Hooligans

Toto je presne ten tip vtipnej drámy, ktorý sa nepopiera. Film mi pripomína niektoré drobnosti, pre ktoré mám rada Veľkú Britániu. Možno by som zvolila iný futbalový klub, inak sa tomu nedá nič vyčítať. Herci vedeli presne čo majú robiť, starší, mladší, nebolo tam nejaké extra ženské obsadenie, našťastie: -tie sú väčšinou také, že v takomto filme všetko pokazia. (15.05.2013)

Dannyho jsem doteď znal jen jako borce z dokumentů Real Football Factories a Football Hooligans a udělal jsem chybu že jsem si ho nevyhledal dřív. Umí skvěle hrát a téma fotbalovejch hooligans je zajímavý, a i když fotbal nemusim, tak mě film strašně bavil. Skvěle sestříhaný, zahraný a zrežírovaný. Pro někoho je fotbal jen chlastání a mlácení se z jinym tvrdým jádrem. Pořád to je zajímavější a zábavnější než ty mrdky okolo (jo myslim tu kopanou co se tu hraje). 85% (18.10.2013)

Po druhém shlédnutí jsem přehodnotil hodnocení o jednu hvězdičku méně. Byli chvilky, kdy jsem se trochu nudil,a le přesto je todle film, který se mi trefil do gusta. Všechny podobné snímky mám rád. Football factory je možná i lepší, než herecky lépe obsazený GSE hooligans. Je to méně pohádka a více realita anglického "chuligánství". (20.09.2008)

Šťavnatá ostrovní záležitost. Žádné sentimentální kecy a hollywoodské hvězdičky, za to rázný slovník a Danny Dyer a jeho "fokin' Cockney accent". Rozhodně lepší než Amerikou nasáklý snímek Green Street Hooligans. Tento film vcelku podařeně ukazuje anglické hools, kteří to všechno kdysi začali. Dannyho Dyera tenhle filmek katapultoval mezi anglické filmové celebrity a zasloužil se o dvě dokumentární série o opravdových hooligans. Zvláště The Real Football Factories International stojí za to. "Je to lepší než orgasmus." "... jako sex s dvěma holkama." - říkají tam borci z celého světa. Nevím, nebudu zkoušet. (21.05.2008)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)