Coffee and Cigarettes
Káva a cigarety
Coffee and Cigarettes
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschHrají:
Roberto Benigni, Cate Blanchett, Steve Buscemi, Iggy Pop, Alfred Molina, Bill Murray, Tom Waits, Isaach De Bankolé, Jack White, Meg White, Steve Coogan, The GZA (více)Obsahy(1)
Kafe a cigára je několik krátkých filmů, tvářících se dohromady jako hraný film (nebo obráceně). V každé části vystupuje několik postav, které posedávají, popíjejí kafe, kouří cigarety a debatují o tak různých tématech, jako jsou například nanuky s kofeinem, Abbott & Costello, záhady kolem Elvise, správná příprava čaje, vynálezy Nikoly Tesly, fiktivní rocková kapela SQÜRL, Paříž 20. let a použití nikotinu jako insekticidu... Co se týče obsazení, jedná se o extrémně eklektickou partu výjimečných herců a muzikantů, představující stejně eklektickou sbírku podivínů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (510)
Strange to Meet You *** - - - Twins *** - - - Somewhere in California *** - - - Those Things'll Kill Ya *** - - - Renée ***** - - - No Problem ***** - - - Cousins **** - - - Jack Shows Meg His Tesla Coil *** - - - Cousins? **** - - - Delirium *** - - - Champagne ***** ()
.... američtí dentisté už několik let stojí před všemi videopůjčovnami v zemi a vřískají, že kdo si půjčí Kafe a cigára, dostane se de facto na listinu zla, z níž není úniku. Jasně, co na tom, že čmoud z hříšný tyčinky a černý bláto, způsobuje gigantickou přeměnu vašich krásných bílých zubů v nehonosné místo, kde ani Domestos nepomůže od bakterií. Když je člověk vytočen na nejvyšší míru (a vykřičet se ve vašem parku vám zrovna nepomáhá od vystresnutí) je přeci úplně přirozený, že sáhneme po těchto démonických přisluhovačích. A hrom do toho, aby to nepomohlo.___ Docela by mě zajímalo, zda Jarmusch patří mezi ten typ lidí, kteří při pohledu na doutnající listí, okamžitě vytahují krábu, aby souznil s přírodou a nebo tyhle povídky sepsal jen tak z plezíru (holt nechtěl mít své přátele ve fotoalbu a tak si je uložil na pásku...). Protože jestli je pravda ten druhý případ, tak klobouk dolů, poněvadž takové kecy o ničem, ale přesto nehorázně inspirativní, jsou důkazem, že Jim je synonymem ke slovu -wow. A věřte mi, že rozhodně nejste jediný, kdo po pár milisekundách z filmu, metal kozelce ke kávovaru, aby si mohl přiťuknou se svými oblíbenými herci alespoň přes obrazovku. Černým zubům a plicím zdar! ()
Já jsem měla vždycky radši Edisona než Teslu. Ale Tesla je zase z Balkánu. No, tak nevim. ()
Kdyč člověk tvrdne doma na zadku s nohou v sádře jako třeba zrovna já, jednou možnou kratochvílí je konzumace filmů. Taková hromadná konzumace znamená třeba 2 a v extrémním případě tři filmy denně. Člověk je pak otrávený a má radost, když pak natrefí na tak vyjímečný a tak trochu jiný film, jako je tento. Tento film je nacpán jemným Jarmuschovským humorem. Některé scénky jsou geniální, některé průměrné, ale ve výsledku se jedná o výborný nezávislý film. Dost dobrá je scénka s Isaachem De Bankolé, skvělá je ta s Alfedem Molinou a neméně geniální je ta s Billem Murrayem. Na druhé straně je slabší ta s Buscemim, nebo ta s Blanchettovou. ()
Něco do sebe tento film má. Některé povídky jsou zajímavé více, jiné méně, avšak všechny mají skvělé herce, atmosférou prosycené prostředí, čemuž nahrává i černobílý obraz a hudba. Některé povídky však vzdor poutavosti postrádaly nějakou silnější pointu. Chyba? Možná záměr režiséra, možná nedostatek, ale při záběrech shora na stolky v kavárnách, je dobré si všímat, kolik kávy je v šálcích. Mnohdy, aniž by se herci napili, tak ji ubude nebo naopak přibude. ()
Málo platné. to nejlepší už ze sebe Jarmusch dostal před lety a tato recyklace se mu právě moc nepovedla ()
Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... ()
Pri poviedkových filmoch býva často vytýkaná nevyrovnanosť jednotlivých segmentov. Trochu iný prípad nastáva vtedy, keď látku v rukách drží jeden a ten istý režisér, čo vopred sľubuje stabilnejšiu latku zábavnosti (v zmysle diváckej atraktivity) a zároveň láka na víziu popasovania sa jednej a tej istej osoby s variovaním témy, čo možno obrátene aplikovať i na komplexné porovnanie a "odmaskovanie" súvislostí a vzťahov v rámci tvorcovej filmografie. ////////// Pre Jarmuschove filmy je symptomatickým príznakom skúmanie jednoduchého a všedného, no pre ľudské pokolenie tak zásadného prostriedku, akým je komunikácia a pochopenie, respektíve nepochopenie medzi účastníkmi konverzácie. V prípade Coffee and Cigarettes je povýšená na princíp a jediný účel série krátkych filmov. Čiastočne improvizované etudy nasávajúce genia loci skromných barov, kantýn a kaviarní sa voľne pretínajú prostredníctvom odkazov a opakovaných motívov, a neukotvene plynú bez viditeľného východzieho/záverečného bodu podobne, ako je tomu v modernej architektúre 20. storočia (prirodzené prechody medzi industriálnymi a prírodnými elementami v stavbách Le Corbusiera; vo filme môžeme sledovať postupné rozrastanie priestoru, ktoré nadobúda najväčších rozmerov a otvorenosti v poviedke Molinu a Coogana, a záverečnom Champagne) alebo hudbe, ktorá s filmom zdieľa jediné obmedzenie v podobe času. ////////// Konverzáciu nevedú klasické filmové postavy, ale zvolené celebrity filmového a hudobného priemyslu, ktoré predstavujú samé seba a štylizujú sa pri tom do polohy osôb, ktorých stretnutie je dielom buďto náhody, alebo rutiny. Prichádzajú na scénu, vedú dialóg a následne sa opäť vytrácajú bez toho, aby sme vedeli, ako ich stretnutie ovplyvnilo a čo bude s nimi ďalej. Ich prípadný pohyb po miestnosti sa nedá odhadnúť a rovnako ani stočenie rozhovoru, ktorý vedú - dvere sú stále otvorené a ony to dobre vedia. ////////// V skratke a jednoducho, Jarmuschovi ľudia prichádzajú a odchádzajú, zostáva len pevne pripútaná scéna a obmedzený rozhľad diváka, ktorý si tým uvedomuje krehkosť média a diela, a začína uvažovať nad jeho zámerom, prečo mu ukazuje práve toto a nič iné. Je to však nezámernosť (a prakticky absentujúce pásmo rozprávača), ktorá vedie kroky zvučných mien po plátne a slová popri aromatickom nápoji a krabičkách nikotínu, charakterizujúcich modernú spoločnosť. A v tej Jarmusch exceluje. ////////// P.S.: A táto mozaika pozvoľného mestského tokania o čomkoľvek mi svojou zábavnosťou a obsadením neskutočne vyhovuje. Náladovka do pohody i nepohody, najlepšie však sparného leta na verande útulnej kaviarničky s vôňou domácej kávy a jemným jazzíkom ako podmazom. ////////// Strange to Meet You - 75% /// Twins - 85% /// Somewhere in California - 80% /// Those Things'll Kill Ya - 75% /// Renée - 70% /// No Problem - 75% /// Cousins - 80% /// Jack Shows Meg His Tesla Coil - 70% /// Cousins? - 80% /// Delirium - 80% /// Champagne - 85% /// Celkové hodnotenie filmu: 75% ()
Epizodní roličky zajímavých herců a hudebníků v černobílém snímku plném zadýmených míst, postav o překot chlastajících kafe a krátkých poplkání. Ke smůle tohoto snímku jsem nepřítelem nikotinu, ignorantem koefinu a ani plkání o nesmyslech mne z křesla nezvedne. ()
Tohle nebylo pěkný..vážně ne. Všechny povídky jakoby měly stejnou osnovu, jen se měnili herci a prostředí. Fakt jsem si uvědomil, že rozhovor v reálném životě nemůže fungovat jako dialog ve filmu. Není co předvádět, přestože je obsazení kvalitní, dívat se na nudící se osoby mě nebaví a ani kamera děj příliš neosvěžila (kompozičně však výborné). Pro mě nejslabší Jarmusch, doufejme, že další "krize" už nenastane. ()
prosté pití kafe a hulení cigaret, doplněné mlčením či konverzací o ho*ně, snímané černobílou statickou kamerou s prostřihy na stůl shora, mě po prvním shlédnutí vůbec nenadchlo... ovšem pokud jste měli stejné dojmy, neházejte hned cigáro do obilí a dejte jimovi druhou šanci - snímek totiž nabízí mnohem střízlivější a méně kritický prožitek, vidíte hlouběji než poprvé, i když stále forma značně převyšuje obsah... seřazení povídek je až na výjimky prakticky od nejslabších po nejlepší, takže vydržte, celkově je to (zejména herecké výkony a některé dialogy) skutečně šperk kultovního filmu počátku tisíciletí, i když ne zcela dokonale opracovaný... leč pokud víte, co zhruba čekat, nebudete zklamaní. závěrečná informace pro ty, kteří přecejen nemají odvahu na film koukat: sežeňte si alespoň velmi povedený soutdrack! 60% ()
Každá, a tým myslím vážne každá poviedka, má niečo do seba. Každá jedna vlastní svoj osobitý potenciál. Pochopiteľne, niektoré nad druhými vynikajú, ale základ zostáva rovnaký. Jednoduchá a zároveň geniálna konverzačka. Presne toto je môj šálok kávy. Písať o každej epizóde jednotlivo by bolo príliš zdĺhavé, nemyslíte? Odpoviem si za vás - áno. Príbehy v rôznych kaviarňach hodnotím rovnako ako každý film na csfd. To znamená od nula po päť. Celkový počet vyšiel - 41/55. Viem minimálne o dvoch poviedkach, ktoré by bolo hodno vymazať a vytvoriť tak dokonalý celok. Naopak rovno tri považujem za vyleštené, ligotavé perličky. Pusťme sa teda do toho. Strange To Meet You 5/5 Twins 4/5 Somewhere In California 4/5 Those Things'll Kill Ya 2/5 Renée 2/5 No Problem 3/5 Cousins 4/5 Jack Shows Meg His Tesla Coil 3/5 Cousins? 6/5(!) Delirium 5/5 Champagne 3/5. U každej z nich posudzujem predovšetkým náplň, herecké výkony a zaujímavosť daného tématu. Škoda tých slabších, dvojhviezdičkových, ktoré výsledok Coffe and Cigarettes ťahajú mierne nadol. ()
Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, ani nevím proč. Snad proto, že jsem nikdy nepodlehl tomu mýtu o kafi a cigáru, k němuž se hlásí tolik mých přátel a známých (z nichž ostatně většina hodnotí tento film velmi vysoko, takže to asi úplně náhoda nebude). Ale nechme stranou úvahy o tom, jak moc se k sobě doopravdy hodí káva a cigarety - já na to mám svůj názor, a těžko mi ho někdo vymluví (ne, nehodí). Takže k filmu. Myslím, že je tak nějak pochopitelné, že má jako většina povídkových filmů rozkolísanou úroveň. Některé povídky jsou lepší, jiné slabší, přičemž každému se asi líbí něco jiného. Stejně tak mně se některé líbily víc, některé míň, přičemž ty lepší jsou zde sice početně upozaděny, ale zase jsou tak dobré, že překonají mdlý dojem z těch slabých. Ve výsledku bych to tak nakonec viděl na suverénní 4* - Jarmusch je bez debat klasik, a tenhle zajímavý experiment představuje sympaticky bezstarostnou oddychovku, která nakonec asi opravdu stojí za vidění. ()
Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. ()
Cyklus jedenácti krátkých epizod se odehrává v kavárnách a bistrech. Americký nezávislý tvůrce Jim Jarmusch začal v roce 1986 točit původně nezamýšlený cyklus miniatur, v nichž nechal nad šálkem kávy a popelníkem s cigaretami vést spontánně mystifikační banální hovory rockové muzikanty a kultovní herce. Ke třem dřívějším anekdotám v roce 2003 dotočil v podobné poetice, ve stejně minimalistickém duchu a znovu na černobílý materiál osm nových epizod. Objevuje se v nich opět excelentní herecké obsazení a některé známé tváře vystupují jako by "samy za sebe". Nicméně štiplavý cigaretový kouř vytváří natolik nedýchatelný filmový vzduch, až jsem ve filmových bistrech a kavárnách netrávil nijak příjemný čas, ale pořád jsem z toho smogu pokašlával a slzely mně oči. Byl jsem pak rád, že film měl svoji zavírací dobu, a já jsem mohl vyrazit za jiným filmovým zážitkem, aniž by bylo ohroženo moje zdraví. 40% ()
Povídkový film, kterým se line vůně kofeinu a tabáku je místy přerušen pachem bylinného čaje. Překvapivá je vyrovnaná kvalita jednotlivých povídek. Zklamáním je pro mě příliš malá role pro Buscemiho. Dlužno však dodat, že všichni ostatní se také značně činí, takže ve výsledku jsem velmi spokojena. Povídky jsou vtipné, dobře zahrané a hýří nejen scenáristickými, ale i režijními nápady. Za všechny bych jmenovala asi ten nejzdařilejší, tedy tanec s mopem na Mahlera. Celkově je tahle druhá scéna velice nápaditá, v šeru si možná leckterý divák ani nevšimne nenápadné postavy. Jarmusch zde předkládá filmovému diváku stejný úkol, který číhá na diváky divadelní, sám si vybrat, na kterou část scény se bude soustředit. Já doporučuji soustředit se na uklízeče. ()
Ani neviem, ktorá z epizod sa mi páčila najviac. Asi tá s GZA a RZA, ked sa tam objavil Bill Murray v prestrojení. Už len z toho som odpadol od smiechu, ale v každom prípade sa mi zo všetkých tých kávičiek a cigariet poriadne zdvíhal kufor! ()
Souhrn jedenácti povídek, odehrávajicí se v různých kavárnách s různými lidmi. Některé jsou lepší, celkově ale moc neoslní. Strange to meet you 45%, Twins 45%, Somewere in California 40%, Those Things'll Kill Ya 50%, Renée 50%, No Problem 55%, Cousins 50%, Jack Shows Meg His Tesla Coil 45%, Cousins? 55%, Delirium 55%, Champagne 55% Celkový dojem: 55% ()
bezpodmienečných 5 hviezidičiek - a to i keď priznám, že niektoré sú lepšie a doslova vynikajú, tie ostatné sú len menej geniálne - ale v porovnaní s čímkoľvek iným skrátka aj tak vynikajú; Prekvapuje ma, že sa hromadne prehliadajú geniálne poviedočky s Buscemiho historkou a doslova bravárne geniálne vypointovaná "No problem", samozrejme, že Bill "Groundhog day/Ghost Buster" Murray (Who do you gonna call?) je TOP :) súboj Molina/Coogan mi prišiel trochu dlhý, ale s pekným ukončením, každá poviedočka má svoje kúzlo, svoj šarm, svoju pointu, každá sa dá rozlične intepretovať a pri každej sa dá pobaviť, oddýchnuť a zauvažovať, vskutku geniálny kusisko Jarmuschoviny!!! Presley, Tesla, Waits s Jimym Poppom :) a dokonca aj úvodný nervózny Roberto so šiestimi kávami v "kaviarni" predstavujúcej neorealistickú kulisu ma potešil; "We are coffee and cigarettes generation!" ()
Související novinky
Hvězdně obsazená zombie komedie
Jim Jarmusch rozhodně ví, jak na svůj příští počin přilákat pozornost. Režisér snímků Kafe a cigára nebo Mrtvý muž totiž čerstvě oznámil, že chystá novou zombie komedii, ve které se objeví ty… (více)
Šachovnice bez figurek. Black and white. Kafe a cigára jsou to jediné, na čem se sejdeme. Povídáme si spolu u jednoho stolu, každý jsme někde jinde. Ale kde? Všichni v jakési nepohodě. V jakémsi nepohodlí. Propasti a bariéry. Tak blízko, vzájemně na dosah. Tak nekonečně daleko. Gravitace a odpor. Shodný náboj odpuzuje. Neslyšíme se. Prozrazením pointy s Nikolou Teslou mě Jarmush naštval. Čím se teď mám chlubit? Tak třeba ty šachy. Po prvé: Výměna identity dvou polomagorů. (Jezdci – skok vždy na jinou barvu.) Po druhé: svářející se černá dvojčata, obtěžující bílý číšník a teorie o Elvisovi. (Černé věže; bílý pěšák uprostřed za nimi není v ohrožení a je tak chráněn i před střelcem; spor o bílého krále.) Po třetí: setkání dvou gigantů; nevědí, o čem mluvit; nevědí, „co tím mylslel“; „silná vůle“. (Králové smějí všemi směry, ale jen o jedno pole a nikdy k sobě.) Po čtvrté: dva staří „fucken“ makaróni ve sporu o kouření a němý junior s japonským hráchem. (Pěšáci: bok po boku, ale každý jen ve své dráze; silní ve vzájemné vazbě, slabí o samotě.) Po páté: „vyrobte si svůj vlastní stojan na motorku“; exkluzivní slečna a přiťáplý pikolík: jak rád by ulíval do jejího šálku; holá nemožnost; „this is not my lunch, ok?“ (Černý pěšák a bílá dáma; nebo je to věž? impozantnost, síla a daleký dosah, ale omezený výhled a záliba ve vyváženosti.) Po šesté: dva frankofonní černí kamarádi: „moc rád tě vidím“; dál není co říci; jestli máš problém, svěř se. (Dva černí střelci: vždy se míjejí, každý může jen po políčkách jedné barvy.) Po sedmé: sestřenice; pravděpodobně má každá tu druhou ráda, ale vzájemně ne; extrémní rozdíl v úrovni a v možnostech je nepřeklenutelný. (Bílá dáma tentokrát s bílým pěšákem; dáma může všemi směry a jakkoli daleko; pěšák jen o políčko dopředu; jeho vysněným cílem je dostat se na políčko poslední; a potom... obě postavy hraje táž žena). Po osmé: tak jo, Jack ukazuje Meg svůj aparát; její očekávání - nepochopena; jeho touha se předvést – nepochopen; nakonec přece jen spojení, výboj, ale po chvíli Jackův aparát zhasíná a on odchází (kuchtík: asi pojistka; Meg: snad byla jiskřiště moc daleko od sebe); uvídíme se zítra na bowlingu. (Bílá věž: pravoúhle; bílý střelec: úhlopříčně; do toho přiskočí a odskočí černý jezdec.) V této scéně s Teslovým transformátorem (který je, zpozorněte, založen na přemněně energie mezi dvěma cívkami) zaznělo (a bylo zdůrazněno) něco velmi důležitého: neuskutečněná idea „Země jako vodič akustické resonance“: to je to médium, které chybí; kafe a cigára jsou jen pokusem o nouzové polovodiče. Po deváté: cože? čaj? tak tedy fanynka bez tváře místo obsluhy; k věci: jasně, mohu tě milovat, neznámý příbuzný, jen ať se s tebou nemusím stýkat; jak v určitých situacích nemáme odvahu k prostému „ano-ano“, „ne-ne“; a jak je těžké říci „ne“, aby to znělo jako „ano“; a jak se může karta obrátit; takže: kdo to nakonec „už musí jít“? (Pěšák, který sotva opustil základní pozici s pěšákem, který dosáhl posledního pole; v průběhu hry se ale ukáže, že teprve stojí před ním, zatímco ten první na něj mezitím dokráčel a odbíhá.) Po desáté: pomalu mi to začíná docházet; čaj versus kafe, bylinky a canabis versus tabák; ono to jde postupně někam; ale kam? delirium; ale čí? přijde ghost? sotva, když tady jako strašidlo obchází krotitel duchů; dáme šachy? jsem velmi zvědav, co přinese poslední scénka. (Dva černí jezdci jako jasný protipól úvodních jezdců bílých, s explicitními odkazy; stojí na svých pozicích, vzájemně kryti před novým bílým jezdcem.) Po jedenácté: Návrat ke kafi (které ovšem za nic nestojí). A je to tady: Země jako vodič akustické resonance; zároveň však zbrojnice, o pauze dvě minuty před smrtí. Číšník byl nedávno nahrazen fanynkou, po níž přišel krotitel duchů; teď už jen uklízečka v pozadí vytírá podlahu. Ani jsme si nestihli nic říct. (Pat – král není v ohrožení, ale nelze nijak táhnout. Partie končí bez vítěze; na obou stranách remízy pachuť porážky. Jdu si dát šluka.) Rozličné poznámky: I. jeden z mála filmů, jehož součástí jsou závěrečné titulky. A ty z něj dělají velmi příjemnou záležitost „pro kámoše“. II. Snad je to tím, že jsem Evropan a ne Američan: ty kavárny mi většinou nijak útulné nepřipadaly a hlavně jsem cítil silný diskomfort z těch bezcharakterních šálků, z nichž se popíjelo. A ťukání kafem? Tak to jsem vůbec nežral... /// Komentáře: Radko, Ony. () (méně) (více)