Sluha dvou pánů

Doposud jsem neměl velké mínění o commedii dell'arte, ani o herectví Miroslava Donutila. Pravda, komedie je to humorem mírně genitální, výkonem Donutila ovšem skoro geniální! Teprve v závěrečných minutách inscenaci a hercům trochu dochází dech, ale po dvou a půl hodinách maximálního nasazení se není čemu divit. 85% (10.02.2011)

Vzhľadom na to akú to má fenomenálnu povesť som od toho čakal väčšiu srandu. Donutil je síce fantastický. Celý čas tam poskakuje jak králiček Energizer. Proste vidno, že zo seba vydáva maximum. Ale čakal som od toho vtipnejšiu a prepracovanejšiu zápletku. Ale dobre, stále je to nadpriemer, ktorý som rád videl, keďže mám Donutila rád. Takisto ma potešilo vidieť hrať niektorých hercov, ktorých poznám len z dabingu. S výnimkou Alexeja Pyška, ktorého hlas mám tak silno spjatého s Willisom, že som ho nedokázal vnímať samostatne a zakaždým keď prehovoril, tak to na mňa pôsobilo rušivo, lebo som mal divný pocit, že sa tam objavil Willis. 6/10. (14.02.2021)

Se Sluhou dvou pánu mám v zásadě pouze dva problémy; styl a představitele hlavní role. Co se týče stylu, tak jde o ukázkového představitele commedie dell'arte. Spousta slovních hříček, záměn postav, vyznání lásky, situačního humoru a samozřejmě znaku nejtypičtějšího v podobě vychcaného sluhy v roli intrikánské šedé myšky v pozadí. V této inscenaci, pravda, spíše v popředí. Doslova. Všechny komedie tohoto stylu jsou na "jedno brdo". Viděli jste jednu? Tak jste viděli všechny. A k tomu Donutilovi. Není zlý, ve své podstatě je opravdu vtipný, ale... Je estrádní, a to nemyslím nikterak pejorativně. Jde o one-man show, která zabíjí a zbytečně upozaďuje ostatní postavy tím, že veškerou pozornost strhává pouze a jen na sebe. Což je špatně. Pokud nevěříte, tak zkuste adaptaci stejné hry v podání jiného souboru či i nějakou jinou od Goldoniho. (12.11.2007)

Záznam inscenace klasické hry Carla Goldoniho s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Přesně takhle vypadá komediální herectví, přesně takhle vypadá hra, která dokáže být živá a neskutečně vtipná i po necelých třech staletích. 1) Nevím, jak je to možné, ale role Truffaldina vypadá, jakoby byla Donutilovi psaná na tělo, i když je Goldoniho komedie stará něco kolem tří set let. Nevím jak je to možné, ale je to tak. 2) Scéna s pudinkem je to nejvtipnější, co jsem na divadelních prknech, reprodukovaných i reálně viděných, zatím viděl. 3) Sama Goldoniho hra, když ji čtete, nebo vidíte / slyšíte v jiném obsazení, není nijak zvlášť vtipná. Tak úžasnou ji činí právě geniální provedení. 4) Prostě takhle nějak by mělo vypadat komické herectví. P. S. Sluha dvou pánů není commedie dell'arte, jak se tu snaží tvrdit někteří komentující. Commedie dell'arte je celá improvisovaná (proto taky název - komedie umění, míněno umění improvizace). Goldoniho význam tkví právě v tom, že commedii dell'arte v italském divadle definitivně zlikvidoval a nahradil ji normálním dramatem s pevně daným textem. Druhá věc, která mi přijde trochu paradoxní je, že tak mistrovského oživení klasiky se dočkal právě Goldoni, který klasiku na divadelních prknech zatlačoval do pozadí s tím, že "mladé víno se musí nechat dozrát dřív, než staré zkysne". (12.06.2009)

Jednoho dne jsem na poště vyzvedla dopis. Ovšem, nebyl můj, To jsem si všimla až po otevření. Chtěla jsem ho zalepit. Světe div! Dopis nejde zpátky zalepit. Tak mě napadlo. Což takhle zkusit chléb? Děkuji pane Donutile. Donutil jste mě zi jen tak ledabyle vymýšlet. A to, že se směji u dopisů, když nad nimi někdo jí chléb, to je také vaše vina! (27.03.2010)