Bob hazardér

Velmi příjemné konverzační a psychologické drama, které je v kategorii "krimi" dle mého soudu dosti omylem. Melville představuje Boba jako vášnivého hazardního hráče, akceprovanou postavu u místní policie, respektovanou postavou nočního Montmartru i nonšalantního gentlemana, který vnímá život jako hru. Moc se mi líbil typický moment - zásah ženských do organizačního plánu připravované loupeže :-) (14.07.2013)

Niekedy pozriem film len preto, že sa nachádza v knižke 1000 a jeden film, ktoré musíte videť prv ako zomriete. Nuž a všimol som si, že spústa kinematografických diel z citovanej knihy je len všedným, často konvenčným, ale v každom prípade len priemerným zážitkom. Na druhej strane, v knihe samotnej sa nachádza aj veľa experimentov a nevšedných filmov. Čím bližšie však autori postupujú k súčasnosti tak lovia v Oscarových vodách, prípadne sa akoby nepriamo zamerali na komerčné efekty titulov vybraných do publikácie. Bob hazardér síce k úplne najnovším titulom nepatrí, je to však čistý priemer, kedy po zaujímavom začiatku nasleduje veľmi únavná lupičská historka s rozvoľneným dejom. Pretože to čo vo väčšine amerických noiroviek slúži zdôrazneniu atmosféry ponurého príbehu - vykreslenie prostredia a postáv, nálada mesta, dlhé odmlky, odbočky a podobne - je u Boba hazardéra len prísadou riediacou už tak dosť plytký príbeh. (09.05.2013)

S Bobem jsem moc válčil. Měl jsem ho snad tucetkrát puštěný jako film "na usnutí", a svou roli plnil až příliš dobře. Nakonec jsem ho uštval na dovolené v Řecku na iPODu a musím říct, že odmyslím-li si současný (byť podle soudu mnohých pečlivě vyrobený, a já docela souhlasím) dabing, je to film docela zajímavý. Sleduje osud postavy, která není v žádném případě kladná, ale několika překvapivými momenty dovede probudit (no konečně!) diváka a otočit kormidlem děje. Náladu z filmu poměrně přesně vystihl ve svém příspěvku Lukiz na dabingforu, jeho názor podepisuji. (15.06.2014)

Dědeček všech heist movie natočený nenapodobitelně Jean-Pierre Melvillem. Když si zvyknete na pomalejší černobílý styl, tak si naplno užijete úžasnou atmosféru noční Paříže padesátých let korunovanou závěrečným podnikem, která dopadne jinak, než si při slovu "jinak" teďka představíte :). Potěšilo mě to, Bob je neskutečnej štramák, kterej toho moc nenamluví a ve svým baloňáku suše proplouvá příběhem, kterej inspiroval nejenom Dannyho Parťáky. Zkuste to. Jak už sem psal, musíte se naladit a musí být nálada, ale ten film dokáže odměnit. 8/10 (09.04.2015)

Filmy z prostředí podsvětí, hazardu a různých gangů jsem až na výjimky nikdy nevyhledával ani neobliboval, nicméně pozdější snímky právě z dílny Jeana-Pierra Melvilla jako Druhý dech nebo Osudový kruh pro mě ty jedinečné výjimky představují. O to víc mě zklamalo, že tentokrát se mi ani u Melvilla v tomto směru vůbec nezadařilo. Bob hazardér je pro mě svým způsobem velmi netradiční kousek nejen od Melvilla, ale i spomezi filmů téhle staré francouzské školy vůbec. Nemá pro mě napínavý děj, chybí mu i jakékoliv hlubší poselství či zajímavý přesah, vizuál tu působí až na pár záběrů v kulisách kostkovaně malovaných černobílých zdí naprosto průměrně a bez kouzla, stejně jako samotná fádní atmosféra a herci neznámých tváří nejenže ve většině případů postrádají charisma, ale ještě i navrch hrají nezáživně (a nejvíc to platí o hlavním představiteli Boba). Všechno ostatní za mě podrobněji napsal ve svém zasvěceném komentáři už Pierre a vlastně nemám, co bych dodával. Melville natočil podle svých milovaných amerických vzorů film, který na mě působil daleko nudněji a vyčpěleji, než většina těch dobových amerických filmů noir s Bogartem a spol. [40%] (04.01.2022)