sevřenost děje, aby překlenul zbytečně propast padesáti let. ()
Samuraj s vážnou existenciální krizí bojuje spíš se zanikajícím systémem než s nepřáteli. O souboje sice divák nepřijde, nejsou však nijak na efekt. Tenhle samuraj-rolník víc přemýšlí, než že by se hnal za slávou a vítězstvím. To, co ho dělá sympatickým u diváků, ho naopak staví do pozice vyvrhele v očích jeho tehdejších velitelů. Snímek je prodchnutý nostalgickou a lehce posmutnělou, nikoliv však beznadějnou atmosférou. SHRNUTÍ: I skladník z potravin se může umět ohánět mečem. ()
[Eigasai 2009] Iguchi Seibei je chudý samuraj, který v pro samuraje těžkých dobách pracuje jako státní úředník, má velké dluhy a kvůli péči o dvě dcery a matku nemá čas starat se o svůj zevnějšek. Duší ale pořád zůstává hrdým samurajem a ctí kodex Bushido, i když již dávno dal přednost motyce před jeho meči a vyhýbá se soubojům. Život s ním ale měl nakonec jiné plány. Samuraj Soumrak je sonda do života samurajů, který není jen o soubojích a cti. Film plyne velmi pomalým poklidným tempem, ze kterého ho vyruší jen dva souboje. V tom prvním Seibei soupeře porazí nezapomenutelným způsobem bokenem. Jak už tu psal kitano, jedná se spíš o melodrama, které si ale vychutnají především fanoušci samurajských filmů. Zážitek ještě umocňuje vizuální stránka, kde jsou scény komponovány téměř jako sled uměleckých obrazů. ()
Yamadovo cítění je jinde, než je pro žánr příznačné. To, co je jinde kladeno do popředí, tady plyne jakoby mimochodem. Obsahově nadčasové, řemeslně zvládnuté, 0 % zbytečné omáčky. ()
Asi jeden z najkrajších samurajských filmov aké som mal kedy možnosť vidieť. Je omnoho civilnejší, je omnoho pomalejší, ale emócií má viac než dosť. Herci vo svojich civilných charakterov dodávajú dušu každému jednému záberu. Nie je to epický príbeh. Viacej ako v exteriéri sa nachádzame v interiéri a viacej ako o súboje mečom sa tu narába s citlivými slovami a úprimnými pohľadmi. Osud ťažkej rodiny na poli historických udalostí prechádzajúcim pád Šogunátu, ktorej do života vstúpi láska v tej najčistejšej a najúprimnejšej podobe nenechá na konci ani jedno oko suché. Pre mňa nádherný film, ku ktorému sa vždy budem rád vracať, pretože mi ponúkol po dlhom čase niečo čo som tak úpenlivo hľadal. Dokonalý príbeh. ()
Příjemný, pomalu plynoucí, poctivě odvedený snímek mi zkazil banální konec... Je škoda, že se na konci vlastně ničeho nedočkáte - 6/10 ()
Mam rad Yamadove civilne filmy o samurajoch, ktore nie su postavene na akcii (su tu len 2 niekolkosekundove suboje), ale venuju sa zivotu ludi z nizsej vrstvy a ich beznym problemom. Na rozdiel od americkych produkcii tu nikto kazdu chvilu nechce spachat harakiri alebo vyvzrazdit celu dedinu kvôli česti ako to bolo napriklad v miniserii Shohun. Film pôsobi ako taka sonda do zivota jedneho samuraja a zaroven je tu velmi pekne vykreslena doba v ktorej sa film odohrava. Ziadna depka sa nekona aj ked hlavny hrdina ma tazky zivot. Tentokrat sledujeme pribeh nizkopostaveneho bezvyznamneho samuraja, ktory by sa najradsej stal obycajnym rolnikom. Dej plynie pomaly a az postupne sa rozbiehaju nejake zapletky. Najkrajsia je ta romanticka v ktorej hlavne postavy k sebe prejavuju city ostychavo iba v naznakoch. Herecke vykony obidvoch su perfektne. Skvele je, ze tu absentuje nejaky zaporak a len sem tam sa objavi blbec, ktory dostane priucku. Az ku koncu s bliziacim sa subojom atmosfera poriadne zhustne. Ale napinavejsi ako samotny suboj je skvely rozhovor medzi supermi. Pôvodne som dal plny pocet hviezdiciek, ale po druhom pozreti mi uz trochu vadil hlavny hrdina tym jak neambiciozne pôsobi. Pokial by zil sam, tak by to bolo v poriadku, ale kvôli rodine by sa mal snazit, co po nom chcela aj jeho predosla zena. Takze v jednu chvilu odmietne dalsiu zenu, pretoze je zo zamoznejsej rodiny napriek tomu, ze ju miluje a mysli si, ze by jej vadilo, ze si pohorsi. Pritom ho nenapadne snazit sa viac, aby si ju zasluzil. On tvrdohlavo vyzaduje, aby sa zena prispôsobila jemu, pretoze on predsa kona spravne, ked sa citi stastny aj ako chudobny rolnik. Ale asi je originalne, ked hlavny hrdina nie je neomylny a ani uplneho happyendu sa nedockame. 9/10. ()
Mistr Yamada natočil samurajský příběh trochu jiného druhu. Je to realistický dopěvek na samurajské báje a především óda na otcovství. Styl jakým bojuje Seibei za tu svojí trošku štěstí je nanejvýš dojemný a Hiroyuki Sanada ho ztvárnil opravdu znamenitě. ()
Melancholická dráma z obdobia úpadku samurajov. Nie je dobré čakať od filmu akciu (sú v ňom asi 2 akčné scény). Skôr zaujme neheroizovaným príbehom, hereckým výkonom Hiroyukiho Sanadu a romantickou dejovou líniou. ()
Vztah mezi otcem a dětmi byl vskutku úžasný. Ta jemnost a hloubka, která vyzařovala z každé konverzace, mě nutila hltat všechny slova. Příkladný film v mnoha směrech a troufám si říct, že i pro ty kteří vše vnímají povrchně. Velice "opravdový" film. ()
Nebyla jsem připravená na tak krásný film, který mě svým pomalým tempem postupně, ale neodvratně pohlcoval a já bez dechu sledovala životní příběh samuraje, jemuž zemřela žena na souchotě, maminka trpí demencí a on musí vychovávat ještě dvě malé dcerky. A právě tou menší, pětiletou, je celý příběh jako vzpomínkou vyprávěn. O tom, jak měli těžký život, jak tatínek chodil pracovat do skladu hradního pána, po večerech pletl klícky na hmyz a chodil ošmudlaný, protože všechno ostatní mělo přednost. A jednoho dne pomůže kamarádovi šermířským soubojem, protože kamarád má krásnou, rozvedenou sestru, kterou zná od dětství. A tak tenhle úžasný příběh o cti, poctivosti a potlačované lásky jednoho chudého samuraje mě trošku srazil na kolena, tak jako Hiroyuki Sanada, který byl prostě úžasný a já nemůžu dát méně než pět hvězd. ()
Soumrak není jen přezdívka hlavního hrdiny, ale také počátek konce samurajů. Celkem poklidně plynoucí film nepostrádající drama a ukazující ne zrovna efektně, o to ale pravdivěji, že souboje nebyly parádní podívanou pro oko diváků v kinech. ()
Nádherná balada o životě rodiny chudého samuraje, která plyne pomalu, ale zato neskutečně podmanivě. Hiroyuki Sanada by asi mohl hrát i šutr u cesty, charisma by z něj zářilo tak jako tak. Asijský filmy mě začínají šíleně brát. ()