Sedm statečných

SEDM STATEČNÝCH je snovým příběhem každého mládí - jinošského i dívčího. Jakkoliv je asi zřejmou pravdou, že japonská Kurosawova předloha stojí umělecky o poznání výše, americký remake rovněž není chudý na hvězdné momenty. Už sama myšlenka filantropních kovbojů-pistolníků, snažících se pomoci strádajícím peónům-mexickým rolníkům, sužovanými kreolskými bandity, je nevšední. Z triviálního westernového zabarvení však vybočuje i důsledné prokreslení individualit nejen spasitelských mužů Divokého Západu, ale i jejich protihráče Calvery a nejednoduché tváře vysávané vesnice. V tomto ohledu získávají STATEČNÍ minimálně jeden rozměr navíc: poselství skutečného mravního přístupu k životu, schopnost rozeznat pozlátko zdánlivě nevšedního toulavého života od tvrdé dřiny na půdě, která je jedinou zárukou hodnot a skutečné práce. Toto zdánlivě "sockovské" klišé je živé - mysli si o tom kdo, co chceš - i dnes. I dnes je také nepodplatitelným zrcadlem naší skutečné povahy, rozmezí mezi rádobydospělým prožíváním a skutečnou lidskou zralostí a odpovědností. (23.05.2011)

Původní komentář (2003): Hvězda vedle hvězdy, a narozdíl od hafo jiných případů, tady to jenom prospělo. Je to klasika a geniální kus. Howgh. Update (2016): Sedm Statečných bylo mým prvním letošním kinem. S dobrým zvukem, v původním znění, a hlavně v poctivém extra širokoúhlém 2,35:1. Bylo to prvně, co jsem tenhle Sturgesův div filmu viděl na velkém plátně, a kromě toho je to už hodně dlouho, co jsem ho vůbec viděl. A tak mě dost překvapilo, že je první hodina tak našlapaná humorem - a druhá zase životními moudry, která díky hereckému umění všech zúčastněných nevyznívají trapně. Tenhle film zkrátka nezestárne. Teď si ještě doplnit toho Kurosawu. A letos si to můžeme dovolit tak říct: pro "původních" Sedm Statečných je to jednoznačně 100%. (24.02.2003)

Nie som milovník westernov a nehovorí mi ani ta hviezdna herecká zostava dokopy nič, takže mi to nepríde výnimočné ako vám, no každopádne musím uznať, že svoje kvality ten film má. Predovšetkým ma zaujali herci, postavy, príbeh a akcie a to po celý čas. Ale to je tak všetko. Povedzme, že aj ta hudba ma niečo do seba, ale bohužiaľ aj keď som sa moc pri tom nenudil a v celku ma to aj bavilo, na viac ako na tri to nevytiahnem. 70% - 3* (24.07.2014)

„Už mi ponúkali všeličo. Ale nikdy nie všetko.“ Perfektný, vzrušujúci, napínavý, humorný (horkokrvný mladík Chico) i dojemný (Bronson a deti) príbeh o vyvrheľoch, ktorých jednoduchosť roľníkov naučí dobre zomrieť a naučiť si vážiť života - a samých seba. Hoci sa jedná o remake ázijskej klasiky Akiru Kurosawu, americká verzia sa mi vždy páčila viac, na čom majú podiel kultové scény (odvoz na cintorín, padanie z 10. poschodia, tlieskanie, hádzanie dýkou), neuveriteľné scenáristické riešenia (keď sa hrdinovia potrebujú dozvedieť viac o súperových plánoch, tak proste jeden nakráča do ich tábora a tvári sa ako jeden z nich) a fantastické herecké obsadenie, kde nikto nie hlupák, ani vedľajšia figúrka. Jasné, sú tam osoby, ktoré mi odjakživa pripadali nudné. A akčné scény zostarli, to je daň za čas. Ale bohato to kompenzuje chémia medzi Brynnerom (tá jeho chôdza!) a McQueenom, ktorí hrajú výborných parťákov a priateľov a pritom obaja herci sa úprimne nenávideli a na pľaci panovala vojna. K tomu zaujímavo poňatý zlosyn Eli Wallach (vždy sa mi páčilo napr. to, že mal k siedmym statočným v podstate vrelý vzťah a pri prvej príležitosti ich nepostrieľal, ale dal im šancu zachrániť si životy... za čo sa mu oni, keď sa to tak vezme, riadne svinsky odvďačili). Ďalej zaujme smršť skvelých dialógov („Boja sa nás. Asi im nakecali, že ich znásilníme.“ – „To by sme mohli.“ alebo "S kým potom súperí?" - "Sám so sebou.") a hlášok ("Vaše problémy vyriešime olovom."; "Len mŕtvi sa neboja."; "Cintoríny sú plné veľmi hrdých. A veľmi mladých."). Keď prvý raz naplno zahrmí  ústredný chytľavý hudobný motív, mráz na chrbte. "To nie je zmluva, ktorá by obstála pred súdom." - "Ale treba ju dodržať." (06.06.2009)

Schválně jsem si ještě před projekcí Sedmi statečných sehnal jejich samurajskou předlohu. Ta se místy táhne a emocionální dopad na diváka není tak velký. Na rozdíl od westernové legendy, kde se hlavní představitelé střídají v rozhazování chlapských gest a jejich charisma srší všemi směry. Místy je to opravdu slušně obšlehnuté, ale mně to nijak nevadilo, spíš pobavilo. Myslím, že předloha dostala na frak a to nejen díky pořádnému záporákovi, ale i skvělé hudbě, která v mém pomyslném žebříčku westernů posouvá Sedm statečných těsně za Leoneho opus magnum Hodný, zlý a ošklivý. (12.07.2011)