Pleasantville: Městečko zázraků

Zmena je život. Čo si nakoniec uvedomí aj hlavný hrdina. Cesta k tomu je ale nádherná, vtipná a dojímavá. No a pre pár čiernobielych postáv aj desivá. Ale nakoniec sa vyfarbí každý. Je neskutočná jak to Gary Rossovi po každej stránke vyšlo. Vizuálne, dramaticky, všetky postavy tu majú svoju chvíľku, keď zažiaria. Každý detail je prepracovaný. Skoro sa mi chce zafrflať, že klasika aké sa už netočia a po vzoru hlavného hrdinu by som mal chuť stráviť nejaký čas v deväťdesiatkovom seriály. Ale asi by som to tam viac ako týždeň nevydržal. Ale pustiť si občas nejaké retro je príjemná zábava. 8/10. (04.04.2022)

Na spíďu s blondýnkou mi po Městečku Pleasantville nezbývá než pět chvalozpěvy. Reese jim to tam pěkně zavařila, ale dyť to ty chudáci potřebovali. Dělali každej den jenom, co měli naučený, barev neznaje a pak jim tam přijde kráska "zvenku" a najednou je růže červená, z obličejů se ztrácí šeď a všechno je eště zajímavější než na začátku... (12.08.2008)

Dokonalej film kterej jsem poprvé viděl v nějakých 10 letech. Už tehdy mě překvapil hlavně parádním nápadem kterej tu sice už párkrát byl(Ďábelské frekvence) ale není to ještě moc okoukaný, navíc tady i přes svou délku se neustále něco děje. Herci byly naprosto dokonalý a režisér si je dokonale uhlídal. Stylizace snímku a objevování se barev bylo fakt parádní a nebyla tu slabá chvilka. A ted k tomu nejlepšímu a to je hudba která je naprosto úžasná a nemá chybu. Každej tón jsem si vychutnal. Parádní film. (27.04.2012)

Geniální první půlka tohoto komediodramatu působivě rozehrává (nejen) Splelbergův trik ze SCHINDLEROVA SEZNAMU (kontrast rudého kabátku a černobílého obrazu). Potom se ale začne brát až moc vážně a na konci se stává uslzenou a hodně násilnou metaforou o tom, jak mládí překonalo zatuchlost a rasismus americké společnosti 50-ých let. Škoda. (18.11.2002)

Pokud hledáte příjemně plynoucí snímek, právě jste narazili na jeden z nich. Ve své podstatě nenáročný příběh plný zázraků vás přinejmenším zaujme. Netradiční pojednání o dobách dřívějších takřka v přítomném čase… Pojednává o sourozencích, kteří se jakousi souhrou náhod ocitnou v roztomile, černobíle vyhlížejícím seriálu z časů našich pradědečků. Jak už nám samotný námět napovídá, tito docela rozdílní mladí lidé vnesou do poklidného městečka „nový vítr“. Jak? Sami uvidíte… Obyvatelé žijí ve světě plném pravidel, zákazů, konvencí a všudepřetrvávajícího stereotypu. Jedou v zajetých kolejích, nepřekračují hranice, nebouří se. Jen každý den dělají stejné bez jakékoli změny. Ve filmu je nastíněna spousta symbolů, kdy se nám tvůrci snaží naťuknout danou dobu, která zdaleka ne všem něco říká. Poselství jako : „Není třeba vidět svět černobíle“, či „Nebuďte rasisty“ jsou do příběhu vsunuta velmi jemně a citlivě. Oceňuji způsob ztvárnění, jelikož způsob postupného zbarvování na plátně mne fascinoval. Nelze nepřipomenout herecké výkony, kde se do popředí staví můj oblíbenec Tobey Maguire, jenž ani nyní nezklamal a následuje ho mladičká Reese Witherspoon, které se zdařilo odškatulkovat se mi z hlavy coby Pravá blondýna. 80% díky nezdařilému zakončení celého filmu. (21.07.2008)