Somewhere in Time
Kedysi dávno
Somewhere in Time
Režie:
Jeannot SzwarcScénář:
Richard MathesonKamera:
Isidore MankofskyHudba:
John BarryHrají:
Christopher Reeve, Jane Seymour, Christopher Plummer, Teresa Wright, Bill Erwin, Jiří Voskovec, Susan French, Eddra Gale, William H. Macy, George Wendt (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Mladého spisovateľa Richarda Colliera /Christopher Reeve/ navštívi po premiére jeho hry staršia dáma, ktorá ho žiada, aby "sa vrátil späť". Mystifikovaný sa snaží zistiť, kto to je. Zistí, že ide o známu herečku zo začiatku 20.storočia - Elisu McKennovú. Richard je ňou stále viac a viac posadnutý. Samo-hypnózou sa mu podarí cestovať naspäť v čase, kde sa s ňou stretne. Zamilujú sa do seba, čo sa však nepáči jej manažérovi. Odolá ich láska všetkým prekážkam? Dokážu sa vysporiadať s problémom časovej diferencie? A dokáže Richard existovať v inej dobe, ako tej svojej? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Superman a Doktorka Quinnová v lásce napříč časem... Když jsem dokoukal anglofonní sedmdesátky, napadlo mě projít si systematicky osmdesátkové scifárny. Některé jsem neviděl 15, 20 let, některé nikdy. Kdysi dávno ale za to nestálo. Mladý dramatik se v roce 1980 zakouká do obrazu herečky z roku 1912 a rozhodne se vydat časem za ní. Jak? Inu prostě se hodně soustředí a za pomocí sugesce se mu to povede, což je asi nejpitomější cestování časem jaké jsem kdy viděl a jediné sci-fi ve filmu. Zbytek je těžkotonážní, kýčovitá červená knihovna padající někam na úroveň Danielle Steelové. Láska na celý život vzniklá za jedno odpoledne, nepřející manažer i na ruku zhášející lampičku (teda svíčku) před sexem dojde. 2* za sympatické herce a konec později vykradený v Titanicu, ale jinak pekelný kýč a děsivá nuda. ()
Prostě mám rád filmy, které proti sobě staví přítomnost a minulost. Filmy o cestování časem a tento patří rozhodně k těm lepším. ()
Krásný film o Nicolaeovi a Eleně. ()
Příjemný nostalgický romantický film s opravdu krásnou hudbou od Johna Barryho (a také od Sergeje Rachmaninova) a výborným hereckým obsazením (vidět Christophera Plummera nebo Jiřího Voskovce mě vždycky potěší). Líbil se mi i fantaskní, ale přesto s citem zpracovaný námět cestování v čase. Není to snímek s velkými ambicemi, přesto zanechá dojem (alespoň u romantických duší). PS: Je neuvěřitelné, že Jane Seymour je i po více jak třiceti letech od natočení "Somewhere in Time" stále ohromě sexy..:) ()
Súčasná filmová romantika sa viaže prevažne len na fekálno-primitívne, gýčové a pukancové rýchlokvasené filmy, ktoré nemajú žiadny potenciál zaujať náročnejšieho diváka. Práve preto film s romantickou tématikou sa u mňa nachádza niekde v úzadí a patrí do kategórie nezaujímavých. O to viac ma prekvapilo, aký dojem vo mne zanechal tento romantický film. Film bol obrazovo úchvatný a akoby som sa pozeral priamo na obrazy barbizoncov, či impresionistov. Hlavne zábery pobrežia s alejami a lodiek v prístave vyvolávali dojem z obrazov Corota, Moneta alebo van Gogha. Samotná ústredná hudba k filmu bola rovnako vynikajúca, aj spoločne s nádhernou rapsódiou na variácie Paganiniho od Sergeja Rachmaninova. Christopher Reeve a Jane Seymour v hlavných úlohách absolútne excelovali a tieto úlohy boli pre nich ako ušité. Mal som úžasný filmový zážitok. Vďaka za tento film. ()
Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně... ()
Audiovizuální nádhera, která mě přitloukla do křesla a nechala sobě napospas. ()
Vydržel jsem se dívat asi do poloviny, zbytek mi pak vylíčila manželka. Připomíná mi to ty německé romantické filmy. Dost slabé, 40%. ()
Na tohle si matně pamatuju z Novy z cca. roku 2000. Ne, že by mě to nadchlo, ale bylo na tom něco zajímavýho. Až teď, po letech, jsem zjistil, že hlavní představitelé jsou filmový Superman a Solitaire-Quinnová. Samozřejmě, že je to těžkej slaďák od začátku až do konce, a tomu je podřízený vše, včetně logiky (cestování časem pomocí sugesce mě rozsekalo). Žádný zázrak se nekoná. Ale i tak to překonává velkou část superpopulárních áčkových slaďáků vznikajících od poloviny 90. let. Plus hvězdička navíc za hudbu Johna Barryho. ()
Naprosto úžasný romantický film, který mne překvapil a dojal... a ve kterém ztvárnil jednu ze svých posledních rolí jeden z nejlepších synů našeho národa. Děkuji Avengers, že mne na něj navedli. ()
Já jsem sice romantik, ale toto bylo strašně unylé... Zajímavá scéna procházky, motivy převzaté ze Seuratova obrazu Nedělní odpoledne na La Grande Jatte, který se nachází v Chicagu, kde žila postava Richarda. ()
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, protože jsem se díval na 2 filmy po sobě a plní byl Frekvence, kde to bylo moderní, akčnější, dramatičtější. Ale kdybych se na filmy díval obráceně, tak by mi to tak nepřišlo. Takhle jsem to viděl trochu pomalejší (hlavně začátek), méně akční, ale jelikož byl film natočen v roce 1980, je to pochopitelné. Nicméně děj gradoval a já jsem byl nakonec opravdu zvědavý, jak to vlastně může dopadnout. Takže dávám čtyři hvězdičky ()