Královna Margot

Pro mě spíš slabší historicko-romantické drama. Film obsahuje mnoho perfektních scén, z nichž některé skutečně dýchají dobovou atmosféru, ovšem celý snímek je přehnaně dlouhý a chvílemi se může stávat až nudný. Nemohu vychvalovat jako ostatní skrze zmíněnou stopáž. Masakr Bartlomějské noci je opravdu výtečně natočen, ale souhlasím s Mattym, že se jedná o vrchol celého filmu, který už není překonán - přišel příliš brzy v rámci délky snímku. Něco jsem v těch 160 minutách postrádal a nespokojím se jen s výbornými kostými, vykreslením proměny Margot a vylíčením intrik, incestů a dalších kostlivců ve skříni královské rodiny. Přes 3,5* se nedostanu. (07.08.2009)

Že historický kostýmový film musí byť spojený s vykalkulovaným akademizmom? Že krvavé a násilné scény sú prítomné iba vo veľkých bitkách a točia sa spomalene? Zaužívaným žánrovým praktikám sa v Kráľovne Margot vysmieva režisér Patrice Chéreau, ktorý nám ukazuje všetko pekne autenticky a my máme pocit, že sme na mieste činu. To by ale samo o sebe nestačilo, základom je vždy scenár a v ňom ten istý tvorca dokáže ukázať množstvo dvorných intríg veľmi prehľadne, aby sa v tom divák zbytočne nestratil (ale môže sa to mnohým stať). Ďalším výrazným plusom sú charizmatickí a perfektne vybratí herci snáď v každej úlohe a samozrejme ústredný pár, ktorý by som označil za jeden z najkrajších nielen v rámci historického žánru. Tu sa doslova potí krv v každom filmovom okienku. (11.03.2014)

Tak takhle nějak to tehda asi opravdu vypadalo. Shodou šťastných okolností jsem mohl Královnu Margot zhlédnout v době probírání dané látky ve škole s čímž souvisel můj zvýšený zájem o historické souvislosti. V opačném případě bych jí zvýšenou pozornost po celých sto čtyřicet minut jistě nevěnoval. Film graduje příliš brzy. Bartolomějská noc, jeho pomyslný vrchol, nemoudře přicházející zhruba po čtyřiceti minutách děje, je zdaleka nejvýraznější bodem celého snímku. Masakr. Nemilosrdný, chladnokrevný a brutální masakr hugenotů. Nic podobně působivého až do konce neuvidíte. Nelze mluvit přímo o nudě, pokřivené vztahy v královské rodině již dlouho nebyly tak pokřivené (matka, iniciátorka atentátu, dcera, která se kurví s kdekým, vlastní psychicky labilní bratry nevyjímaje…), jen už to není, řečeno lidově „taková hustota“. Herci hrají s plným nasazením, jsou dokonale ponořeni do svých postav, do doby, v niž žili a na všudypřítomnou špínu, krev a pach rozkládajících se těl neberou ohled. Nevšední (na historické drama rozhodně) hudba Gorana Bregoviče v rámci vytyčených – realitě věrných – mantinelů modernizuje příběh. Ten sice vychází ze zdramatizovaného románu Alexandra Dumase a některá historická fakta jemně poupravuje, stále v sobě však nese obrovský krvavý flák pravdy. Desítky tisíc mrtvých kvůli odlišnému náboženskému smýšlení… copak jsme se z té historie vůbec nepoučili? 75% Zajímavé komentáře: Marius, Ajantis, saladín. (30.09.2008)

Jeden z najlepších historických filmov vôbec. Romantická Dumasova predloha je tu nekompromisne pretavená v drsný, krvavý obraz dobových (ne)mravov. Kostýmy a make-up dosť zásadne mimo historického reálu, ale práve vďaka ignorácii dobovej opulencie pred nami silnejšie vyvstáva verná atmosféra 16. storočia - ide tu totiž o ľudí (vynikajúco zahraných) a ich temné pudy a vášne. Takto sa totiž v tom čase skutočne robila politika a riešili náboženské konflikty a človeku sa z toho ježia všetky vlasy na hlave. Skvost francúzskej kinematografie. (27.07.2007)

Zhruba ve chvíli, kdy pan bratr donutí říct Margot v katedrále "ano", mě v kině za krkem pošimral mráz, kterého jsem se do konce projekce nezbavil. Výborní herci v dobře napsaném příběhu (Dumasovu předlohu jsem četl a film je návodem, jak moderně a aktuálně přistupovat ke klasice), neuvěřitelně sugestivní Bregovicova hudba (funguje i na samostatný poslech) a Roussellotova kamera, no a skutečně naturalisticky podané výjevy z batolomějské noci, inspirované románem Roberta Merleho Mé dobré město Paříž (během nichž, pokud si vzpomínám, slabší jedinci opustili sál). Tleskám a říkám: Bravo! (05.03.2007)