poster

Sluha dvou pánů (divadelní záznam)

Komedie

Česko, 2000, 157 min

Režie:

Ivan Rajmont

Scénář:

Carlo Goldoni (divadelní hra)

Střih:

Ondřej Pechar

Scénografie:

Ivo Žídek ml.

Kostýmy:

Irena Greifová
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Brinkley
    *

    Už v ND jsem si říkala, jestli z hlediště nesleduju úplně jiné představení než ostatní diváci. Sluha dvou pánů je taková jednohubka - kratochvílná fraška, která nenabízí víc než pár vtipnějších gagů. A pokud vám humor nesedne, je konec. Pan Donutil se svým přehráváním a pitvořením není zrovna mým šálkem hereckého čaje, takže mi zbýval pouze hlas Bruce Willise - Alexej Pyško. Dala jsem této hře znovu šanci, když běžel její záznam v TV, dojem byl bohužel ještě horší a já po 20 minutách přepnula.(27.11.2012)

  • *Elfík*
    *****

    Jednoho dne jsem na poště vyzvedla dopis. Ovšem, nebyl můj, To jsem si všimla až po otevření. Chtěla jsem ho zalepit. Světe div! Dopis nejde zpátky zalepit. Tak mě napadlo. Což takhle zkusit chléb? Děkuji pane Donutile. Donutil jste mě zi jen tak ledabyle vymýšlet. A to, že se směji u dopisů, když nad nimi někdo jí chléb, to je také vaše vina!(27.3.2010)

  • velkyvezir
    *

    Já tedy nevím, ale neskutečně jsem se nudil a ačkoliv s Donutilem nemám žádný problém, to jeho poskakování a natřásání je neskutečně nudné. Mně prostě ta divadelní přehnaná gesta, nepřirozená intonace a neustálé přehrávání neuvěřitelně vadí a utvrdilo mne to v tom, že já a divadlo nikdy nebudu kamarád.(13.2.2011)

  • kulyk
    *****

    Předestírám, že nemám rád Donutila jako persónu. Přijde mi nějak namyšleně slizký a slizce namyšlený. Což nic nemění na mém respektu vůči jeho talentu. Příkladem pánova nadání budiž toto zpracování Goldoniho legrácky. Hrají zde i jiní herci a herky, a evidentně ne špatně. Ovšem Donutil nás všechny donutil vnímat představení jako absolutní exhibici jednoho muže, pročež umění ostatních aktérů spočívá především v tom, aby mu moc nepřekáželi. Čítám že co představení, to kilo dolů, neb tam lítá jak pionýr, hází pupikem bez záduchy a ještě k tomu sem tam jebne do prostoru vtípek z improvizace vzešlý, pročež můžeme sledovat velevážené herce, an nenápadně hýkají smíchy a předstírají akutní záchvat černého kašle. Nenávidím moment, kdy se den chýlí k večeru, z koupelny zní staccato všemožných sprejů a kulm, či svistot štětců nanášejících na madam snesitelný obličej. V takové chvíli se totiž musím nasoukat do pohřebního, což obnáší mimojiné vtahování rostoucí vany a přiškrcování motýlkem, a vyrazit do dividla. Fakt to nerad. No a u tohoto kousku jsem sám způsobil návštěvu dvojitou, plus jsem si ho s radostí zopáknul v tv. Takže tak. Dejte si pudlik a nenechte si to ujít.(17.4.2012)

  • applause
    *****

    Řekla bych, že je to za mě nejlepší divadelní hra, co jsem viděla, ale neviděla jsem ji naživo. Bohužel, už takhle to byl pro mě zážitek sledovat Donutila jak rozesmívá publikum. Naživo to muselo být ještě lepší! Líbil se mi i herecký výkon Miluše Šplechtové, jakožto inkognito. Skvělá byla hudba, ale co mě nejvíc překvapilo, tak kontakt Miroslava Donutila s publikem, to se jen tak nevidí. Skvělý výkon! Za mě si divadelní hra zaslouží plné hodnocení a doporučení.(12.11.2017)

  • - V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)

  • - Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace