Královna Margot

Autorům filmového přetlumočení jedné z nespočetných próz Alexandra Dumase staršího se podařil malý zázrak. Aniž zcela překryli původní romantismus předlohy, odstranili větší část jejích slabin a dosáhli podstatně výše než např. tvůrci klasické adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ z počátku šedesátých let. I když jejich Margot je oproti té původní poněkud idealizovaná, a to nejen ve vzhledu (viz WIKIPEDII), je zobrazena jako živá, zranitelná bytost, která si v mravně nevázané době zachovává základní mravní a lidské vazby (i když ne zcela konvenčně). Feministická reflexe, jež je v tomto pojetí určitě obsažena, je práva skutečnosti: tato žena byla intelektuálkou své doby. Ocenění scén, hereckých výkonů, kostýmních složek je nesporné. Mne osobně více zaujala zdařilá milostná scéna z úvodu filmu mezi královnou a neznámým hugenotem při jednom z mnoha jejích výletů do pařížských ulic - určitě se vyrovná obdobným scénám v POSEDLOSTI. Pozorný divák je v každém případě odměněn nevšedním zážitkem a hlubokými, trvalými dojmy a vzpomínkami. Je to málo? Je to víc než mnoho. (28.08.2007)

Naprosto výjimečný snímek, který by si zasloužil velké plátno. Jakkoli je dějová linka v zájmu dramatičnosti a napětí oproti skutečnosti poupravena, ihned na to během sledování zapomenete a ponoříte se do Francie zmítané brutálními a krvavými náboženskými válkami. Bartolomějská noc patří k nejděsivějším okamžikům v celých francouzských dějinách a Patrice Chéreau se tento okamžik snažil zachytit ve vší syrovosti, což se mu neskutečným způsobem podařilo. Herecké obsazení je výtečné a zde kromě Isabelly Adjani kraluje především Virna Lisi v roli intrikánské královny-matky Kateřiny Medicejské. A pak mě naprosto upoutal tehdy mladý Vincent Perez, na kterého se mi velmi dobře dívalo. Královna Margot je velkoleým snímkem, který má i dnes co nabídnout. (26.08.2020)

Povedená filmová adaptace klasického díla světové literatury. Velké story o Bartolomějské noci, popravě Hugenotů, které vyplašilo protestanty v celé tehdejší Evropě. I v Praze se v důsledku zprávy panikařilo. A přitom svatba Jinřicha z Navarry a Margot měla být symbolem smíření a nových časů. Dumasův příběh se v hrubých obrysech drží dějinné osy, takže filmařům stačillo jen vytvořit obrazové hody, které nás vtáhnou do složitých intrik francouzského dvora. A to se povedlo dokonale. Kateřina Medicejská a její synové, toť dokonalá "famílie", řádně ujetá, totálně morálně rozvrácená. Král Karel IX.jest osamělý penaltový střelec, zničený svou matkou, Jindřich III. čekající, až Karel konečně umře, a matka Kateřina zabíjející všechny, kteří stojí jejím miláčkům v cestě. Dokonalostí dějin je to, že nakonec se králem stane Jindřich Navarrský, neboť Kateřininým dětem není přáno dlouho žít ani mít nástupce. To už ve filmu ale není. Velké příběhy se nemusí vymýšlet, život je píše sám. 85% (19.02.2015)

Historické fresky patří mezi můj oblíbený žánr, Isabelle Adjani je neuvěřitelná baba, Daniel Auteuil neumí zahrát špatně...paráda...takhle nějak má vypadat historický velkofilm. Zákulisní intriky dokážou být mnohdy daleko přitažlivější než zástup rytířů v lesklé zbroji na bitevním poli (který BTW stojí hollywoodská studia nekřesťanské miliony ;-) (23.11.2008)

Výborně zpracovaná a značně působivá Bartolomějská noc jakožto vrchol filmu přichází opravdu příliš brzo (vzhledem k délce snímku), zbytek mi příjde po obsahové stránce už jen takový lehký nadprůměr. Mnoho scén je natočeno docela nepřehledně a ze změti postav má divák solidní guláš (ne, nepochutnal jsem si). Z hrdinů zaujal pouze Jindřich Navarrský, Margot jsem její proměnu příliš nevěřil (no, v jádru mi přišla vlastně pořád stejná) a hlavně mě štval La Mole, kolem kterého se toho dělo až zbytečně hodně (samoúčelný souboj se zabijákem uprostřed hromady mrtvol budiž dobrým příkladem). Konec, který toho v podstatě moc nevyřešil na kvalitě taky nepřidal. A když k tomu přičtu ještě nudu, která mě bohužel během sledování několikrát přepadla, nemůžu jít s hodnocením (i s ohledem na dobrou technickou stránku filmu) nad lepší průměr. (04.09.2012)