• Ferinka
    ***

    Tři hvězdičky, které uděluji, jsou jednoznačně a pouze za herecké výkony, protože nic jiného a nadprůměrného tento film neposkytl. Jedna je jednoznačně za Dvořákův výkon, jeho ztvárnění esesáka bylo výborné a měl také to "štěstí", že jeho postava snad jako jediná prošla zřetelným psychologickým vývojem, což se nedá říct o ostatních. Druhá je především za Hlaváčovou, tahle herečka dokázala hrát perfektně jen očima, aniž by k tomu potřebovala více či méně slov a projevů. Celkově její postava a pojetí manželské lásky byly moc pěkné a jedním ze světlejších momentů příběhu. Třetí hvězda patří hvězdám Táborskému, Donutilovi a Švehlíkovi. Abych to shrnula - tehle film činí něčím víc pouze a právě herci, kteří měli k dispozici velmi nadupaný námět a zhostili se ho bravůrně. Jenže Klein svojí příšernou režií zabil, co mohl. Co jako chtěl točit? ví co je to nějaká dynamika nebo napětí? prozradil mu vůbec někdo, že hudba je důležitou filmovou složkou, která má být adekvátní k ději? buď ji vůbec nepoužit nebo vážné scény protknul kolotočářskými melodiemi.. Je to hrozná škoda a věřím, že kdyby se takového tématu chopil někdo jiný, dopadlo by to lépe. Takhle máme před sebou tří dílný televizní film, kde se v prvních dvou téměř nic neděje a ve třetím se toho děje moc, bez jakéhokoliv důkladného rozuzlení nebo důrazu na jednotlivé osudy.(25.7.2011)

  • pm
    ***

    Zavazne tema, ktere nebudu zlehcovat a kopa vybornych hercu, kteri mi ale uz leta pripadaji bez zmeny vyrazu a bez vyvoje, takze televize se vsim vsudy. Dramatizaci Falladova romanu jsem videla jen kvuli herecke ucasti Jiriho Dvoraka, a ten byl pro mne take jedinym duvodem, proc jsem inscenaci dodivala. Prekonat Helmuta Bergera a jeho Martina von Essenbecka, ktereho mi od nastupu na scenu silne pripominal, proste nemohl, tim spise, ze komisari gestapa propujcil emocionalni vrelost. Taky ten zbytecne viditelny nadhled, ktery si mozna mohl odpustit...ale je poznat, ze ho role Esserlicha bavila a on bavil mne dvojnasob.(26.10.2012)

  • Marthos
    *****

    Literární odkaz německého spisovatele Hanse Fallady (1893 - 1947) není české veřejnosti příliš znám a snad právě proto jsme se s jeho jménem zatím na televizní obrazovce setkali pouze jedenkrát, a sice v případě dvoudílné inscenace Ubohý pan Kufalt z počátku osmdesátých let. Mimo centrum čtenářské pozornosti zůstávalo po dlouhá desetiletí i klíčové Falladovo dílo, pozoruhodný román Každý umírá sám (v originále "Jeder stirbt für sich allein"), vracející se svým příběhem do válečného Berlína v rozmezí let 1940 až 1942. Výběr režiséra Dušana Kleina proto nebyl nijak náhodný a dopředu nepromyšlený plán, který by snad sázel na pouhou neznalost prostředí a doby, v níž se román odehrává. Naopak Klein neponechal nic náhodě a soustředil se především na věrohodné ukotvení atmosféry a takřka detailní práci s detaily (což je vzhledem k dlouhodobě silně podhodnocenému televiznímu rozpočtu malý zázrak). Scénárista Eduard Verner příběh rozvrhl do tří na sebe navazujících kapitol, modelovaných cosi jako průřez společností v době vrcholného nacismu. Obyvatelé domu na berlínském předměstí tvoří na první pohled značně nesourodý kolektiv: stará manželka uvězněného židovského obchodníka, penzionovaný soudní rada, příležitostná prostitutka a její manžel, válečný invalida a především profesionální udavač, listonoška, která vyhodila z bytu svého slabošského muže, rodina nadšených nacistů, kteří v novém režimu vidí šanci změnit své podřadné společenské postavení. Stejnou adresu s nimi sdílí i manželé Guangelovi, jejichž syn musel narukovat do nacistické armády. Po zprávě o jeho tragickém konci dospějí oba manželé k životnímu rozhodnutí: budou psát protinacistické lístky a nechávat je na volně přístupných místech. Jejich naivní hrdinství se postupně utkává se zbabělostí, chladem i fanatismem druhých. V možná až příliš "šachisticky" prokomponované struktuře příběhu a v razantním vypravěčském zacházení s postavami spočívá největší nebezpečí této minisérie. Často tak velmi záleží na konkrétních hereckých představitelích, do jaké míry se jim podaří předepsanou postavu oživit. Na prvním místě zcela bezpochyby stojí manželská dvojice Jany Hlaváčové a Aloise Švehlíka, následovaná celou plejádou dalších, ať už v hlavních (Táborský, Donutil, Stašová) nebo vedlejších partech (Munzar, Kříž, Klepl, ďábelský Rösner, Zindulka, Hrušínský, ale překvapivě také Zawadská s Jeníkovou). Zvláštní ocenění zasluhují alespoň tři z celé galerie excelentních výkonů. Na prvním místě je to přesně zakotvená kreace Zdenky Procházkové, která své židovské stařence vtiskla pozvolna se zatemňující mysl i okamžiky náhlého prozření. Výkon, hodný uměleckého ocenění, zde podává charismatický Jiří Dvořák v psychologicky proporcionální roli homosexuálního vrchního komisaře gestapa Esserlicha, postupně si uvědomujícího zrůdnost své nezáviděníhodné funkce. Z pásma událostí se vyděluje ta část, která se soustřeďuje na jednu z vedlejších figur, povaleče a sukničkáře Enna Klugeho. Ten se náhodně ocitá v síti podezření, domnívajících se, že má něco společného se štvavými letáky. Jeho nicotné živoření, naplněné drobnými podvůdky a úskoky, směřuje k neodvratné tragédii, aniž by v tom bylo něco heroického: Enno do posledních okamžiků splétá jediné dvě polohy, které ovládá, zbabělé žadonění a vychytralost, s níž se vtírá do přízně důvěřivých lidí. Miroslav Donutil tu získal velkou šanci, kterou dokázal zužitkovat nad očekávání dobře; jeho předchozí estrádní šaškaření je na chvíli vystřídáno soustředěnou studií člověka, ztrácejícího veškeré lidské hodnoty včetně slušnosti a osobní cti. Toto propojení dodává depresivní atmosféře Kleinovy trilogie zvlášť mrazivý přídech, už proto, že disponuje schopností připomenout, jak blízko je ve skutečnosti neblahé údobí evropských dějin, o němž tento příběh pojednává. Doba perverzních esesáků, mladých snaživců z Hitlerjugend a strachu zalezlého i do chodeb domů zde promlouvá ve své obnažené přímočarosti, která nic nepředstírá, jen diváka jakoby provází realitou války. Byl-li tento třídílný film skutečně posledním velkým televizním projektem, pak se Česká televize s původní dramatickou tvorbou rozloučila alespoň důstojně. Doufejme ale, že záblesk naděje zůstává.(28.9.2013)

  • sportovec
    *****

    Nad obyčej pozoruhodný záměr České televize představit českému divákovi jednoho z předních autorů německého tzv. vnitřního exilu Hanse Fallady a jeho prostřednictvím současnickýma německýma očima nahlédnout do reality nacistického Německa druhé světové války přiblížil pro nás vlastně exotické prostředí. Ve výsledku lze konstatovat, že rekonstruované ovzduší připomíná československá padesátá léta pronikavě zhoršená o válečná stradání a fízlovský systém, vedle kterého byla StB plačtivou bezmocnou popelkou. Tragický konec titulních postav nejlépe naznačuje, jaké byly odbojové šance těch ojedinělých, kteří nebyli intoxikováni nacistickou masivní propagandou (tento osud harmonizuje např. se skutečným příběhem odbojové německé skupiny sourozenců Schollových Wei3e Rose). Vedle vynikající Kleinovy režie vynikají v širokém spektru herecké výkony všech protagonistů filmu (Hlaváčová, Švehlík, Donutil, Táborský, Dvořák ad.) včetně mimořádně zdařilého vykreslení atmosféry a prostředí démonicky působícího gestapa a zřejmě i sicherheitsdienstu (kvalitou se tyto obrazy určitě vyrovnají např. scénám sjezdu NSDAP v Norimberku ve Vávrových DNECH ZRADY). Tento současně burcující i umělecky jímající film by měl být uveden na DVD nosičích právě proto, že patří k nejzdařilejším polistopadovým počinům národní původní televizní tvorby.(26.8.2007)

  • Volodimir2
    ****

    Režisér Pérez zažil 2. svetovú vojnu a aj „vďaka“ nej prišiel o časť svojich príbuzných. Existuje pár filmov o nemeckom odpore proti nacistickému útlaku. V skutočnosti k dnešnému dňu je evidovaných 540 hrdinov Nemcov, ktorí sa obetovali pre ideu demokratického Nemecka, nehľadiac na strach a prípadnú odvetu Gestapa. Pre nemeckých manželov Otta a Elise Hampel bol zlomovým dňom ich života 6. jún 1940, kedy obdržali správu o smrti Elisynho brata Kurta Lemmeho, ktorého vychovávali, ako svojho vlastného. To je troška historický odskok od filmu. Ďalej sa film odvíja v súlade s historickými faktami a uberá sa v dvoch dejových líniách. Prvá je aktívny odpor, keď po dobu 2 rokov napísal stovky anonymných pohľadníc v ktorých vyzýva národ k prebudeniu, k bojkotu spolupráce s nacistami, aby sa zdržali darovania peňazí, aby odmietali vojenskú službu a zvrhli Hitlera. Tieto pohľadnice roznášali do verejných budov a najpopulárnejších stavieb Berlína. Druhou líniou je vyšetrovanie, zúfala snaha gestapa o zachytenie akejkoľvek stopy k vypátraniu vinníkov. Film bol natočený podľa románu Hansa Fallada, vlastným menom Rudolfa Ditzena, ktorý ho napísal tesne po skončení 2. svetovej vojny, keď sa mu podarilo získať archívne materiály. Film je silným posolstvom a táto historická epizóda z protinacistického odporu bola sfilmovaná už v roku 1962 Západným Nemecko, ďalej v roku 1970 Východným Nemeckom, 1976 opäť Západné Nemecko, tento trojdielny seriál z dielne Česka a nakoniec najnovší film z roku 2016, ktorí vznikol v koprodukcii Nemecka, Francúzska a Veľkej Británie.(23.4.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace