Donggam

Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. (20.06.2011)

Frekvence převedená do romance. Hlavní klad je ten, že to dalo parádní smysl a navíc to přesně odpovídalo mojí představě o cestování v čase, takže z tohohle pohledu super. Ta romantická linka je tam pro mě navíc, ale holt když je to téma filmu, tak se to dalo přežít. Plus tam bylo pár zajímavých myšlenek. 80% (23.08.2017)

Vyhovují mi podobné pomalé, klidné a milé romantické snímky, tudíž i na druhé shlédnutí jsem byl spokojen. Troufl bych si konstatovat, že zejména první půlka je snad až moc pomalá, poklidná a někdy malinko nudná, teprve ta druhá mne více a více oslovovala. Ta půbavná a milá dívka z r. 1979 na mne působila nesmírně příjemně, ostatně už jen slyšet její hlas z radiopřijímače bylo značně uklidňující, podobně pozitivně bych se vyjádřil i k hudbě v celém snímku - ať už šlo o piáno, cello či trochu klasiky v závěru, který se opravdu povedl - některé věci není třeba ani vyslovit, ty se zkrátka vycítí. Nicméně v dané tématice takové Il Mare je bez debat o stupínek výše a je-li fér porovnávat korejský film s japonským, pak i Tôkyô shôjo mne oslovilo o trochu více. (01.10.2016)

Kdo viděl Siworae, tak si ho při sledování Donggama okamžitě připomene. Křehoučký a citlivý příběh, tak jak to jen korejci umí s originálním námětem jako je radioamatérština, která je mně na hony vzdálená. Tady ovšem nabývá úplně jiných rozměrů, jen mi tady chybělo trochu víc šlápnout do té romantické linie, ale ve velké míře jí nahrazovala opět přenádherná hudba. Ovšem po seriálu Summer Scent jsem asi moc náročná. Nicméně souhlasím se slovy So-eun, že "muset nechat odejít ze svého srdce někoho, koho miluji, je nesmírně těžké, ne-li zcela nemožné". (22.06.2015)

Při svém strachu před prozrazením, že je zamilovaná se tak ostýchala až zalhala. Řekla, že vysílačka a radioamatérismus je její koníček. A tak se Soeun stala radioamatérkou proti své vůli. CITÁT - Je to můj koníček........... Je zamilovaná natolik, že si prostě přístroj vezme domů. Vysílačka je jí pak věnována s tím, že je stejně rozbitá. Jenže jednoho dne, nebo spíše noci, kdy dojde k zatmění měsíce vysílač ožije. Soeun se pak začne učit od neznámého hlasu se kterým začne skrze vysílačku mluvit. Jenže, když se chtějí sejít osobně, zjistí, že to nebude tak jednoduché. CITÁT - Který rok, že jsi to říkala ?.......... Je zajímavé, že korejští studenti tak nějak tvrdě věřili, že v roce 2000 bude konec světa. Alespoň tuhle myšlenku vůbec nezavrhují ba naopak, kdo tvrdí opak je divný. Musím přiznat, že jsem čekal romantiku, ale ne tak moc. Čekal jsem vážnější příběh, ale po sedmdesáti minutách jsem rezignoval a zjistil, že příběh je hodně romantický. Ve své podstatě sledujeme zamilované chování jedné mladé dívky. Někdy jsem se i nudil. Oba aktéři mluvící přes vysílač už chápou, že maj jiné časové období, ale zatím nevědí co s tím. Ikdyž chlapec něco již naznačil ohledně majetku, pozemků a peněz, leč tento směr zůstal jen u slov. CITÁT - Ne všechno je předurčeno........ Škoda, že nedojde k nějakému vyhrocení, třeba ty pozemky nebo krásně se nabízející politická situace v Korei - nic. Zůstalo to tvrdě v romantické linii. Tak nevím, zda je to škoda nebo ne. CITÁT - Tak plyne čas....... (27.05.2012)