Kamera:
Maceo BishopHudba:
John MedeskiHrají:
Nathan Fielder, Emma Stone, Benny Safdie, GiGi Erneta, Corbin Bernsen, Barkhad Abdi, Constance Shulman, Jerry G. Angelo, Michelle Campbell, Oscar Avila (více)VOD (1)
Epizody(10)
-
Kouzelná země (E01)
-
Tlak je zatím v pořádku (E02)
-
Questa Lane (E03)
-
Pod velkým stromem (E04)
-
Je to dobrý den (E05)
-
The Fire Burns On (E06)
-
Self-Exclusion (E07)
-
Down and Dirty (E08)
-
Young Hearts (E09)
-
Green Queen (E10)
Obsahy(1)
Údajná kletba naruší život novomanželského páru, který se snaží počít dítě a také natáčí nový pořad pro domácí kutily. (SkyShowtime)
Recenze (22)
Bingnul jsem celou sérii po twitterových WTF ohlasech na poslední část, a převládajícím výsledným pocitem je asi zmatenost spojená s rozmrzelostí. Má to spoustu záblesků briliance, ale zcela divácky uspokojen se necítím. Nejlíp to na mne fungovalo v momentech komediální satiry na virtue signalling, přetvářku na kamery a pokrytectví boháčů, ale těch žánrů a motivů má The Curse mnohem více, přičemž se mi nezdá, že by se všechny dočkaly uspokojivého vyústění. Poslední epizoda je zhruba od půlky fajn full bizár, ale když jí předchází devět hodin relativně při zemi se držícího normálního dramatu ... přijde mi to jako odraz domýšlivosti tvůrců, té stejné domýšlivost, jakou trpí hlavní hrdinovů seriálu. ()
Tak si říkám, že obsahově vzato jsem se mohl unudit už někde u 3. epizody, ale prostě ten experimentální styl, diskomfortní pocity a budování napětí, krásně dysfunkční vztahy, povrchní postavy odtržené od (ne-)reality a sympaticky paranormální finále – to vše vyústilo v unikátní, divácky zajímavý zážitek, co má svoje vlastní kouzlo (podobně jako loňský Beef). Snad jen záběrů přes zaprasený sklo bych něco ubral. 80% ()
Více by tomu slušel půlhodinový formát, a tudíž poloviční stopáž, protože některé scény se přeci jen táhnou trochu déle, než by měly, ale za celý koncept seriál nemůžu jinak než plný počet. Prvotřídní zástupce (sub)subžánru „všednodenního“ hororu, který naposledy brilantně vytěžil Ari Aster v On se bojí, kombinuje prvotřídní cringe estetiku Fielderových non-fikčních pořadů, lynchovskou surreálně snovou poetiku Twin Peaks, hutné psychologické drama o manželské krizi ála Scény z manželského života a výstižnou kritiku současných hot topics (woke politika, diverzita, posedlost mediálním obrazem apod.), a ještě k tomu dokáže být silně návykový, i když se v něm toho moc po většinu stopáže neděje. The Curse nepustí hlavně díky neutuchající tenzi mezi jednotlivými záběry/scénami, která je vytvářena vychýlenou stísňující hudbou, autentickým herectvím a snímáním většiny akce v druhém plánu skrze objekty/odrazy, což vytváří nepříjemnou iluzi, jako bychom na veškeré dění nahlíželi z pozice skrytého pozorovatele/voyeura. Je také dalším úspěšným cvičením v zachycení trapnosti každodenního života, zde umocněného skrze téma konstruování falešných narativů skrze média, což jednak dělají postavy v seriálu, zároveň i jeho samotní tvůrci. Samotný konec a poslední epizoda je pak kapitola sama o sobě, přinášející ohlušující katarzi a zboření stěny polodokumentárního formátu. A24 skutečně jede neskutečné bomby a po loňském Ve při a několika nedávných filmech s velkou jistotou obhajuje pozici moderně smýšlejícího studia točícího áčkové, divácky přístupné tituly s vysokými production values, které však narušují a mnohdy překonávají veškerá žánrová očekávání a současné hollywoodské/televizní konvence. Nepopsatelně zdrcující zážitek. ()
Jako malý dítě jsem jednou pustil z ruky heliový balónek a s hrůzou jsem sledoval jak moji vinou stoupá kamsi daleko předaleko, než mi zmizí z očí. Nikoli za horizont, či někam pod hladinu, ale prostě se stane postupně tak malým, až přestane být vidět. Traumatizovalo mě to tehdy na hodně dlouho a od té doby jsem heliové balónky odmítal a i teď cítím úzkost, když kolem mě projde s jedním takovým malé dítě a já mám tendenci na něj začít řvát, ať ho drží pořádně. Dlouho jsem hledal nějakej vhodnej referenční rámec, do kterého si Safdiovic tvorbu (za seriálem sice stojí jenom jeden z bratrů, ale styčných prvků s jejich společnými filmy je tu spousta) zařadit. Odkud znám tyhle donekonečna se táhnoucí vyprázdněné dialogy? Tu potřebu prosit tvůrce, aby se z téhle nepohodlné scény posunuli už dál? To ztrácení se v mrtvých frázích, nepochopených rituálech, slepé přejímaní vzorců a ultimátní selhání bez přiznání? Je to Forman, je to Passer, je to Papoušek. The Curse je vlastě aktualizací a převedení československého nonovlné trapnosti do současného (amerického) společenského prostředí. Po tomto vzoru je The Curse pro mě jeden z nejintenzivnějších hororových zážitků o naprosté ztrátě identity. U scén z kroužku učícího lidi smyslu pro humor či když Whitney poslouchá přes dveře jak si její muž sám sebe představuje jako drsného tvrďáka, jsem si hrůzou rozkousal ruku na sračku. Malý, malý, nejmenší, až prakticky neviditelný. Po posledním díle jsem se bál jít spát. PS: desetihodinová délka série je v tomto případě dle mě oprávněná, protože v komprimovanější verzi by to imo sjelo do takové té všední bezpečné satiry na angažovaný bohatý bílý jupíky, přičemž tohle k nim chce mít blíž PPS: místo Chrostophera Nolana bych spíš čekal, že seriál nadchne Wernera Herzoga ()
Škoda že to nebyly dvacetiminutovky, 200 minut by tomu slušelo daleko víc, devět hodin je masakr a prvních pět dílu je celkem náročných k ukoukání. Ale kdo ví, zda by poslední díl tak vyzněl. Chápu tvrzení, když Nolan řekl, že něco takového v televizi neviděl. Je to svěží vítr, podivně návyková záležitost. Safdie a Fiedler jsou masakrózní koktejl. ()
The Curse je sice přiznaná fikce, nicméně i tak zvládne obsahovat spoustu prvků typických pro Fieldrovu tvorbu a v mnoha ohledech je dokáže posouvat ještě mnohem dál. Žanry se tu míchají jak o život a díky tomu je tak tahle série chvilku vztahové drama, chvilku je vtipná, pak zase trapná nebo nepříjemná a celé to rámuje satirický tón beroucí si na paškál současné woke pokrytectví. The Curse rozhodně nesedne všem, ale ten kdo jí dá šanci a přistoupí na Fieldrovu a Safdieho hru, ten si nakonec odnese specifikcý zážitek a je jen na něm jak si ho po překvapivém a povedeném závěru interpretuje…80% ()
Samotný Christopher Nolan tento seriál označil za něco, co na televizních obrazovkách ještě nikdy neviděl. A já s ním do poslední věty souhlasím. Otevírá to spoustu společenských témat a především kritiku elit, které se snaží hrát na otevřené lidi, ale přitom myslí jen samy na sebe. Tenhle seriál bych nikdy nepustil svým rodičům. Absolutně by nepochopili, co na něm vidím. Ale až generace Z dospěje, bude to vypadat přesně jako ústřední (ne)sympatická dvojice seriálu. Věc která mě na seriálu nepřestane udivovat jsou ty kamerové úhly a celková forma a provedení. Kdo sleduje tvorbu od studia A24 pravidelně, nemůže ho žádný zdlouhavý kamerový záběr na postavy udivovat. Zahráno to bylo naprosto skvěle - Emma Stone si vedle úžasných Chudáčků podmaňuje i seriálové diváky, scénář byl úžasný a díl od dílu to je lepší a lepší s naprosto WTF finále, které zpracovávám do teď. Seriály sledujeme kvůli zážitkům a nezapomenutelným scénám, a to vše mi tento seriál (především ta finální epizoda) splnil. Brilantní seriál a tleskám. Už dlouho jsem neviděl tak přízemní ale zároveň zábavný a společensky kritický seriál se skvělým obsazením. Všechny epizody jsou k dispozici na SkyShowtime, tak si to dejte. Něco takového jako The Curse tu dlouho nebylo, a asi už dlouho nebude. Každá další slova jsou zbytečná. ()
Zatím viděno 5 dílů a pořád nevím jak to uchopit. Dokoukáno celé a jsem na tom stejně jako v polovině. Nevím co s tím. Je to strašně ukecaný a už to tolik netáhne. Až na poslední díl, který byl hodně netradiční a zvláštní chlápek letí do nebe či přesněji přestane jen u něj fungovat gravitace. Něco co se nevidí jen tak. ()
Satirický anxiety inducing awkward cringe horor. Vynikajúci zážitok. ()
Jeden z těch případů, kdy se moje hodnocení odráží od toho, jak engaging je tenhle projekt, spíše než jak mě bavil. Nathana Fieldera a jeho práci neznám vůbec, zato Benny Safdie už je pro mě známý pojem... oba se dali do kupy a dostaly tenhle koncept na show ze situace, která se Nathanovi stala, kletba, kterou mu podobně jako v show přiřkla žebračka, zde malá holka, které nechtěl dát peníze / nebo dal ale jen pro show a chce je zpátky. Christopher Nolan sám mě pak zaskočil v tom, že uváděl Q&A s oběma tvůrci a kde se vyjádřil i v rámci toho, že 'The Curse' mu svojí realitou hodně připomněla 'Twin Peaks', což bylo hodně profound point a celou druhou půlku show, od téhle informace jsem se nemohl vzdát toho lynchovského mysteriózního podivna, se kterým se tahle show až do svého ulítlého závěru táhne. Takže, jak zrekapitulovat něco jako je 'The Curse', kde Nathan tvoří perfektně ten blend toho, jak se pro reality show lidi začnou pitvořit a nakládat se svojí vlastní (for clicks), kde (režisér) Benny Safdie sám má nejvtipnější postavu, režiséra, který se snaží uměle dramatizovat a dělat hroty, aby přitáhl diváky k obrazovkám a který zároveň selhává i jako přítel a dá se označit za nejvíc nepředvídatelný element show, kde Emma Stone hraje skvělou roli, ale jakoby její liberální Whitney hrála na všechny strany, a kde podpantofláčový Nathan už nemůže působit snad ani víc bezcharakterně. A přitom 'The Curse' má svoje momenty, má svoje chvíle, kdy umí chytit za koule, taky má svůj tajemný soundtrack, stejně tak jako používá spousty trefných song voleb: E08, rapování v autě (Dead Prez - Hell Yeah), E10 (Dougieho song v autě: Yo no Huego by Big Sheemba). Závěr je samozřejmě záměrně jedno velké WTF, které má po tom sunutí zanechat dojem, ale dojmy z téhle satiry jsou velmi rozpačité, ale líbí se mi ten engage, je to taková to show, ke které budou mít asi lidi hodně co říct a o které bude lidi bavit žvanit, pokud budou znát hlouběji kontext. Ale třeba mě někdy zpětně napadne k tomu napsat něco chytřejšího, show mě nechává spíše roztříštěného... so, lets get that car music Dougie vibe... ()
Wow, včera jsem viděl poslední epizodu a pořád ještě zpracovávám své dojmy. Nathan Fielder a Benny Safdie společně stvořili něco naprosto unikátního. Má to v sobě jasně rozpoznatelné prvky jejich předchozích projektů, ale zároveň i něco úplně nového, stěží popsatelného... Je to nepříjemné, trapné, napínavé, tragické, vtipné i děsivé. Je to společenská satira, utahující si z fake woke liberalismu a pokrytectví celebrit na sociálních sítích, dekonstrukce reality TV i reality samotné, situační cringe komedie, Lynchovský surrealistický horor, vztahové drama a Bůh ví, co ještě... Je to padesát různých věcí najednou, ale zároveň soustředěný, koherentní projekt. Čemuž napomáhají i přesné herecké výkony, obzvlášť musím vyzdvihnout Emmu Stone, která mi v roce 2023 potvrdila, že je jednou z nejodvážnějších a nejtalentovanějších současných hereček. Bella z Poor Things je nejspíš její životní rolí, ale Whitney tady taky ztvárnila naprosto mistrně. Nathana musím mimochodem taky pochválit, sice se asi dá říct, že hraje nějakou postavu ve všech svých projektech, ale tady poprvé fakt HRAJE, a dovolím si trvdit, že za Emmou zase až tak výrazně nezaostává. Nesedne to každýmu, na to je to až moc specifické a nepříjemné, ale mě to přišlo absolutně fascinující a snad i geniální. 10/10 ()
Židovská anekdota na desať epizód, ktorá sa vám dostane pod kožu, ak jej dáte šancu. Všetci hráme divadlo, každý deň. Rôzne role pre rôzne publiká, i sami pred sebou. Ale ani ten najlepší herec nedokáže zakryť, kým je naozaj, a o čo mu v skutočnosti ide. O ochranu chudobnej štvrte, alebo o seba samého? O zdravý vzťah, alebo obchodný kontrakt? A kde sa hranie rolí končí a začína realita? Nathan Fielder znovu nesklamal, s dekonštrukciou televíznej (mediálnej, sociálno-mediálnej, každodennej) reality šiel o ďalší level ďalej. Vďaka skvelej kamere a nepríjemne naťahovaným situáciám, v ktorých vám je trápno nielen za postavy, ale i za seba, vo vás ostane hryzavý pocit, že vás niekto neustále sleduje. Možno sami začnete spochybňovať a uvedomovať si role, ktoré sami hráte. Celá ústredná trojica výborná. Koniec, ktorý vo mne ostane ešte dlho. Skvelý (spoileroidný) komentár k seriálu tu. ()
První epizody jsou hodně slibné, nabízí řadu motivů k dalšímu rozpracování, těšil jsem se hlavně na to že autoři rozvedou téma jak si současný člověk splácává identitu při vědomí rozporů mezi jeho jednáním, skutečným přesvědčením a sebeprezentací. Nakonec z toho moc není, epizody opakují variace na téma "hele, privilegovaní woke libarálové jsou full of shit a záleží jim jenom na sobě samých", občas se nabídne příběhová odbočka která těžkopádně vykreslí background našich postav a jejich zoufale nekvalitních vztahů. Opakování je ale moc a zarazí i slabý střih, kdy je zřejmé že k odvyprávění celé série by bohatě stačilo šest půlhodinových epizod. Za zmínku stojí tonální nevyváženost, občas probleskne skvělý nápad (třeba dlouhý záběr z palubní desky auta při cestě od pasivního domu k obchodu s džíny, který beze slov shrne zvrácenou podstatu vztahu ústředního páru k místní komunitě), jiné prvky jsou jako ze špatného sitcomu (postava producenta Dougieho). Podívejte se raději na Black Lotus, který je o tom samém, ale je po všech stránkách lépe uchopený. Edit po dvou týdnech: Nakonec v člověku přetrvává dobrý pocit z řady dobrých nápadů, výhrady nejsou tak podstatné, zpětně doceňuji i rozhodnutí nechávat scény doznít, včetně hluchých míst. Je třeba ocenit že The Curse dělá vlny a v divácích rezonuje, což dokazují i spousty (nad)interpretačních textů a videoesejí. ()
Ani neviem kde začať a kde skončiť. Začnem teda pri poslednej časti, ktorá mi pripadala ako vytrhnutá z kontextu celého seriálu. Spojitosti tam sú, ale všetko to naberie úplne iný smer. A to myslím v dobrom, pretože pri prvých minútach prvej epizódy som nečakal, kam tento seriál povedie a tých prekvapení je tu v každej časti niekoľko. Skvelé postavy, ich interakcie medzi sebou, excelentne zahrané, najmä hlavná trojka (aj s režisérom/producentom). Tento seriál pôsobí na diváka veľmi silne znepokojujúcou emociou, ale to je iba dobre. Je to niečo iné, a tak to ma byt. Síce to nie je čisté plné hodnotenie a keby som tento seriál niekomu odporučil, tak by sa im pravdepodobne nepáčil tak ako mne, ale za mňa bomba a keď vo vás niečo zanechá taký silný dojem, že nad tým budete ešte dlho premýšľať a hádam nezabudnete do konca života, tak si to plný počet zaslúži. ()
Bizár, kterej se celou dobu tváří jako něco jinýho i když pomalu, nenápadně buduje atmosféru. Že si všechno nechají do posledního dílu jsem nečekal a chápu diváky, kteří to vzdali a tu experimentální formu ala The Office nedali. Emma Stone předvedla celý svoje herecký spektrum, takže se nedivím, že do tak divnýho projektu šla. ()
The Curse si budu pamatovat. Možná ne úplně pro děj, ale kvůli pocitům, které ve mně vyvolával. Diskomfort. Stud. Trapnost. Místy jsem musela sledování přerušit, jak intenzivní wtf?!? nepříjemno jsem pociťovala. A přitom se jedná o nevinný příběh dvou wannabe filantropů, kteří chtějí ve vyloučené lokalitě páchat dobro a stavět soběstačné domovy. Protože to nedělají z čisté dobroty duše, tak o tom rovnou natáčí TV show. Jenže eko domy svým designem zabíjí ptáky. Hyperkorektní přístup znesnadňuje komunikaci všemi směry. A trojlístek hlavních postav si vás prostě nemá šanci získat: přemotivovaná a od reality odtržená bílá mesiáška (Emma Stone), její neslaný, nemasný manžel, který exceluje v trapnostech (Nathan Fielder), a producent, co chce z vysoka sr*t na svět, ale když ten náhodou začne sr*t na něj, rozloží se (Benny Safdie). Disociace. Amputace. Imploze. Samotné domy fungují jako zrcadlo zobrazující pokřivený odraz světa. Satirická reflexe světa, který se rozhodnou zlepšit diletanti. Celé to působí jako jenga - prostě jen čekáte, kdo vytáhne ten pomyslný poslední kámen a věž se mu sesune k zemi. A jako Ariadnina červená nit se seriálem vine ona kletba. Nebo? Je to tak originálně divný, až je to skvělý! ()
Opravdu zvláštní zážitek! Značná část děje zobrazuje pokrytectví a sobectví (nejen) bohatých "elit" - a dělá to mnohem přesvědčivěji, než třeba Bílý lotos. Ale pak jsou tu motivy mnohem nejednoznačnější, subtilnější, nedořečené.. Sledování některých scén je až nepříjemné. A určitě je nutné zmínit herecké výkony: Emma Stone, ale snad ještě víc Nathan Fielder jsou skvělí! ()
The Curse je ťažký seriál, resp. TV reality na pozeranie. Ak sa naň dostatočne navnadíte určite nájdete rôzny skryté dokonalosti a kavlity, ale ako celok mi to vôbec nesadlo aj napriek tomu, že výstrednosti mám vo filmovom svete celkom rád. Už len ten tupý pohľad Nathana Fieldera ma dosť iritoval a nehovoriac o totálne WTF poslednej epizóde, šok pre diváka je to veru riadny...Palec hore za odvahu tvorcov niečo také natočiť, plus za odvahu Emmy Stone hrať v tomto projekte. 40% ()
po 2 častiach to vzdavam ....zhluk všakovakych scen ktoré nedavaju suvis ,jemny náznak pribehu je však popretkavany nezmyselnych scen bez akehokolvek suvisu....nehovoriac o odpornom obraze cez sklo ktorý iba umocňuje nezmyselnosť "akože" pribehu ()
Související novinky
Co dalšího chystá Nolan a jaké filmy si loni oblíbil?
Když jste jeden z nejúspěšnějších a zároveň nejoceňovanějších filmařů světa, máte tu výsadu, že vaše vyjádření ohledně kinematografie sleduje a dá na ně dost široká obec. V nedávné době tak tvůrce… (více)
Strašně těžko se mi tenhle komentář píše, protože ten závěr je tolik osobní. Nikdy jsem necítila tolik soucitu a milosrdenství k filmové postavě, která se uchází o existenci snad za celé lidské pokolení. Za nás, bytosti s životním údělem, chybující, zranitelné, bezmocné, přesto zanícené snaživce. Uzlíčky nervů o dvou nohách více či méně na pokraji zhroucení z nepolevujícího úsilí mít život takzvaně pod kontrolou. "Když oni jsou takoví snaživí," jako bych slyšela říkat učitelku směrem k netalentovaným jedincům. Že nám život, ta kluzká ameobní svině, takzvaně neprotéká mezi prsty, že ho umíme zmáčknout, stisknout, uchopit a nepustit. Seriál o životě jako architektonickém projektu, který se snažíme vsadit do čtyř stěn a zkonstruovat místo, kde budeme v závětří divoké tekuté každodennosti. Před kterou budeme moci zabouchnout dveře a v klidu si dopřát užitných hodnot interiérového designu na klíč. Navzdory tomu, že do chalupy neustále zatéká, zarputile hájíme tahle svá komplikovaně konstruovaná nákladná teritoria stálosti s energetickou třídou G vyžadující nepřetržité dodávky úsilí, aby iluze fungovala. A v pokojíčcích těchto chalup vedeme verze našich životů, malých reality shows s účelem, zápletkou a jasným vyústěním, spřádáme na něj vazby, kterým připisujeme důležitost, a tím se stáváme projektanty megalomanského projektu s názvem Smysl života. Vlastně úplně nejlepší by bylo, kdybychom se u toho mohli přes polopropustné zrcadlo, špehýrku nebo odraz sami pozorovat, a tím by náš život získal rámec. A tak si tak prodléváme v těch našich poloplesnivých světničkách (ti smělejší na zápraží), posledních útočištích přehledného světa, v permanentní panice, že nám tyhle artefakty budou odcizeny, nebo prostě shnijí, větráme nanejvýš opatrně, jsme opatrní, ke všemu, co "máme", jsme opatrní, žijeme v hrůze, že se tomu něco stane, a ono se to dřív nebo později stane. A zatímco my tam budeme stát zhrouceni, nikdo o nás ani pohledem nezavadí, ačkoli tam stále stojíme, najednou nás trefí nás šlak, nebo prostě pomalinku zchřadneme... and that's it. Že nám někdo podřízne větev pod nohama a my budeme potrestáni absolutní nespoutaností, vynětím z gravitačního pole, noční můrou chaosu. Dobrého pomálu, pojďme se raději nechat zpátky zavřít do vily, tam je topení a vše na svém místě. Sem tam se před dveřmi objeví pokušitel, který bude kůzlátka loudit ven. Asher nátlaku neodolal, a nevychutnal si tak už ani triumfální "já jsem vám to říkal, ale nebrali jste mě vážně." Ten závěr nemůžu vyhnat z hlavy a hrne mi slzy do očí pokaždé, když si na něj vzpomenu. __až jsem se úplně zapomněla vyjádřit k seriálu, který je společenskou satirou, hororem každodennosti, je to reality show, je to cringe, je to scifi a formalistická voyeuřina (snímání téměř vždy přes nějakou další vrstvu nebo odraz). Všichni jsou tam úplně v prdeli (svým způsobem). Těžko pojmenovatelný filmový tvar s nepřiměřenou délkou záběrů vyvolávající pocit, že se díváme na behind the scene, které se dostalo do finálního střihu. Tím dochází ke zvláštní manipulativní hře s divákem, kterému podsouvá dojem, že má na protagonisty seriálu kompromitující materiál, sólokapra, který ho v investigaci zvýhodňuje před ostatními diváky. Už dlouho jsem nebyla kinematografií tolik ponížena. Z Dougieho uhýbavých očí mám neurózu ještě teď. () (méně) (více)