Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

Velice netradiční životopis. Vpravdě podobné umělecké experimenty většinou moc nemusím, ale je tu mnoho důvodů, proč jsem tentokrát udělal výjimku......Christian Bale, Cate Blanchett a Heath Ledger...a na konec asi ten nejzásadnější...jsem veliký fanda Boba Dylana!....Všem podobně zaměřeným snímek doporučuji! Ovšem nejspíš by mi vůbec nevadilo, kdyby celý snímek patřil jen Cate:).....dokázala své složité postavě vdechnout nepopsatelné charisma! (01.02.2008)

Tak nějak jsem na tenhle film byl zvědavej už jenom z toho důvodu, že Bob Dylan měl zvláštní život a ztvárnit ho na plátně bylo takřka samozřejmostí, jenže to by se toho nesměli chytnout tvůrcí tohodle paskvilu, který dost možná originální je, ale já jsem mu vůbec nerozumněl a ani jsem nechtěl, přišlo mi to celý nesmyslný od začátku do konce. Každý herec by měl ztvárnit část hudebníkova života, přičemž se tam objeví jako Bob Dylan i Cate Blanchett. Nevím proč je to napadlo, ale narozdíl od odborníků, já jako obyčejný člověk nad takovýmhle filmem nemám pochopení. (30.07.2009)

Ako to v prípade experimentálnych filmov býva tak I'm Not There nemusí voňať každému. Mne doslova páchlo. I'm Not There nie je na prvý pohľad divácky vďačný film a po stránke rozprávania je to vďaka častému preskakovaniu z jednej etapy Dylanovho života na druhú občas vlastne tak trochu zmätočné a možno je škoda, že sa každá ľubovoľná etapa neodohrá do konca aby bola následne nahradená ďalšou. Bob Dylan patrí medzi najslávnejších hudobníkov sveta o ktorom sa dá povedať, že bolo veľmi ťažké viac-menej v rýchlosti vysvetliť jeho verejný imidž a hudobný štýl, pretože ich Dylan dodnes vystriedal niekoľko a už preto bolo jasné, že ak sa Bob Dylan dočká filmovej biografia tak bude pred tým daným filmárom veľmi zásadný oriešok. (24.10.2022)

I’m Not There se snaží upozornit právě na skutečnost, že každý mediální obraz je vlastně lživý a že obraz hvězdy se může neustále proměňovat a přepisovat. Nesnaží se o odhalení pravdy, ale spíše ukazuje, co Bob Dylan pro lidi reprezentoval. Respektive šest „možných Dylanů“, z nichž každý zastupuje jiné období jeho života a tvorby, jiný pohled na to, kdo vlastně byl. Nebo vlastně nebyl? Je těžké se nechat příběhem pohltit, protože stále dochází k narušování kontinuity. S divákem je přímo manipulováno – sotva navykne na tempo a vyprávění jedné části, je nucen přesměrovat svou pozornost jinam. Je to stejné jako s konstruováním obrazu hvězdy – stále se objevují nové věci, které obraz naruší či převrátí jeho význam. Stále a znovu se objevují prvky, které si přímo odporují. Ve filmu je to stejné i s využitím Dylanových písní. Postavy prohodí určité slovo, a to se vzápětí objeví v textu písně. Někdy je naopak řečený přímo název známé skladby (např. Just Like a Woman), ale zcela proti diváckému očekávání začne hrát píseň úplně jiná. Divák se nesmí spoléhat na to co vidí a co si vytváří ve své hlavě. (08.09.2010)