Velké naděje

Od začiatku som tušil, kam to bude smerovať, a ono to naozaj smerovalo, a aj dopadlo. Ale musim uznať, že Gwyneth je tu veľmi pekný kostlivec ako objekt pre maliara. Ich romantický nenaplnený vzťah je akoby len objektom kolobehu života, neurčitá spomienka, ktorá sa možno ani nestala. Je to film, nad ktorým sa veľmi netreba zamýšľať, len sa nechať unášať. –––– Jsme spolu spojeni. Ty, Estela a já. Pyramida bolesti. Není to láska, ale je to pouto. Jsme spolu. (08.01.2018)

..."Znala mě. Znal jsem ji. Vždycky jsem ji znal. Od prvního okamžiku. A na ostatním nezáleželo. To byla minulost. Bylo to, jako kdyby ta nebyla. Byla pouze moje vzpomínka na ni"...Krásně zrežírovaný a nádherně zahraný příběh s úžasným Doyelovým hudebním doprovodem. Zmodernizovaná Dickensova předloha v rukou zručného Cuaróna je nádherným zážitkem k pokoukání. (24.08.2012)

Úchvatný film.... Nevýstižný popis, zkusme to jinak. Jenže i když bych použil odlišný výraz, pořád by to směřovalo k té samé rovině - ten film chytí a nepustí. Cuarón si s předlohou velmi dobře poradil, i když se kajícně přiznávám, že původní verzi jsem neviděl. Výběr rolí byl přesný. I Ethan Hawke, i Gwyneth Paltrow nemuseli dokazovat, že jejich postava má dané cíle - oni byly těmi postavamy. Děj i hudba balancují na tenké hraně kýče, ale tak obratně, že odpustíte vše a budete chtít další dávku. Prostě od dětských představitelů po nervní konec parádní koktejl vážné zábavy. (13.12.2005)

Cuarón možná do Dickense vkládal velké naděje, ale výsledek je spíš velké zklamání. Hlavní představitelé si počínají jako divadelní kašpárci, kterým nezbývá nic jiného, než ztuhle hrát podle nepřehledného scénáře plného nevěrohodných postav. Romantika žádná, příběh nic moc, postavy nejsou divákovi blízké. Nuda. Alfonso, ukaž se ve Vězni v Azkabanu, prosím. Protože nejsvětlejší moment je roztomilý polibek malé Estelly a Finna na začátku příběhu. (25.11.2003)

Alfonso Cuarón se domnívá, že Dickens se už dneska nedá číst (já nejspíš také), že pro převedení do obrazů je ho třeba aktualizovat, dát mu rozměr podle současné filmové geometrie (já taky), oživit ho hudbou (takto raději ne) a nahou štíhlou dívkou (to rozhodně ano). A jakpak se mu to ? Myslím, že moc ne. Na jednu stranu je to mrzuté, ale na druhou to dává šanci dalším režisérům, neboť Dickensovy postavy po zfilmování přímo volají. Vždyť ani jeho Oliver Twist už není dnešním Oliverem Twistem, i když je to pořád tentýž Oliver. Tím režisérem ale musí být někdo, kdo zapomene na planou romantiku, nebude se domnívat, že je třeba z velko-románu udělat velkofilm, a bude myslet víc na formu než na dobu, kterou je třeba zaplnit úlisnými filmařskými efekty. V devadesátých letech to mohl být třeba Aki Kaurismäki. Kdo dneska, to nevím. (11.12.2022)