Před soumrakem

Dvojka je mě životně určitě blíž. Jsou zde už obsažena dilemata pokud jde o manželství, děti a vztahy obecně. Na závěr Julie Delpy vezme kytaru a já opět musí pokývat uznale hlavou, že Linklater je prostě na téma Život génius. PS: Do hlavní role bych připsal klidně i Paříž, která strčila celou Vídeň hravě do kapsy. 80% (09.06.2023)

Before Sunset jsem viděl jako poslední. Trilogie zraje s každým dílem a tak se v pořadí druhý film přirozeně nachází na pomezí patetického a naivního exhibování hlavních postav z prvního Before Sunset, a třetího Before Midnight - cynického a trpce nostalgického přemítání, které se ale nevzdává romantické představy o lásce. (23.07.2016)

Kdekdo si asi prošel chvílí, kdy mu bylo dovoleno jít chvíli stejnou cestou s někým, kdo mu byl blíže, než kdokoliv předtím. Zkrátka krátkodobým citovým vzplanutím, kterému nebylo navzdory intenzitě dopřáno pokračování - viz předchozí film. A někdo možná zná i pocity, které přijdou, když se oba aktéři po letech potkají znovu. Před soumrakem se nese ve stejné podobě jediné dlouhé konverzace, časově ještě mnohem stísněnější (umožňujíc nastoupit nekompromisně s reálným časem), navíc s vědomím minulého dějství a možností i nutností z něj vycházet. Toho tvůrci využili beze zbytku - scénář se geniálně dotýká díla předchozího, přesto přinesl nový zážitek, který mohou bezpečně ochutnat i diváci původního filmu neznalí. Hawke a Delpy jsou opět naprosto věrohodní, skoro jako by kamera snímala jejich skutečný hovor o dosavadních životech a touhách. Film znovu oklikou obchází všechna cukrová klišé a filmové rekvizity, a co je na tom všem nejlepší - ono nejde říct, že se Před soumrakem jen veze na osvědčeném schématu Před úsvitem. Je to dané už námětem. Tentokrát tolik nepoznáváme, ale chceme vědět, co se stalo POTOM. Tentokrát necítíme v zátylku tu hrozbu jediného pravděpodobného konce, ale ještě chvíli před spadnutím titulků napjatě čekáme, co přijde. Tentokrát nesledujeme mladý pár, toužíc i respektujíc ono "co kdyby", ale vyzrálejší pár, který vlastně už od startu opatrně koketuje s jasnou a naléhavou ideou "proč by ne". Sice znovu rozebíráme pravděpodobnosti Vídeňské noci, ale díváme se z opačné strany. A krom toho všeho je nám hezky ukázáno, jak jediné setkání může narušit vztahovou konstrukci pozdějšího života, mající mnohé, ale toužící po jediném. Stav věcí v rovině reality a snů. Pokud se ONI potkají při takové síle prožitku, nebo lépe řečeno, dlouhodobého ovlivnění, dokážou se znovu rozejít? Před soumrakem se už nezabývá bariérou vzdálenosti, ale trhlinami, které vznikají v důsledku neúspěchu, jež mohou zničit i původní štěstí, z něhož paradoxně vznikly (stejně jako jím mohou být zase zaceleny). Díky tomu přichází emotivně vyhrocenější momenty (fantasticky gradovaná sekvence v autě) a je možné očekávat diametrálně odlišné konce. I když asi divák vytuší, kudy se vody vydají. :) (26.06.2008)

Čas pokročil, móda se změnila a hercům to již více sekne, avšak to je tak celé... vlastně ještě potěší krásy a atmosféra Paříže, avšak ani ta nedokáže příliš zalahodit, neboť film je až moc upovídaný a veškeré krásy této metropole sledujeme pouze zpovzdálí, což je škoda.. Na mě bylo druhé pokračování moc utahané a dělo se tu toho příliš málo... proto dávám jen 4*. (26.07.2013)

Before Sunset príjemne nadväzuje, ale už to nie je ono. Príbeh je síce fajn a dobre je to vymyslené, ale tento krát vývoj postav udávajú iný smer, ktorý sa samozrejme môže niekomu páčiť a niekoho zas nudiť. Ja sa radím asi tak doprostred. Film ma zaujal a to už len s toho dôvodu, že sa mi prvý diel páčil a tie postavy a herci sa mi už dostali pod kožu. Aj keď dialogy, herci a celkom zaujímavý príbeh, ktorý sa mi skutočne páčil stále skvelo ťahajú film, už v tom nie je toľko nápadov. 80% - 4* (19.12.2012)

Už asi popáté mažu můj komentář, kterej se sem snažím přišpendlit. První díl mi byl možná o trochu bližší, ale to nic nemění na tom, že tohle si prostě zaslouží potlesk ve stoje. Linklater hraje úplně jinou ligu jak ostatní. (27.04.2013)

"Memory is a wonderful thing if you don't have to deal with the past." (14.02.2022)

Závěr snímku Před úsvitem uzavřel jednu romantickou procházku Jesseho a Celine, který přislíbil, že by se měla dvojice sejít za 6 měsíců. Pokračování Před soumrakem ovšem ukazuje, že si na opětovné setkání museli Jesse a Celine počkat 9 let. Scénář sepsal režisér Richard Linklater právě s představiteli hlavních rolí Ethanem Hawkem a Julii Delpy. Vzniklo poté výjimečné pokračování, které ještě o ždibec převyšuje kvality prvního filmu a zapsalo se do historie jako nejen jedno z nejlepších pokračování všech dob, ale také jako jeden z nejlepších romantických filmů všech dob.   Linklater dokázal nemožné a na původní skvělý film navázal skvělým způsobem. Na uzavřený příběh prvního filmu navázal svěžím způsobem, kdy je definitivně jasné, že na naznačený sraz na konci prvního filmu se muselo čekat o poznání déle. Jesse a Celine se znovu setkávají až po 9 letech a dochází k výjimečnému setkání, které po dobu 80 minut neztratí několik zásadních ingrediencí. Další geniální scénář plný fenomenálních dialogů, který byl též nominován na Oscara. Opět jde především o dialogy dvou ústředních postav, v těch je ovšem opět neskutečná síla. Návrat do příběhu Jesseho a Celine je splněným snem, kdy opět vznikla neskutečně emocionálně silná romance, která i kvůli v podstatě krátké délce nemá čas na to šustit papírem.   Ethan Hawke a Julie Delpy jsou opět fenomenální, stejně tak Linklaterova režie. I scénář Před soumrakem působí jako ze života, kdy spíše než o romantickou pohádku jde o skutečně o realistický příběh, který na tak trochu pohádkový konec prvního filmu vrhá zcela nový pohled. Linklater dokázal nemožné a přišel s pokračováním, které nejen dosahuje kvalit svého předchůdce, ale lehce je i přečuhuje. Po zhlédnutí druhého filmu by vlastně těžko někdo věřil, že se dá potřetí vstoupit do stejné řeky. O to překvapující je to, že i trojka byla o 9 let později pokračováním, které původním dvěma filmům nedělá ostudu......... (13.08.2021)

asi proto, že prvních 20 minut jsem Celine vlastně já a že mi to připomíná to co právě prožívám, jsem na film zatím spíš naštvaná. z toho jejich tempa mě bolí hlava. na druhou stranu je to nechutně realistické. ovšem narozdíl od Celine nejsem pseudohumanista. Film není nic převratně závratného, jenomže je tak děsivě reálný, že se neustále rozhoduji mezi 4 a 5. A Ethan je tak dokonalý, že mě rozbrečel a Celine mluví taková slova, že se v duchu sama užírám jestli není něco pravda. (24.01.2013)

Ono se skutečně celých 80 minut neděje nic jiného, než že si ti dva povídají... Ale z těch dialogů číší přirozenost, lehkost, krása; nenapadá mě, jak jinak by vypadalo setkání s dávnou láskou po letech. _________ Ne že bych chtěl ty filmy nějak srovnávat, ale z poslední doby se mi vybavuje ještě jeden "konverzační romantický" film - Ztraceno v překladu. To mě velmi a silně nadchlo a prostoupilo od začátku až dokonce a ještě dlouho pak - z astronomického pohledu zázrak, kdy supernova měla výdrž hvězdy. ___ Z tohoto pohledu je Před soumrakem spíše hvězda, která lehce zářila celý film, a teprve až po tom, když jsem odcházel z kina, se jasně rozzářila a pohltila mě. I když to mohlo být mým aktuálním rozpoložením, které vhodně interferovalo s dojmy z filmu :-) ___90% (28.07.2004)

Jestliže jste neviděli první díl (Před úsvitem) máte na jednu stranu štěstí, protože to opravdu není žádnej zázrak, na druhou stranu je však znalost první části nutná k tomu, aby jste výrazně lepší Před soumrakem plně vychutnali. Jak mě obě hlavní postavy v první části deptaly, zde jsem jim a jejich nenaplněnému vztahu přišel na chuť a celý krátký film si užil. (15.03.2009)

Pokračování, které podle zdejších čísel kupodivu vidělo více lidí, než první díl, mi už nepřipadá tak úderné a chvilkama byl neustávající dialog i trochu hluchý, ústřední dvojici už však beru jako staré známé a bylo mi potěšením shledat se s nimi i po letech, abychom zavzpomínali (a mně najednou připadalo, jako bych Před Úsvitem neviděla před tolika lety, nýbrž včera). 70% (06.06.2013)

Nezasiahlo ma to tak ako jednotka. Stále však ide o skvelý film s veľmi zaujímavým konceptom. 85% (15.06.2014)

Film skutečně ze života. (17.08.2009)

Fuck! (někde mezi 4/10 a 10/10, v závislosti na tom jak moc jsem aktuálně zklamán životem a jeho beznadějnou tragičností) Edit o pět let později: Dospívám do toho, dospívám... (14.06.2012)

Film jak z jiného světa - pustit si první film a po něm toto volné pokračování znamená podstoupit skok v čase, který dokáže s člověkem vydatně zacloumat. Osobně mě ten film naprosto dostal a emočně zdrtil - vybavovalo se mi u toho milion dávno zasutých vzpomínek a zalévaly mě u toho vlny skličující lítosti nad nezastavitelností času a promarněnými příležitostmi našich životů. Už jenom ta samotná myšlenka - vrátit se znovu po 9 letech ke stejným postavám, které navíc ztvárnili ti samí herci, kteří rovněž zestárli o 9 let - mi přijde úplně neuvěřitelná (nota bene při vědomí toho, že se ten samý "filmový zázrak" opakoval ještě jednou v r. 2004 ve filmu PŘED PŮLNOCÍ, který jsem zatím neviděl). Přitom samotný námět je prostinký - dvě postavy se spolu bezcílně potulují Paříží (perfektně zvolené lokace) a vedou spolu nekončící dialog ve velmi dlouhých záběrech. Kdyby mi někdo takový film doporučoval, asi bych se velmi zdráhal ho vidět. A přitom přijít o něj by byla strašná škoda - už film PŘED ÚSVITEM se mi velmi líbil, ale toto volné pokračování ho ještě překonalo, mohu-li soudit. Jakoby režisér, obě postavy i samotný scénář vyspěly a zmoudřely - strašně mě na tom filmu bavily naprosto dokonalé dialogy a neuvěřitelná chemie mezi oběma herci (mimochodem žasnul jsem, jak se dokázali naučit taková kvanta textu, která odříkávají na jeden zátah v extrémně dlouhých záběrech - pořád jsem přemýšlel, zda se jednalo o předem daný scénář, nebo zda šlo alespoň z určité části o improvizaci; z toho důvodu mě zaujalo, že Julie Delpy i Ethan Hawke jsou uvedeni jako spoluautoři scénáře, což mi opět přijde velmi neobvyklé). Rovněž mě na tom filmu fascinovalo, jak se v něm prolíná několik (meta)fikčních rovin - Jess je spisovatel, který děj prvního filmu zachytil ve své knize, kterou napsal proto, abych se znovu setkal s Céline, jak jí přiznává v jedné scéně, přičemž se ve filmu opakovaně zdůrazňuje relativita toho, jak se některé události mohly či mohou vyvíjet, v závislosti na tom, kdo je jejich pozorovatelem (resp. interpretem); ostatně i samotný závěr snímku je zcela otevřený, a tedy přístupný v podstatě libovolné divácké interpretaci. To skoro není film, ale sám život - tak moc působí autenticky a tolik přetéká emocemi a ohromuje svou filmařskou formou a mistrným prolínáním fikce s realitou (oba herci jsou mj. stejně staří jako postavy, které ztvárnili, a ve filmu se objevují skuteční rodiče Julie Delpy), až jsem skutečně v pokušení se domnívat, že je to takový malý filmový zázrak. Nádherný film, který bezprostředně po zhlédnutí osobně řadím ke svým nejsilnějším životním diváckým zážitkům. (25.12.2016)

Jsou dva naprosto protikladné druhy filmů, na které nedám dopustit. Ty, ve kterých se jen poskrovnu mluví a zbytek se řekne pohledem, výrazem ve tváři, prostě tím pravým herectvím. A pak tu je skupina druhá (ó také jen málo početná), a to filmy postavené od základu na dialogu hlavních postav. Film Před soumrakem je ryze konverzační a jeho nasnímání a téměř spontanní herecké výkony jsou jasným důkazem, že do druhé skupiny patří. Jen málokdo překousne 80 minut dlouhých záběrů na dva lidi, kterak se procházejí, diskutují, rozčilují. Ve slovech je prostě v tomto díle nesmírná síla a musím uznat, že scénarista(é) to zvládl(i) téměř freudovsky na jedničku (tedy režisér + oba herci v hlavních rolích). Když jsem před pár lety shlédla ve filmáči Před úsvitem, byla jsem nadšena, i přesto zastávám názor, že Před soumrakem je přece jen o kousek výš, je prostě vyzrálejší a jeho konverzační děj je hodně podpořen režií a kamerou, která zbytečně neujíždí do exteriérů či širokých povšechných záběrů. (03.03.2005)

Nuda, nuda, nuda ... strácam sa v rozhovoroch, a potom od lodi, cez auto až ku nej, bomba ! (12.04.2010)

Jen výjmečně pokračování dosáhne kvalit prvotiny. V tomto případě dokonce " dvojka " předskočila " jedničku " . Oba hlavní hrdinové se opět setkávají ( ikdyž po dost větší odmlce než předpokládali) a po počátečním " oťukávání a našlapování " , kdy se " bojí " , co si myslí ten druhý, začínají rozkrývat svůj dosavadní život ( po jejich setkání) a přiznávat si, co pro ně samotné tehdejší setkání znamenalo a jak je poznamenalo do dalšího života ( vztahů). Tím, jak oba dospěli jsou dialogy mnohem více " o něčem " než " o ničem " . Na celkovém výsledku snímku mají bezpochyby největší podíl Ethan a Julie. Ta chemie mezi nimi funguje ještě lépe než v 1- čce a dialogy, to je přirozenost sama, proto je to ve výsledku tak uvěřitelné! Nad tím vším " dozoruje " Richard Linklater, který snímek režíruje s bravurou a dává oběma hlavním představitelům naprostou volnost, což se mu ve výsledku vrací v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Nádherný zážitek, 4+1/2*! p.s. ty to letadlo nestihneš.......... já vím :o) (18.06.2009)

Příjemný a přirozenný rozhovor jako v prvním „dílu“. Veselá atmosféra (která mě přece jen bavila víc) lehce přejde v trochu vážnější a vy stále nevíte, co přijde... jestli to přijde... je vůbec správné, aby to přišlo? No a samozřejmě dialog probíhá naprosto otevřeně, žádná cenzura. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh **** | hudba ** | humor * | akce - | napětí - | pustil bych si znvou *** (10.01.2014)