Karate Kid

Zrovna Karate Kid jsem v průběhu svého sledování filmů vždycky spíš přecházel a po mnoha letech mohu prohlásit, že teprve až nyní (r.2022) jsem jej viděl od začátku až do konce. Jsou to ryzí osmdesátky, které mám tak moc rád a společně s výborným oddychovým soundtrackem (Joe Esposito, Survivor, Commuter...) utváří příjemnou zábavu s nenuceným morálním poselstvím, jak správně přistupovat k životu a především k sobě samému. Až na bandu namachrovaných frajírků z Cobra Kai jsem neměl vůbec žádné problémy s hereckými výkony. Laskavého a spravedlivého pana Miyagiho v podání excelentního Pata Mority byla radost sledovat a Ralph s Elisabeth byste kvůli jejich přirozeně příjemným charakterům vždycky rádi přibrali do party. Tedy tak se na to aspoň dívám já se svýma věčně mladýma očima a mozkem z možná trochu jiné doby, ale zkrátka podobné filmy z dané dekády mě přitahují jako stříbro straku. Nemůžu si pomoct a asi už to tak zůstane navždy... (20.10.2022)

"Když je balanc, všechno bude lepší... lekce nejen pro souboj, ale i pro život... jeď a najít balanc..." Bonsajový velmistr, starý a moudrý pan Miagi, jehož vnímání karate sahá daleko předaleko, učí mladého Danielsona domácím a zahradním pracem, na nichž mu vštěpuje základy ´prázdné dlaně´. A na závěr jestřábí technika, která uzavírá jednu z filmových klasik bojového umění 80. let. Pat Morita skvěle mentorovský. (10.04.2011)

Někdo připomíná Rockyho, to je ale trochu jiná liga a hlavně zbytečné srovnávání. I když za oběma kousky stojí chicagský rodák John G. Avildsen. Hit ročníků narozených zhruba v letech 1980 až 1985 bezostyšně využívá stokrát omleté klišé, kterak nové prostředí a nová láska přináší i nové konflikty, které našeho hrdinu přivádějí až ke starému bonsajovému panu Miyagimu, který se stane jeho učitelem a mentorem. Otřepaná pohádka o cestě za získáním úcty a holky snů tehdy prostě zabírala. A dokonale vydělala (stála nějakých 8 milionů dolarů, celosvětově utržila 100 milionů). Představitel Daniela je z ústřední trojky (vedle Johnnyho a Ali) paradoxně nejstarší, ač vypadá, že je mu sedmnáct. Na druhou stranu má ovšem dar, že se mu modřiny a monokly hojí v řádu hodin... Jisté kouzlo to má i dnes, kdy snímek i přes přepálenou stopáž plyne docela svižně. (21.10.2014)

První film o karate, který udělal díru do světa. První díl této tetralogie se mi velice zamlouvá, ať už jde o zpracování, nebo o téma bojových umění (a především karate), které je mi velice blízké. Sice jsem se nenarodil v době, kdy tato mánie propukla, přesto jsem neměl problém si snímek plnými doušky vychutnat. Přesto mi ve filmu něco chybělo, možná to bylo málo trénování, málo soubojů, a nějaký výraznější soundtrack... Pořád mi ale uniká podstata zdejšího srovnávání s Italským Hřebcem. Pat Morita v roli karate učitele exceluje, Ralph Macchio je snesitelný hlavní protagonista, a Elisabeth Shue je jeho velice sympatická přítelkyně. (02.01.2015)

Je to sice svým způsobem strašný film, ale zároveň má jakési kouzlo. A oproti svým slabým pokračováním má jistou dávku originality a pár lekcí od Mirka Dušína budiž mu připsáno také k dobru. Navíc když si na mistra Miyagiho vzpomene i Father Ted, tak si KK tu jednu hvězdičku navíc určitě zaslouží :-) Ale jestřábí kop prosím už nikdy! :-D (04.02.2008)