Slavíci v kleci

Slabý scenár?? Vynikajúci nápad, výborné humorné myšlienky, fantastická hudba a naozaj som sa do toho vžila... Úplne reálne (skoro úplne). Ale treba si uvedomiť, že naozaj nie všetky deti, ktoré boli napchaté do takýchto inštitúcií, tak boli "problémové". Preto ak by sa náhodou dostali pod vedenie nejakého schopnejšieho pedagóga, ktorý by ich vedel inšpirovať, tak sa zjednotia a potlačia tých, ktorí robia problémy. (pieseň *Vois Sur Ton Chemin*, ktorú spomínal Houdini, tak to je v podstate pieseň *Les choristes*, len v dlhšej verzii, ja osobne ju mám asi tiež najradšej, ale spolu s *Les avions en papier*) (11.04.2009)

Scénář filmu je sice poměrně dost průsvitný, takže od začátku tušíte, kudy se to bude celé ubírat. Ale to tentokrát není na škodu, protože příběh i krásná hudba si vás podmaní a už vás ani na vteřinu nepustí. Samotný závěr sice může někdo označit za lacině vykalkulovaný doják, ale ono to celé tak hezky funguje Asi jako Svěrákova Obecná škola. (10.01.2006)

Ať si každý říká o průhledném, či snad mizerném scénáři co chce - tady by asi ani nebyla nějaká komplikovanost, nebo nečekané vyústění výhodou. Tyhle typy filmů mají prostě začít v bodu 1 a postupně se vyvíjet až do bodu 2, nic víc, nic míň - a tady se to povedlo. Kdo má alespoň minimální hudební sluch, pak nemůže být slepý poté, co poprvé uslyší andělský soprán Jean-Baptiste Mauniera. Od téhle chvíle prostě člověk ví, že ten film nemůže být špatný. Ano, filmovým hnidopichům a šťouralům může přijít divné, že z tlupy asociálních hovad udělá jeden šikovný vychovatel s hudebním talentem během chvíle profesionální pěvěcký sbor. Na druhou stranu ale časová osa zde není nikterak popisována,takže pokud člověk zvládne tuhle (podle mě jedinou) neshodu a nerovinu ve filmu, pak už musí být spokojený a dojatý. Neuděluji 5 *, jelikož bych místo 98 min chtěl takový film o 198 min.....minimálně !........................moje hodnocení = 8,5 z 10. (21.10.2018)

Co musím hodně vysoko vyzdvihnout je hudba z pera Bruna Coulaise, francouzského skladatele (Les Pourpres Rivieres, Vidocq), jehož soundtrack mám mnohem déle, než film. A právě kvůli té překrásné hudbě jsem si koupil zlevněné DVD s filmem, který mě dojal, potěšil a nabídl velmi pěkný zážitek. Že je to megaklišé? Bylo by, kdyby snímku vedle neotřelé hudby nevévodily velmi dobré herecké výkony, které předvádějí sympatičtí herci, lidský pohled na danou problematiku a vizuálně krásně vyvedený obraz plný barev a nálady. Samozřejmě pár věcí bych vytknul (závěrečné "adoptování", ředitelovy různorodé stavy psychiky, požár zapálený vy-víte-kým, atd.), ale co na tom, když i tak obehrané téma na člověka zapůsobí ne kýčovitě, ne klišovitě, ne pateticky, ale civilním, skromným, ale o to silnějším zážitkem. Velmi příjemný snímek. (16.11.2006)

Není to nejhlubší film, pravda, ale pro mě to byl emotivní zážitek. Jednoduchý, téměř groteskní příběh s mnoha úsměvnými momenty a s ohromně laskavým učitelem. Jistěže to bylo od začátku prvoplánovaně natočené jako dojemný příběh, kterak učitel "plešoun" naučil ty sígry přes noc krásně zpívat ve sboru...ale mě to vůbec nevadilo a žmoulajíc kapesník, jsem si film náležitě užil. (08.05.2014)