Noční můra v Elm Street

JEDNA, DVĚ FREDDY JDE... TŘI A ČTYŘI K TOBĚ MÍŘÍ... PĚT A ŠEST KŘÍŽ DEJ V PĚST... SEDUM, OSUM ZTRATÍŠ ROZUM... DEVĚT, DESET STÁT - NIKDY NECHOĎ SPÁT!!! Tohle je horrorový klenot, který děsí nejen svou temnou atmosférou, ale také nápaditými (a nechutnými) scénami, šílenou vizáží hlavního záporáka a skvělým koncem. (28.07.2009)

"Come to Freddy". Originalita. Toto slovo vás určite napadne, ked si spomeniete na tento kulový horor. Niet čudo, že najúspešnejším hororom dekády sa stal film Nočná Mora z Elm Street, ktorým sa na scénu uviedol spálený vrah detí Freddy Krueger. Jeho otec, režisér Wes Craven, geniálne využil "objavy" svojich predchodcou. Nancy, hlavná hrdinka, nielen behá a jačí, ale má aj svoje city a problémy ako vačšina jej vrstovníkov: pochádza z rozvedenej rodiny jej matka pije, a čo je najhoršie, trpí nedostatkom spánku. Len čo si na chvílu zdriemne, už je tu Freddy.A jeho úmysly nie sú čestné... Parazitný sposob existencie Freddyho Kruegera poskytol filmárom široké manévrovacie pole: v snoch sa može stat naozaj hocičo. Ked vás počas spánku Freddy poreže, zobudíte sa s ranou na ruke. Ked vás zabije už sa neprebudíte :) Freddy je nepredvídatelný, zákerný a má zmysel pre humor, samozrejme, že ten najčiernejší. Nečudo, že sa s neho stal Mickey Mouse hororu. Film je vdaka ustavičnému striedaniu snových a reálnych scén krásne neprehladný a nás divákou sprevádza pocit neustáleho ohrozenia. TOTO JE KULT! Celá recenzia: TU (04.05.2006)

Možná žánrový milník, pravděpodobně při zhlédnutí v tom správném věku (třeba ve 12 letech, muhehe) předmět doživotního lehce posvátného respektu i poté, co dospějete (a zjistíte, že to vlastně zas tak hrozné a hrozivé není). Pro mě ale rozhodně dnes už jen krátká hříčka s fascinujícími efekty, zručně pracující s napůl podvědomými snovými zkušenostmi každého z nás. Přes všechno, co a jak se v ní děje, je to ale ve výsledku právě jen ta hříčka - ze které je navíc jasně vidět, že si z vás někdo dělá pr... (viz závěrečný záběr). Maximálně 70%, i když za vytvoření ikonického Freddyho Kruegera by si možná z hlediska globálně popkulturního Craven zasloužil zvláštní ocenění. (30.03.2013)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)

Proč by to nebyl slasher? Má to všechno, co dělá správný slasher slasherem, to znamená, že je tam asi miliarda věcí, co mě nasrala. Skvělý, mnoha pokračováními vydojený, ale přesto nevyužitý originální námět na tom, že se jedná o vyvražďovák se všemi jeho neduhy, nic nezmění. Nadhled se mi nezdařil. (16.09.2008)